Vzkříšení znamená, že Bůh je mocnější než zlo a smrt. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Vojtěch Kohut

Úvod

z knihy Liturgie a duchovní život

Tato úvaha je upraveným textem autorovy přednášky pronesené dne 28.2.1997 v kostele sv. Josefa (don Bosko) v Ostravě v rámci programu Vzdělávání laiků ostravsko–opavské diecéze.

Řeholní komunita se modlí liturgii hodin. Tu se venku strhne silná bouřka. Blesk za bleskem, hrom za hromem, a do toho nepředstavitelný liják. Bratři pokračují v recitaci žalmů. Když to takhle trvá už delší dobu, jednoho z bratří přepadne strach. Zaklapne modlitební knihu, obrátí se na spolubratry a ptá se: "Nenecháme toho raději a nezačneme se modlit?"

Myslím, že tento žert je vhodným úvodem k následují úvaze, neboť dobře charakterizuje jeden nemalý praktický problém, který náš křesťanský život často provází a jehož řešení, jak věřím, je možné zde najít. Tímto problémem je jakási duchovní "schizofrenie", roztržka, rozervanost mezi liturgií a ostatním životem křesťana.

Nejde tu o běžnou roztržitost při mši svaté, kdy se člověk není schopen vždy stoprocentně soustředit. Taková roztěkanost je součástí naší přirozenosti, a proto ji nikdy nebude možné zcela odstranit. Roztržití jsme i při jiných příležitostech, a to často i tam, kde je naše pozornost životně důležitá (stačí jen vzpomenout řízení dopravního prostředku). Jde tady o mnohem hlubší nesoulad mezi liturgií a ostatním životem (či chceme-li, duchovním životem, spiritualitou), kdy bohoslužbu prožíváme takřka jako "překážku" osobní zbožnosti či "ztrátu času" spojenou s vykonáním určité povinnosti. Kolik (zvláště starších) lidí ještě dnes "ruší" mše svatá při recitaci růžence a kolik kněží prožívá Denní modlitbu církve (liturgii hodin) jako "plýtvání časem", který by mohli využít lépe, kdyby se věnovali něčemu jinému!

U nekřesťanských náboženství se podobný postoj dá docela dobře pochopit: jejich obřady a rity, třebaže nejsou úplně odtrženy od života, k němu přece jen nemají bezprostřední vztah, a proto se nutně pro mnohé stávají zbytečnými, ba rušivými. Kněží a jejich obětní služba mají spíše funkci "pojistky" pro případ, že si lidé neporadí sami; ale dokud existují jiné prostředky, které jsou víc po ruce, zůstávají nepovšimnuti.

Tato mentalita, která se často stává praktickým pokušením i u mnohých (zvláště tradičních) křesťanů, je však v přímém rozporu se samotnou podstatou křesťanské bohoslužby: ta totiž neodmyslitelně patří k životu; dá-li se od něj odlišit, nedá se od něj oddělovat, přinejmenším ne tehdy, je-li prožívána správně. Následující zdůvodnění tohoto tvrzení je tedy zároveň pojednáním o tom, co tvoří specifikum křesťanské bohoslužby (a co ji tedy odlišuje od ostatních kultů)1.

Celé pojednání si rozdělíme na dvě části: v té první vyjdeme z lingvistické (jazykové) úvahy, ta druhá bude teologická (christologická).


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Sobota 19. 4. 2025, Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - Velikonoční vigilie

Řím 6,3-11;

Komentář k Řím 6,3-11: Ponoření do vody, která umývá, je příslibem nového života. Mohu začít žít nově již od této chvíle! Ve sjednocení s Jeho osudem…

Zdroj: Nedělní liturgie

Velikonoce

Velikonoce
(20. 4. 2025) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc.

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)
(19. 4. 2025) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Bílá sobota

(18. 4. 2025) Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den…

Velký pátek

(17. 4. 2025) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.

Vychovával mládež ke svobodě jako křesťany a skauty - a stal se obětí fašistů

Vychovával mládež ke svobodě jako křesťany a skauty - a stal se obětí fašistů
(15. 4. 2025) Kněz Giovanni Minzoni rozuměl toxickému náboji ideologií

Zelený čtvrtek

(15. 4. 2025) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. 

Velikonoční triduum

Velikonoční triduum
(14. 4. 2025) Kristův kříž jako maják a znamení naděje, která neklame.