V kriminále jsem se setkal s lidmi, s nimiž bych se byl nikdy nesetkal

Prof. dr. Josef Svoboda odpovídá:

Stal se i pro vás kriminál univerzitou života?

Víc než univerzitou. Byl velkým darem, dnes to tak mohu říct. Nezvolil jsem si ho, ale když už jsem se tam dostal, vzniklo z toho velké dobrodiní. Především v tom smyslu, že mě to vymanilo z prostřednosti. Nejspíš bych asi vychodil školu, získal titul, dělal vědeckou práci a možná se rozmělnil v drobných kompromisech. A pak jsem se v kriminále setkal s lidmi, s nimiž bych se byl nikdy nesetkal. Byli to i obyčejní lidé, jako třeba učitel Toník Aksamit, vzácná duše. Nebo děkan právnické fakulty Vladimír Kubeš. A bylo moc zajímavé poslouchat někde v koutě jeho přednášky. Pak tam s námi byl premonstrátský opat Heřman Tyl. Člověk dětsky prostý, a přitom naprosto hrdinný, komunisté s ním nic nezmohli. Tyl všechny své starosti ”pověsil” na Pannu Marii a byl úplně bezstarostný. Učil jsem se tam od Kajpra, Antonína Mandla, Toníka Bradny, Karla Pilíka, Vítka Tajovského... V Leopoldově jsem se účastnil systematické výuky teologie, církevní právo přednášel Silvestr Braito, filozofii Kajpr, psychologii Šilhan a podobně. Dokonce nám mladým často přednášeli latinsky a my byli schopni naslouchat a porozumět.

(Miloš Doležal: Cesty Božím (ne)časem Setkání a rozhovory

Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2003)