Citáty z knihy: Výheň

Jsou srdce tvrdá, ale vznešená, která se v blízkosti hřejivého Srdce Ježíše Krista roztaví jako bronz v slzách lásky a smíření. A rozsvítí se!

Oproti tomu lidé vlažní mají srdce měkká jako bláto, které nakonec uschne a popraská. Jsou pouhý prach a budí lítost.

Říkej se mnou: "Pane Ježíši, vzdal nás od jakékoliv vlažnosti. Nechceme být vlažnými!"

…

Jsme zamilovaní do Lásky. Pán si proto nepřeje, abychom se stali vyschlými a škrobenými předměty bez života. Chce, abychom byli prodchnuti jeho láskou!

…

Přesvědč se, synu, že Bůh má právo se nás ptát: "Myslíš na mne? Setrváváš v mé přítomnosti? Vyhledáváš mou oporu? Hledáš mě jako světlo svého života, jako svůj štít, jako své všechno?"

Ujisti se proto znovu o svém předsevzetí: Ve chvílích, které pozemští lidé považují za dobré, budu volat: "Pane!" Ve chvílích, které považují za zlé, znovu zvolám: "Pane!"

…

Nikdy neztrácej smysl pro to, co je nadpřirozené. I kdyby sis bez jakýchkoliv příkras uvědomoval svou vlastní ubohost i své špatné sklony, i kdybys byl pouhé bláto, Bůh s tebou počítá.

…

Ve vnitřním životě, stejně tak jako v lidské lásce, je třeba vytrvat. Ano, musíš si mnohokrát opakovaně promýšlet jedno a to samé, dokud neobjevíš nový horizont.

"A jak je možné, že jsem to neviděl dřív, když je to tak jasné?" zeptáš se překvapeně. "Jednoduše proto, že jsme často jako kameny, po kterých voda steče, aniž by se do nich vsákla jen jediná kapka. Proto je třeba znovu přemýšlet o tomtéž - ono to však není totéž -, abychom prosákli Božím požehnáním.

…

Kdo se neodevzdává Ježíši Kristu, nemá živou víru.

…

Zamiluj si nejsvětější lidství Ježíše Krista. Což ti nepůsobí radost skutečnost, že chtěl být jako my? Poděkuj Ježíši za jeho nesmírnou dobrotu.

…

My katolíci se musíme snažit bránit a podporovat pravdu bez ústupků a vytvářet přitom ovzduší lásky a láskyplného soužití, které zdusí všechnu nenávist a zášť.

…

V každém křesťanovi, dítěti Božím, přátelství a láska jedno jsou: božské světlo, které zahřívá.

…

Pozemské lásky, a to i když nejsou jen špinavou, vyschlou smyslností, v sobě obvykle skrývají nějaké sobectví. Proto aniž bys těmito city opovrhoval - mohou být svaté -, neustále očisťuj své úmysly.

…

Nevyhledávej soucit druhých. Často jde o projev pýchy nebo samolibosti.

…

Jsou chvíle, kdy se ti - zbavenému onoho spojení s Pánem, jež ti neustále dodávalo modlitbu, i ve spánku zdá, že se protivíš Boží Vůli.

Víš dobře, že jde o projev tvé slabosti. Miluj Kříž, nedostatek věcí, které všichni považují za nezbytné, překážky na počátku i v průběhu své cesty, svou nedostatečnost i duchovní ubohost.


***

Se svolením převzato z knihy Josemaría Escrivá de Balaguer
Výheň, kterou vydalo nakladatelství Cesta.