papež František | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
Pondělí velikonoční - C / Regina coeli - papež František (Radost se násobí tím, že se o ni dělíme)

Dny velikonočního oktávu jsou jako jeden den, v němž přetrvává radost ze vzkříšení. Evangelium dnešní liturgie tak pokračuje ve vyprávění o vzkříšeném Pánu, o jeho zjevení ženám, které šly ke hrobu (srov. Mt 28,8-15). Ježíš jim jde vstříc a pozdraví je; pak jim řekne dvě věci, které bude dobré přijmout i pro nás jako velikonoční dar, dvě rady od Pána. Velikonoční dárek.

Nejprve je uklidňuje dvěma prostými slovy: "Nebojte se" (v. 10). Nebojte se. Pán ví, že strach je naším každodenním nepřítelem. Ví také, že naše strachy se rodí z velkého strachu, ze strachu ze smrti: ze strachu, že zmizíme, že ztratíme své blízké, že onemocníme a že už to nezvládneme... O Velikonocích však Ježíš zvítězil nad smrtí. Nikdo jiný nám proto nemůže říci přesvědčivěji: "Nebojte se". Pán to říká přímo tam, vedle hrobu, z něhož vyšel jako vítěz. Tím nás vyzývá, abychom vyšli z hrobů našich strachů. Dobře poslouchejme: vyjděme z hrobů svých strachů, protože naše strachy jsou jako hroby, pohřbívají nás uvnitř. Ví, že strach se stále krčí u dveří našeho srdce a že potřebujeme slyšet, jak si opakujeme: neměj strach, neboj se, neboj se: o velikonočním ránu, stejně jako ráno každého dne, slyšme: "Neboj se". Mějte odvahu. Bratře, sestro, kteří věříte v Krista, neboj se! "Já", říká vám Ježíš, "já jsem za vás okusil smrt, vzal jsem na sebe vaše zlo. Nyní jsem vstal, abych vám řekl: Jsem tu s vámi navždy. Nebojte se!" Nemějte strach.

Ale jak, řekněme, bojovat proti strachu? Pomáhá nám druhá věc, kterou Ježíš říká ženám: "Jděte a řekněte mým bratřím, že jdou do Galileje: tam mě uvidí." (v. 10). Jděte a hlásejte. Strach nás vždy uzavírá do sebe, uzavírá nás. Ježíš nás naopak propouští a posílá k druhým. Tohle je lék. Ale já - dá se říct - toho nejsem schopen! Ale jen si vzpomeňte, že tyto ženy rozhodně nebyly nejvhodnější a nejpřipravenější na zvěstování zmrtvýchvstalého Pána, ale Pánu je to jedno. Záleží mu na tom, abychom šli ven a oznámili to. Vyjít ven a zvěstovat. Vyjít ven a oznamovat. Velikonoční radost si totiž nelze nechat pro sebe. Kristova radost se posiluje tím, že ji dáváme, a násobí se tím, že se o ni dělíme. Pokud se otevřeme a přineseme evangelium, naše srdce se rozšíří a překoná strach. To je to tajemství: zvěstovat, abychom překonali strach.

Dnešní text nám říká, že hlásání může narazit na překážku: faleš. Ve skutečnosti evangelium vypráví - cituji - "antizvěstování" - a co to je? Oznámení od vojáků, kteří střežili Ježíšův hrob. Dostanou zaplaceno - říká evangelium - "pěknou sumou peněz" (v. 12), dobré spropitné, a dostanou tyto pokyny: "Řekněte toto: 'Jeho učedníci přišli v noci a ukradli tělo, když jsme spali'" (v. 13).

Spali jste? Viděli jste ve spánku, jak ukradli tělo? Je v tom rozpor, ale rozpor, kterému všichni věří, protože jsou v tom peníze. Je to síla peněz, toho druhého pána, kterému Ježíš říká, abychom nikdy nesloužili. Existují dva pánové: Bůh a peníze. Nikdy penězům neslužte. To je lež, logika zatajování, která je v rozporu s hlásáním pravdy. Je to připomínka i pro nás: faleš - ve slovech i v životě - znečišťuje hlásání, kazí nitro, vede zpět do hrobu. Faleš nás vede zpět, vede nás přímo ke smrti, do hrobu. Vzkříšený Pán nás naopak chce vyvést z hrobů falešných představ a závislostí. Naproti vzkříšenému Pánu stojí jiný "bůh": bůh peněz, který všechno špiní, ničí, zavírá dveře ke spáse. A to je všude: v každodenním životě je pokušení uctívat tohoto boha peněz.

Drazí bratři a sestry, jsme právem pohoršeni, když díky informacím objevíme v životě lidí a ve společnosti lži a podvody. Pojmenujme však také faleš v nás! A postavme svou nečitelnost, svou faleš před světlo vzkříšeného Ježíše. Chce vynést na světlo věci skryté, učinit nás průzračnými a zářivými svědky radosti evangelia, pravdy, která nás osvobozuje (srov. J 8,32).

Kéž nám Maria, Matka Zmrtvýchvstalého Pána, pomůže překonat strach a daruje nám nadšení pro pravdu.