Navigace: Tematické texty O Osobnosti, svatí Kajpr Adolf ve zmínkách z literatury

Kajpr Adolf ve zmínkách z literatury

Adolf Kajpr ve zmínkách z literatury...

Nalezené texty:

Témata: Kajpr Adolf SJ 1948 - 1960 - padesátá léta Komunismus a socialismus Osobnosti, světci, svatí pronásledování vězení

Související texty k tématu:

Kajpr Adolf SJ
(5. července 1902, Hředle na Kladensku – 17. září 1959, komunistické vězení Leopoldov). Český jezuita, katolický kněz, vyhledávaný kazatel, duchovní vůdce, publicista a vydavatel katolického tisku. Vyjadřoval se nejen k tématům víry, ale také ke společenským a politickým tématům. Za své názory byl vězněn nacisty i komunisty. Zemřel v komunistickém vězení v Leopoldově.
- Radost ve vězení: setkání s Adolfem Kajprem
- Teolog, který nebyl odtažený od každodenních problémů
- Kajpr Adolf ve zmínkách z literatury
- Adolf Kajpr vyprávěl a přednášel, a také tak umřel
- K poslechu: Kněz, kterého věznili nacisté i komunisté. (odkaz)
- TV dokument o Adolfu Kajprovi (online) Mučedník se smíchem na rtech (odkaz).
- Diecézní fáze beatifikačního procesu P. Adolfa Kajpra SJ byla ukončena (odkaz)
- Leopoldov - muklovský Vatikán
- V kriminále jsem se setkal s lidmi, s nimiž bych se byl nikdy nesetkal

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.