4. Dával (19. 5.)

Svaté přijímání

Minule jsme mluvili o tom, že při mši následujeme Krista, který „chléb lámal“. Dnes budeme mluvit o tom, že jej – spolu s vínem – dával svým učedníkům.

Bůh stvořil člověka tak, že musí jíst a pít, bez pokrmu se neobejde. Ale aby lidem došlo, že ve skutečnosti se – více než bez jídla a pití – neobejdou bez Boha, stává se sám Boží Syn pokrmem a nápojem. A to, co v našem životě působí normální strava: totiž že udržuje život, dává sílu, také radost a jiskru, to nám nadpřirozeným způsobem dává přijímání eucharistie: udržuje náš život až tak, že bude trvat věčně, dává nám sílu mít rádi druhé, dává našemu vnitřnímu životu radost a jiskru Ducha svatého.

Kdykoli jíme normální pokrm, ten se v nás mění v naše tělo. Naše tělo si přizpůsobí jídlo. Ale kdykoli přijímáme eucharistický pokrm, děje se něco opačného. Ježíš v eucharistii je živý, on je silnější – a on si přizpůsobí nás. Svatým přijímáním se stáváme Ježíši podobnými: Už nežijeme my, ale žije v nás on. Můžeme mít rádi, jako měl on. Můžeme lámat a dávat svůj život pro druhé jako on. Můžeme žít věčně jako on. Jako byl on bez hříchu, tak také my dostáváme sílu hříchu odolat. Jako bylo jeho tělo vzkříšeno, tak bude také naše. Díky eucharistii.

Doplňující texty pro vlastní potřebu

Sv. Augustin

Slyšel jsem tvůj hlas: „Jsem pokrm velkých: staň se velkým, a budeš mne jíst. A nebudeš mě ty proměňovat v sebe jako pokrm pro tělo, ale budeš proměňován ve mne.“ (Vyznání, 8, 10)

Sv. Cyril Alexandrijský

Abychom splynuli s Bohem a mezi sebou, ačkoli má každý svůj odlišný svéráz, vymyslel si jednorozený Syn skvostný prostředek: Jediným tělem, totiž svým vlastním, posvěcuje své věřící v tajemném společenství a působí, že jsou jedno tělo s ním a mezi sebou. (In Joannem, 11)

Katechismus katolické církve

Co působí hmotný pokrm v našem tělesném životě, to podivuhodným způsobem uskutečňuje přijímání v našem duchovním životě. ... Přijímání nás odděluje od hříchu. ... Jako tělesný pokrm slouží k tomu, aby obnovil ztracené síly, tak eucharistie posiluje lásku, která má v každodenním životě sklon slábnout; takto oživovaná láska zahlazuje všední hříchy. ... Ti, kdo přijímají eucharistii, jsou mnohem úžeji spojeni s Kristem. Stejným poutem je Kristus spojuje se všemi věřícími v jednom jediném těle. (KKC 1392 – 1396)