Lidé jsou čtverého druhu: bezbožní (nevěřící nebo pachatelé kriminálních činů), ti jdou rovnou, bez odvolání a možnosti úniku, do pekla; jako jejich protipól mučedníci, světci a spravedliví, ti i v případě, že se dopustili „lehkých“ hříchů, přijdou okamžitě, nebo velmi rychle, do ráje. A mezi oběma krajnostmi ti, kdo nebyli ani zcela dobří, ani zcela špatní. Ty poslední čeká ve skutečnosti také peklo, nanejvýš, jak uvidíme dál, lze pro ně doufat a případně vymodlit, že bude „snesitelnější“. Zbývají ti, kdo nebyli zcela dobří.
Ti mohou (možná) dosáhnout spásy skrze očistný oheň. Není to tedy nakonec skupina příliš početná. O některých vlastnostech tohoto ohně a této skupiny – pokud vůbec existují – má však Augustin představy přesnější. Oheň je to sice velmi bolestný, ale na rozdíl od ohně gehenny není věčný a neprojeví se až ve chvíli Posledního soudu, nýbrž v čase mezi smrtí a vzkříšením.


***

Se svolením převzato z knihy: Zrození očistce, kterou vydalo Nakladatelství Vyšehrad.


***

Více ukázek z této knihy naleznete zde.


***

Další texty k tématu očistec naleznete zde



Další texty k tématu eschatologie naleznete zde.