Navigace: Tematické texty B Biřmování Delší texty k tématu biřmování Připomínky biřmování - posila do všedního dne

Připomínky biřmování - posila do všedního dne

Existují různé rituály, které nám stále znovu připomínají skutečnost našeho biřmování. Většina lidí zřejmě ani neví, kdy byli biřmováni, takže svůj biřmovací den nemohou oslavit. Kdo to ví, může si v tento den zapálit svíčku, aby v sobě znovu rozdmýchal oheň Ducha. Pro nás všechny je slavnost Letnic stále znovu podnětem k úvahám o tom, že jsme byli biřmováni a chceme žít z Ducha svatého.

Rituál, jak si připomenout skutečnost Ducha svatého, pro mne spočívá v tom, že se vystavím větru. Podle toho, jak je vítr silný, si představuji, že Duch Boží ze mě odvane všechno zaprášené, že vyžene zatuchlého ducha plané zábavy a vyprázdněných forem společenského chování, občerství mě, něžně pohladí a předá mi něco ze své lásky.

I soustředění na vlastní dech mi pomůže objevit Ducha svatého: když se zaměřím na svůj dech, představuji si, že dýchám nejen vzduch, nýbrž že do mne při vdechnutí proniká i Duch svatý a naplňuje mne svou láskou. Svatý Augustin byl přesvědčen, že s dechem vdechujeme Ducha svatého, jak to vyjádřil ve známé modlitbě: „Dýchej ve mně, ó Duchu svatý, abych myslel na svaté věci.“ Vědomý dech mne vede k doteku se sebou samým. Ale současně prožívám skutečnost, že je ve mně nějaká jiná síla – Boží Duch.

Jiným mým rituálem je, že se vystavím slunci a nechám do celého svého těla pronikat sluneční paprsky. Duch svatý je ohněm, žárem, který mě zahřívá. Nejsem vyhořelý, nýbrž je tu žár, který ve mně stále znovu zapaluje plamen lásky. Duchovní život pro známého duchovního autora Henri Nouwena znamená chránit vnitřní oheň a uchovávat v sobě žár Ducha svatého. Pomáhá mi při tom, když zkřížím ruce na prsou a představím si, že ve mně hoří oheň Ducha a proniká mě božskou láskou.

V Janově evangeliu je Duch svatý především pramenem, který v nás proudí. Když se posadím k potoku nebo řece a dívám se na tekoucí vodu, uvažuji o tom, že ve mně proudí pramen, který nikdy nevysychá. Duch svatý mě stále znovu osvěžuje a dává mi život, očišťuje ve mně, co je nečisté, a činí mé nitro znovu průzračné. Je tekoucí vodou ve mně, která s sebou bere všechno, co se jí staví do cesty, odstraňuje překážky a uvádí do pohybu všechno strnulé. Tekoucí voda relativizuje všechno, čeho se křečovitě držím. Především však prožívám, že ve mně tryská pramen, který je nevyčerpatelný, protože prýští v Bohu. Jsem-li v kontaktu s tímto pramenem Ducha svatého, mohu pracovat, aniž bych se vyčerpal. Práce se ze mě řine. Těší mě. Nemusím sám sobě nic dokazovat.

Duch svatý je ve mně, v mém dechu, v myšlení, v řeči a jednání,
osvobozuje mě to od úsilí o výkon, od psychického tlaku
a domněnek, že musím všechno zvládnout sám.
Víra v Ducha svatého, který mi v biřmování byl neodvolatelně darován,
jímž jsem byl pomazán a poznamenán, mi dává důvěru a jistotu,
že se můj život zdaří. Nebude nutně odpovídat očekávání mého okolí
ani měřítkům tohoto světa.
Ale vydaří se, neboť Duch Boží je „zárukou, že nám jednou připadne dědictví“ (Ef 1,14).
Je zaslíbením, že jako Boží vlastnictví už nevyklouznu z jeho dobré a chránící ruky
a navždycky budu zpívat jeho slávu (srov. Ef 1,14)

Se svolením zpracováno podle knihy:

Anselm Grün – Biřmování,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Redakčně upraveno

Autor: Anselm Grün

Čtení z dnešního dne: Pondělí 21.10.

Řím 4,20-25 ; Lk 12,13-21

Komentář k Lk 12,13-21: Spotřební společnost ve své chamtivosti je v protikladu k péči o duši. Kéž se my, křesťané, dokážeme právě v tomto většinové společnosti postavit a svou skromností být světu znamením.