Naděje je jako otvor, kterým proudí do hlubin naší duše světlo  - archív citátů

Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katecheziO svobodě Pohádka o královském synovi a zahradníkově dceři

Pohádka o královském synovi a zahradníkově dceři


Byl jednou jeden král a ten měl jediného syna, který se měl stát jeho nástupcem. V sousedství toho království však žila zlá čarodějnice, která záviděla království pořádek a blahobyt. Jednoho dne se jí podařilo zmocnit se královského syna a unést ho. Dopravila ho na svůj zámek a tam ho držela v zajetí. Nedařilo se mu nijak špatně, měl hezky zařízený pokoj, mohl se procházet v zámeckém parku a dostával dobré a bohaté jídlo. Čarodějnice uměla totiž velice dobře vařit a zvlášť sladká mléčná kaše princi velmi chutnala. Zámecký park však byl celý obehnán vysokou zdí a za ni princ nesměl vyjít.

Král se moc snažil, aby svého syna vysvobodil, ale marně. Jednoho dne k němu přišla zahradníkova dcera a řekla mu, že se chce vydat do čarodějčina zámku a pokusit se prince vysvobodit. Sehnala si všechny informace o čarodějnici a jejím zámku. Dozvěděla se, že brána do zámku je neustále zamčená, a proto si nechala udělat paklíč, aby se mohla dostat dovnitř. Pak zjistila, že čarodějnice se snaží každého, kdo k ní přijde, opít a že ho vyzve ke hře v karty. A že si každý musí dávat velký pozor, protože čarodějnice hraje falešně. Dívka se naučila hrát karty a naučila se také základy juda, aby byla připravena, kdyby bylo třeba čarodějnici zneškodnit.

Pak se vydala na zámek. Podařilo se jí paklíčem otevřít bránu, vstoupila dovnitř a v tom okamžiku stála před ní čarodějnice. Pozvala ji na skleničku vína, ale zahradníkově dceři se podařilo v nestřeženém okamžiku vylít víno do vázy s květinami.

Čarodějnice jí řekla: „Vím, proč jsi tady. Chceš osvobodit prince. Uzavřeme sázku. Zahrajeme si karty: když vyhraješ, můžeš s princem odejít domů. Když ne, musíš tu zůstat jako můj zajatec.“ Dívka souhlasila. Čarodějnice donesla karty a hra začala. Zahradníkova dcera se dívala čarodějnici pozorně na prsty a najednou - zrovna, když čarodějnice chtěla esem přebít její kartu - zvolala: „Pikové eso tady už bylo. Ty sis vyčarovala podruhé stejnou kartu! Hraješ falešně!“ Čarodějnice se rozzuřila, že byla přistižena při podvodu, a vrhla se na dívku. Té se však podařilo položit ji chvatem juda na znak a spoutat ji.

Pak prohledala celý zámek a brzy našla prince ve věžní místnosti. Paklíčem si otevřela dveře a vydali se na cestu domů. Jak se tak dívka na prince dívala, nezdál se jí ale být zrovna moc šťastný, jak by byla po vysvobození čekala. Zeptala se ho: „Copak nemáš radost, že jsi zase na svobodě?“ A princ jí řekl: „No, musím pořád myslet na to, že už nikdy nebudu mít tak dobrou sladkou kaši.“
_____________________________

A co my? Pochutnáváme si na dobré „sladké kaši“ a jen málo si uvědomujeme, že jsme povoláni k něčemu vyššímu. Měli bychom pochopit, že to, co se nám zde nabízí, není vše. Že jsme povoláni ke svobodě Božích dětí a k podílu na Božím království.



S laskavým svolením zpracováno podle publikace
Herbert Hofmann: A kam vlastně jdeme?,
kterou vydalo Sdružení sv. J. Neumanna ČB.
Redakčně upraveno

Související texty k tématu:

 

"Příběhy pomáhají s katechezí"
Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.

Bohatství, mamon 
Neskládejte svou naději ve věc tak nejistou, jako je bohatství 
Bohatství nepatří ďáblovi, jak se někteří domnívají 
Každý z nás je pokoušen korupcí
Naše náboženství nás učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha
Do nebe si vezmeme jen to, oč se rozdělíme s druhými
Drazí, nebuďme lakotní
To není komunismus, ale evangelium: Nemůžeme sloužit Bohu i mamonu 
Ne abys krášlil chrám, a přitom nedbal chudého a trpícího
Neztratit podstatné kvůli věcičkám nulové hodnoty... 
Papež František vybídl k finanční reformě na etickém základě 

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Jer 23,1-6; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5.6; Ef 2,13-18
Mk 6,30-34

Nelze přehlédnout, že Pán Ježíš vidí potřebu odpočinku a sám navrhuje unaveným učedníkům „dovolenou“. Bůh je přítelem odpočinku! Zavedení sedmého dne jako dne odpočinku není náhodné, je to Boží přikázání. Je to den, kdy máme slavit a děkovat za dary, které jsme během práce užívali a ze kterých nyní žijeme. Možná dnes potřebujeme nově definovat sami sobě, jak takový čas prožít, aby vedl jak ke zotavení těla, tak i zotavení duše, ale i rodiny, vztahů a sebe sama. Ale ani zde nesmíme být tvrdí tak, že bychom přestali vidět lidi okolo nás. Je tedy třeba moudře rozlišit, kdy má člověk nasadit síly, i když je unavený a má právo na odpočinek, a kdy je možné poslat potřebné za jinými nebo jejich žádost odložit na později a sami „vypnout“, být s rodinou, být s Bohem nebo sami se sebou.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2024) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. 

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2024) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2024) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2024) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2024) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2024) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3. 7. 2024) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)