Učiň mne, Pane, nástrojem abych přinášel jednotu, kde je nesvornost. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Vojtěch Kohut

II. Christologická podstata křesťanské bohoslužby

z knihy Liturgie a duchovní život

Naše reflexe o křesťanské bohoslužbě a jejím vztahu ke spiritualitě by se naprosto míjela svým účinkem, ale i smyslem, kdyby pominula klíčové, christologické hledisko. Neboť o liturgii v křesťanském slova smyslu se dá hovořit jen v souvislosti s Ježíšem Kristem (srov. SC 5-8). On sám je její jedinou podstatnou novostí a v ní je především a zcela specifickým způsobem přítomen ve světě v průběhu dějin.



Novost křesťanského kultu
Novozákonní aplikace kultických označení na Kristův život není záležitostí čistě jazykovou, nýbrž signalizuje hlubší skutečnost. Pozemský život Ježíše Krista totiž není pouze přirovnáván k bohoslužbě, ale je jí. Nejde zde o analogii, nýbrž o ontologickou skutečnost. Vyplývá to z hypostatické jednoty božské a lidské přirozenosti v osobě Slova; právě proto, že je Kristus Bůh i člověk, přináší dokonalou oběť, ať koná cokoliv. Neboť vším, co činí, zároveň oslavuje Boha a posvěcuje člověka10. Právem se tedy hovoří o liturgické christologii 11: Kristův život je dokonalou bohoslužbou.

Tato skutečnost (naznačená ostatně už v předcházející lingvistické úvaze) má však své logické a velmi významné prodloužení. Pokud je Kristův život bohoslužbou, pak jeho učedníci, mají-li do důsledku následovat (tj. napodobovat) svého Mistra, musejí zákonitě také "reprodukovat" klíčové události z jeho života12. A právě to se děje v křesťanské liturgii. V koncilních dokumentech čteme:
"... křest zapojuje lidi do Kristova velikonočního tajemství:
s ním umírají, s ním jsou pohřbeni a s ním i vzkříšeni. Přijímají ducha synovství, "a proto můžeme volat:’Abba, Otče!’" (Řím 8,15), a tak se stávají pravými ctiteli, jaké hledá Otec. Podobně, kdykoli přijímají večeři Páně, zvěstují smrt Páně, dokud Pán nepřijde." (SC 6)

Podobně lze uvažovat nejen o křtu a eucharistii, ale i o ostatních svátostech a liturgických úkonech (např. udílení pomazání nemocných je spjato s Ježíšovou opcí pro nemocné a trpící, Denní modlitba církve s jeho modlitbou v průběhu celého jeho pozemského života, atd.). Křesťanská liturgie je christologická liturgie13: obřady křesťanů zpřítomňují klíčové události z Ježíšova pozemského života14.

Domnívám se, že i toto hlubší pochopení podstaty křesťanské bohoslužby, najde-li své praktické vyjádření v životě, velmi výrazně napomůže k překonání dualismu liturgie–spiritualita. V tomto smyslu je dobré stále znovu v sobě obnovovat christologický pohled na svátosti a liturgii a tak spojovat moment následování (duchovní život) s momentem kultu (bohoslužba). Budu-li mít při modlitbě liturgie hodin před očima modlícího se Krista, při svátosti smíření Krista, který odpouští hříšníkům, a při eucharistii Krista ve večeřadle i na kříži, pak jako učedník, který miluje svého Mistra, budu pochopitelně "u toho" a nebudu muset bojovat s roztržitostí či dokonce vlažností.





Společenství s Kristem v nové liturgii

Rozviňme dále, co bylo právě nastíněno: Náš život nemůže být jen ve znamení následování Krista napodobováním jeho příkladu (vztah: Mistr–učedník), nýbrž i ve znamení jeho uctívání (vztah: Vzkříšený Pán–věřící), nakolik Kristus není jen člověk Ježíš z Nazaretu, který žil a zemřel v Palestině zhruba před dvěma tisíci lety, ale i Kyrios, Vzkříšený Pán a Bůh, který žije a je stále přítomný ve své církvi15. To je také argument na obvyklou výhradu k liturgii ze strany křesťanských sekt či radikálních evangelikálních protestantů: Je-li náš život bohoslužbou, k čemu ještě potřebujeme nějaké obřady, kněze a chrámy jako pohané? – Právě proto, že Kristus není jen vzor dokonalého lidství, jehož můžeme obdivovat a napodobovat ve způsobu života, nýbrž i živý a přítomný Bůh, kterého uctíváme a u něhož si vyprošujeme sílu. Kristus není jen cesta a pravda, ale i život (srov. Jan 14,6).

K tomu, abychom byli schopni jej následovat, bytostně potřebujeme sílu pramenící z liturgie. Lze to formulovat následujícím způsobem: nelze žít jako Kristus, nežijeme-li v Kristu. Bylo by nejen nedůsledné chtít napodobovat Krista a opomíjet možné společenství života s ním (jako je přinejmenším zvláštní jen obdivovat umělecká díla autora, s nímž můžeme být také v osobním kontaktu a my této možnosti nevyužijeme), ale znamenalo by to přímo znemožnění skutečného následování. Život jako liturgie je možný jen tam, kde je život z liturgie.

Platí však i opačné tvrzení: nelze žít v Kristu, nežijeme-li jako Kristus. Tento rozměr je velmi zdůrazňován už v samotném Písmu: stačí si zde připomenout výpovědi proroků, kteří se velmi rázně stavěli proti kultu odtrženého od života, proti bezduchému uctívání, jež nemá své prodloužení v důslednosti života. Příznačné jsou dva výroky, připomínané i Kristem: "Tento lid mě ctí rty, ale srdce jejich je daleko ode mne..." (Iz 29,13; srov. Mt 15,8-9 a par.) a "Milosrdenství chci, a ne oběť" (Oz 6,6; srov. Mt 9,13).

Zdá se mi, že mezi křesťany často vládne tendence přiklonit se v praxi pouze k jednomu tvrzení: buďto se zříkáme liturgie ve prospěch života nebo zase života ve prospěch liturgie. Obojí je, pochopitelně, nepřijatelné a z toho, jak jsme uvažovali o křesťanské bohoslužbě a duchovním životě, vyplývá nesmyslnost takových postojů.

Liturgie a spiritualita nestojí proti sobě, nýbrž navzájem se vyžadují. Začneme-li se po Kristově příkladu učit prožívat svůj život jako bohoslužbu a v liturgii nebudeme vidět pouze nějaké obřady, nýbrž zpřítomňovaný Kristův život, pak je naděje, že ona duchovní "schizofrenie" bude nakonec překonána.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Pondělí svátek Obrácení sv. Pavla

Sk 22,3-16; Mk 16,15-18

Komentář k Sk 22,3-16: Moje cesta ke Kristu možná neprobíhala tak dramaticky. Ale není snad každodenní křesťanský život bojem mezi lhostejností a horlivostí? Dokážu popsat vývoj svého vztahu ke Kristu?

Zdroj: Nedělní liturgie

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2021) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…

František Saleský (svátek 24.1)

(23. 1. 2021) Učitel duchovního života pro všední život, Učitel církve, patron novinářů a spisovatelů.

21.1.2014 zemřel P. Karel Fořt - ´Otec Karel z RFE´

(21. 1. 2021) Dlouholetý oblíbený redaktor náboženského vysílání Radia Svobodná Evropa.

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí
(16. 1. 2021) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2021) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem…

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2021) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině…

15.1.2008 zemřel jeden z českých předních biblistů Profesor Jan Heller

(12. 1. 2021) Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno…

Nechte se očkovat, vybízí papež František

Nechte se očkovat, vybízí papež František
(12. 1. 2021) Lhostejnost je ničivá...

Marie Elekta od Ježíše (1605–1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2021) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka…