Adolf Kajpr se nenechal nutit, vyprávěl a přednášel, a také tak umřel

P. Antonín Bradna odpovídá:

Jedinečnými osobnostmi (v Leopoldově) byli jezuita Adolf Kajpr nebo dominikán Silvestr Braito. Ten sršel jedním vtipem za druhým. Byl jsem s ním půl roku na cele a dokázal vyprávět od rána do večera. Už jsem mu potom říkal: “Otče, já každý váš vtip očísluji a nemusíte je vůbec vyprávět. Jen řeknete sto tři a já se budu smát.” Ani Adolf Kajpr se nenechal nutit, vyprávěl a přednášel, a také tak umřel. Jednou se dostal do nemocnice, a když se začal uzdravovat, spoluvězni se neustále dožadovali, aby jim něco vyprávěl. Byl zrovna svátek sv. Františka, tak vyprávěl o něm, o Božském srdci. Najednou řekl: “Já už si musím odpočinout, jsem unavený.” Natáhl se na kavalec, a v tu ránu umřel. Takže skončil takovým františkánským vyznáním.

(Miloš Doležal: Cesty Božím (ne)časem Setkání a rozhovory

Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2003)