Inspirativní materiál k rozeštvávání farností a církví až do skonání světa.
A jako bonus: několik konkrétních užitečných rad,
jak pěkně udržovat křesťany ve vzájemné zášti a jak je odvést od modlitby.

***

 

Můj pekelný učedníku Bezejmene, již jsem ti něco napsal o významu hudby a doufám, že si vezmeš ponaučení a budeš hudbu dál využívat k podrývání božího díla. K tomu pár dalších užitečných rad.

Vhodný materiál k rozeštvávání farností

Ideální je, když lidi přesvědčíš, že existuje jen jeden „bohulibý“ hudební liturgický a modlitební styl – a to právě ten, který dotyčný zastává. A jelikož mají různý vkus a vzdělání a pocházejí z různých prostředí, budeš mít materiál k rozeštvávání farností a církví až do skonání světa!

Tématu hudby lze s úspěchem využít nejen k zasévání despektu mezi členy jedné farnosti, ale i mezi křesťanskými církvemi. U tradičních křesťanů zasévej názor, že jedině varhanní hudba je důstojná toho jejich boha a jedině ta patří do sakrálního interiéru (hlavně ať nikoho nenapadne argument, že církev po staletí uctívala toho jejich boha i bez varhan, o lidu Staré smlouvy ani nemluvě). Pro nás dost nepříjemnou mši lze také aspoň částečně zneškodnit použitím nějakého nóbl latinského doprovodu, aby přítomní vnímali celé dění jako jeden velký koncert, kdy se kochají, ale nemodlí; ostatně téhož lze docílit i při některých večerech chval.

Usiluj o to, aby milovníci kancionálů pohrdali novějšími písněmi

Velice nás těší, když se na sebe zastánci různých stylů dívají s despektem. Usiluj o to, aby milovníci klasické duchovní hudby a kancionálů pohrdali novějšími písněmi, kterým říkají chvály (a nezapomeň, že my jimi taky pohrdáme, ne aby sis tam chodil hovět!). Ať omílají stále dokola, že se ve chvalách slova moc opakují, že mají primitivní nápěvy nebo harmonii.

Snad ti nemusím zdůrazňovat, že tady se naskýtá i skvělá „bludička“ pro kapely: ponoukej je, ať tráví mnohem víc času šperkováním aranžmá než modlitbou; lidi pak budou při chválách se zalíbením sledovat hudební vychytávky a úplně zapomenou na toho jejich boha - našeho Nepřítele.  

Dobrým rozkladným argumentem je, že nově vznikající písně mají svůj původ v rockové hudbě, a proto tato hudba vychází přímo z pekla (výborný zkrat!). A nemusí se o to rovnou hádat, stačí nám pasivně agresivní reakce, když zastánci tradiční hudby při chválách zarytě mlčí, ideálně když odcházejí středem a vracejí se až po nich. Když se ti takhle podaří rozvrátit společnou modlitbu, bude to skutečný „sukces“ – něco jako cílené bombardování elektrárny!

Despekt ať mají i milovníci novějších písní vůči těm starým!

Stejný despekt je ale třeba vštěpovat milovníkům novějších písní vůči těm starým. Ať používají argumenty, že to jsou písně jen pro staré, že mají složitá slova, že jde o moc komplikované nápěvy a zkrátka že se při nich nedá modlit. Ponoukej je, ať se při nich chovají podobně jako zastánci starších písní – tedy ať je na protest nezpívají nebo ať odcházejí středem, a to s patřičným výrazem ve tváři, aby bylo všem jasno.

Je nabíledni, že my zdola časy společných modliteb a zpěvu pekelně nesnášíme, protože je chválen a uctíván náš Nepřítel. Ale s trochou důmyslu je umíme přeměnit v oslavu rozdělení církve, v totální Bábel – a to si skutečně užíváme. Kdybych uměl být vděčný, v těchto chvílích bych Nepříteli za vynález hudby zulíbal ruce!

Pár argumentů, které dokážou tzv. křesťany udržovat ve vzájemné zášti

V této oblasti je velkou výhodou, že dokud je nenapadne, že jednota srdcí a vzájemná úcta jsou pro modlitbu důležitější než naprostá shoda v oblasti hudebního vkusu, můžeš je do nekonečna smažit v jejich emocích. Většina z používaných argumentů se týká věcí neměřitelných a já ti jich pro jistotu ještě pár vyjmenuju. Šikovnými „polínky do ohně“, které musíš mít vždy po ruce, je například:

  • délka písní,
  • počet opakování slok či refrénu,
  • hlasitost hudby,
  • délka předehry a dohry,
  • pohyby a gesta jednotlivých hudebníků či lidí ve shromáždění.
  • Neřekl bys, kolik emocí někde dokážou vzbudit zdvižené ruce či pouhé povstání, ačkoli ten jejich tzv. biblický blábol o takových gestech běžně mluví.
  • Dále lze vířit vášně debatou o slovech té které písně
  • a o vhodnosti oblečení členů kapely.
  • Neuralgickým bodem může být volba doprovodných nástrojů, aranžmá atd.

Máš teď spoustu materiálu a námětů, všechno výše uvedené může skvěle posloužit jako rozbuška, kdyby se chtěli sjednocovat ve společné modlitbě a chvále našeho Nepřítele. Ideální by bylo, kdyby časem na společnou modlitbu rezignovali; místy se nám to už téměř podařilo. Osobní modlitbu vymýtíme už mnohem snáz.

Jsi k sežrání!

Tvůj strýc Maluglor