Leopoldov - muklovský Vatikán

Leopoldov -  vojenskou pevnost ležící na Slovensku mezi Trnavou a Piešťany, založil císař Leopold I. roku 1664 na obranu proti Turkům. Má tvar pětiúhelníku s vysokou mohutnou zdí, obehnanou šikmým náspem. V roce 1855 se pevnost stala věznicí. Právě zde byla v padesátých letech minulého století vězněna celá řada kněží a věřících. Leopoldov byl znám tvrdými podmínkami. V celách byl velký chlad a nedostatek místa, všude vládly otřesné hygienické podmínky. Byla zde špatná zdravotní péče. Velitelem nemocnice byl ustanoven strážmistr Štefan Gábor, původním povoláním dělník. Tento lékař samouk zasahoval do průběhu lékařských zákroků a často některé vězně nepřipustil k lékaři. Odsouzení byli často a krutě trestáni bitím a korekcí v holých podzemních kobkách bez přikrývek a vytápění. V důsledku nelidského zacházení zde zemřely desítky vězňů. Z kněží zde zemřel jezuita Adolf Kajpr a slovenský řeckokatolický biskup Pavel Petr Gojdič. Zdejší poměry byly kruté i na tehdejší dobu a v roce 1953 byl ministrem MNB odvolán náčelník věznice por. Josef Bálent.

Ve zprávě ministra bylo uvedeno: Odsouzeným nebyly poskytovány ani nejzákladnější potřeby. Nebyly dodržovány základní dávky potravin a jejich výživná hodnota, takže odsouzení v důsledku značných úbytků na váze ztráceli pracovní schopnost. Vycházky byly prováděny nepravidelně, a to ještě po krátkou dobu. Nemocným odsouzeným nebyla umožňována řádná léčebná péče. Odsouzení byli drženi v samovazbách.

Poměry se však o moc nezlepšily ani s příchodem nového náčelníka Stanislava Krále, který byl přeložen z Mírova, a leopoldovská věznice patřila stále mezi ty nejhorší v republice.

Se svolením zpracováno podle knihy
Říkali mu Pistolník - Bohuslav Burian (1919–1960), vězeň, kněz a převaděč,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.