Úvod

z knihy Katechismus katolické církve ve světle církevních dokumentů

Katechismus je (zdánlivě) známou pomůckou v katechetické práci. Zaposloucháme-li se ale pozorněji do rozhovorů, které se o potřebě katechismů a o jejich užití vedou a podíváme-li se na naděje, které často lidé, kněze a katechety nevyjímaje, do jeho užití vkládají, můžeme zažít určité rozpaky.

Někteří se totiž domnívají, že věrnost církvi spočívá v tom, že nebudou teď pracovat s ničím jiným, než s novým Katechismem katolické církve (dále KKC). Jiní se domnívají, že je z tohoto katechismu třeba udělat co nejdříve stručný malý katechismus, vypracovaný do systému otázek a odpovědí, a potom bude vše v pořádku. Další mají za to, že tak velký a obsažný katechismus nemá příliš rozsáhlé praktické použití. A konečně nemalá část lidí, činných jak v katechezi dětí tak v katechezi dospělých se domnívá, že je třeba mít katechismus, který dáme lidem do ruky, aby se ho naučili a tak budeme mít jistotu, že budou vše vědět a věřit správně a navíc si ušetříme práci a čas, když odpadnou dlouhé katecheze.....

Nechybějí však ani varovné hlasy, které se obávají, že nový katechismus vytlačí všechny dosavadní katechismy, učebnice a jiné pomůcky a bude "koncem teologie a katechetické tvorby, stane se nástrojem autoritativního doktrinářství, které církev poškodí."

Na všech nadějích a na všech obavách jistě také něco je, nicméně by bylo škodou poddat se jim a nevnímat už nic jiného.

Katechismus je nástrojem. K jeho dobrému využití je tedy třeba mít širší a autentický pohled na celek. Jinými slovy: je třeba se ptát, jak církev tento nástroj sama chápe a jak ho chce použít. K nalezení odpovědí nám může pomoci pohled do těch dokumentů církve, které místo a použití katechismů i nového katechismu naznačují nebo určují.

Za nejdůležitější církevní dokumenty posledních dob, které se týkají otázky katechismu a katechismů lze pokládat:

Dokumenty 2. vatikánského koncilu

Všeobecné katechetické direktorium (1971)

Postsynodální dokument Pavla VI.Evangelii nuntiandi(1975)

Postsynodální dokument Jana Pavla II. Catechesi tradendae (1979)

Apoštolská konstituce Jana Pavla II. Fidei depositum (je uvedena v českém překladu KKC, 1995)

Katechismus katolické církve, předmluva (Zvon, 1995)

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Aleš Opatrný

Témata: Církevní dokumenty

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.