Hans a Helga - příběh o nevěře

Proč umírněnost osvobozuje?
Protože zabraňuje tomu, aby nás ovládala touha po požitku.
_________________________________

Hans, jediný syn dílenského mistra, vyrůstal na malém městě. Téměř rok chodil s Rosemarie, dcerou místního radiomechanika. Oba mladí lidé byli přesvědčeni, že se mají upřímně rádi, a když dostal Hans povolávací rozkaz, rozhodli se, že se zasnoubí.

Hansova matka, která svého jediného syna zbožňovala, byla proti tomu, aby se Hans tak brzy vázal. Hans však prosadil svou. Udělal to tak, jak si u matky vždycky prosazoval všechna svá dřívější přání. Slavily se tedy zásnuby. Krátce nato musel Hans narukovat k jednotce, která byla vzdálená 750 kilometrů od jeho rodiště. V prvních týdnech a měsících se Hans sžíval s novým prostředím. Pravidelně dostával dopisy od své snoubenky. Ty tu byly pro něj jedinou radostí, a tak pilně odepisoval. O Vánocích se opět shledali a tím těžší bylo loučení.

Ke svému překvapení však Hans zjistil, že se mu kasárna mezitím stala druhým domovem. Bylo to krásné opět se vidět s kamarády, všichni si měli co vyprávět - samozřejmě i o svých úspěších u děvčat. Hans zaujatě poslouchal, jak se ostatní chlubí. Přirozená plachost mu bránila v tom, aby mluvilo Rosemarii, a kamarádi si ho proto dobírali. Aby jim dokázal, že je "správný chlap", šel s nimi příští volný večer do malého tanečního klubu, kde bylo vždycky hodně děvčat. Něco vypil, hodně tancoval- co je na tom? - A získal dojem, že existují ještě hezčí dívky než Rosemarie.

Mezi dívkami, se kterými se seznámil na tanečním parketu, byla také šestnáctiletá Helga, která se do mladého vojáka zamilovala. Hans se jí přirozeně stále víc věnoval a Helga byla šťastná. Netušila, že Hans je zasnoubený, věřila jeho lásce - ačkoliv to slovo nikdy nevyslovil. Pro nezkušenou Helgu byly jeho něžnosti a polibky dostatečným důvodem.

Hanse teď dopisy od snoubenky přestaly těšit. Spíš v něm vyvolávaly výčitky svědomí. Namlouval si, že to, co dělá, je právo každého muže - chování a řeči jeho kamarádů ho v tom utvrzovaly.Vůči Helze byl náladový, tyranský a netrpělivý, ale ona ho milovala tím víc. Když však od ní žádal, aby se mu dala úplně, zalekla se. Hans se s ní rozešel.

Helga netušila, že Hans tento podnět k přerušení známosti jen uvítal. Byla hrozně nešťastná a nevěděla; co má dělat, protože život bez něho si nedovedla představit.

Hans však tuto noc napsal poprvé po dlouhé době upřímně zamilovaný dopis své snoubence. Spadl mu kámen ze srdce, že ten nedobrý stav skončil.

Teprve za několik týdnů se nechal opět svými kamarády přesvědčit, aby s nimi šel zase tancovat. Helga, která teď byla ke všemu svolná, se ho pokoušela usmířit. Hrubě ji však odbyl s tím, že ji nikdy nemiloval a že může jít k čertu.

Helga si však myslela, že ho ztratila proto, že se mu nechtěla celá odevzdat. Hansovu kamarádovi, který pozoroval vývoj situace, to učinila velice snadným. Nechápala už nic, když ji také nechal být. Nakonec došla k přesvědčení, že "muži už jsou takoví". Přinutila se, aby už lásku nebrala tragicky. Stala se z ní dívka do větru, šla vojákům z ruky do ruky.

K tomu slova Davida Wilkersona:
„Sexualita je něco tak velkého, že ji Bůh postavil pod ochranu manželství. Mimo manželství je sexuální chování špatné. Tak je to jednoduché. Tímto způsobem chrání Bůh rodinu, domov i zemi. Žádný něžný cit zamilovanosti nemůže na tom nic změnit, právě tak jako skok z Eiffelovky nezmění nic na zákonu zemské tíže.“

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefevre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno.