Pro děti - Dva kusy ledu (o dávání)

Nedařilo se jim „rozbít led“

Jednou během dlouhé zimy v jeskyni pod kořeny a skálou, na úpatí hory hned vedle lesa, vznikly dva kusy ledu. Chovaly se však k sobě s okázalým nezájmem. Jejich vztahy byly… řekněme poněkud chladné.
Někdy si řekly jen „Dobrý den“, nebo jindy „Dobrou noc“. Nic víc. Nedařilo se jim prolomit jejich ledové mlčení…
Každý si myslel o tom druhém: „Mohl by třeba začít on!“
Ale kusy ledu si jen tak nemohou někam přijít nebo odejít. Proto se pořád nic nedělo a každý z obou kusů ledu se stále víc uzavíral sám  do sebe.
V jeskyni žil také jezevec, který to už nevydržel a jednoho dne vybuchnul: „Škoda, že pořád musíte stát tady uvnitř, venku je úžasný sluneční den!“
Dva kusy ledu žalostně zapraskaly. Už od malička totiž věděly, že slunce je velmi nebezpečné.
Najednou se nečekaně jeden z těch kusů ledu zeptal: „Jaké je slunce?“
„Je nádherné… je to život,“ odpověděl rozpačitě jezevec.
„Mohl bys nám udělat díru do toho našeho brlohu? Chtěl bych vidět slunce!“ řekl druhý.


Slunce jako zlatá fontána 

Jezevec vytrhl pár kořenů, odvalil několik kamenů a teplý a sladký svit slunce se objevil uvnitř jako tryskající fontána. Za nějakou dobu si jednou v poledne, když slunce rozehřálo vzduch, jeden z kusů ledu všiml, že se pomaloučku rozpouští a stává se malým potůčkem. Cítil se teď jinak – už nebyl tím samým kusem ledu jako dřív.
A jeho soused udělal stejně úžasný objev.  
Den za dnem tak z obou kusů ledu pomaloučku vytékaly ven skrze otvor ve skále dva nepatrné potůčky vody a dole pod horou vytvářely malé, křišťálově průzračné jezírko, které v sobě odráželo barvy nebe.   


Potřebujeme jeden druhého

Dva kusy ledu ještě pořád cítily svůj chlad, ale také svou křehkost a samotu, společnou obavu a nejistotu…
Zjistily, že vznikly podobným způsobem a že vlastně potřebují jeden druhého.
K jezírku přiletěli dva stehlíci a skřivánek a napili se z něj.
Také kolem něj začalo poletovat a bzučet mnoho broučků, vážek a motýlů.
Začala se v něm koupat také jedna veverka s dlouhým a huňatým ocáskem.
A uprostřed té radosti se na hladině jezírka zrcadlily lehké úsměvy dvou kusů ledu, které teď už našly svá srdce.

Zpracováno s laskavým svolením
podle příběhů A. Peiretti, B. Ferrero
Dossier Catechista 6/2015