Bohu se nejvíce podobáme, když prokazujeme dobro těm, kteří nám to nemohou oplatit... - archív citátů

Navigace: Tematické texty S StvořeníDelší texty Proč Bůh stvořil svět? Aby sdílel svoji plnost, měl koho obdarovávat a dávat účast na své plnosti

Proč Bůh stvořil svět? Aby sdílel svoji plnost, měl koho obdarovávat a dávat účast na své plnosti

Vatikán. Kdo je rigidní, má strach před svobodou, kterou dává Bůh, má strach před láskou – konstatoval papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Řekl také, že křesťan je v určitém smyslu „otrokem“ lásky, nikoli povinnosti, a vyzval věřící, aby se neskrývali do rigidity předpisů.

„Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký“. Papež si vzal podnět ke svému kázání ze Žalmu 104 (103), tedy zpěvu chvály na Boha Stvořitele. „Otec – řekl v úvodu – pracuje na divech stvoření a spolu se Synem pracuje na divech znovu-stvoření.“ Na dokreslení pak zavzpomínal, jak byl kdysi otázán jedním dítěm na to, co dělal Bůh předtím než stvořil svět. „Miloval,“ zněla papežova odpověď.

Proč tedy Bůh stvořil svět? – ptá se dále František a odpovídá: „Jednoduše proto, aby sdílel svoji plnost, měl koho obdarovávat a dávat účast na své plnosti. Podobně při znovu-stvoření, Bůh posílá svého Syna, aby vše znovu uspořádal, a vytvořil z ohavnosti krásu, z omylu pravdu a ze špatnosti dobro.“

„Když Ježíš říká: »Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný« (Jan 5,17), učitelé Zákona jsou pohoršeni a snaží se Jej za to zabít. Proč? Protože neuměli přijímat Boží věci jako dar, nýbrž jedině jako spravedlnost jako by si řekli: »Přikázání jsou tato, ale je jich málo, přiděláme další« - a místo aby otevřeli srdce, ukryli se, hledali skrýš v rigiditě přikázání, jejichž počet rozmnožili na více než pět set... Nedovedli přijímat dar. A dar se přijímá pouze svobodou. Oni však byli rigidní a měli strach ze svobody, kterou nám dává Bůh; měli strach z lásky.“

Učitelé Zákona nesnesli Ježíšova slova, protože nechtěli být obdarováni – pokračoval papež.

„Proto dnes chválíme Otce: »Bože, jsi nadmíru veliký«. Mám tě rád, protože jsi mne obdaroval, zachránil, stvořil. Toto je modlitba chval, radostná modlitba, kterou se radujeme z křesťanského života. Nikoli tristní modlitba nerudného člověka, který nedovede přijmout dar, protože má strach ze svobody, která vždycky obdarovává. Takový umí jenom plnit povinnost. Je otrokem povinnosti, nikoli lásky. Když se staneš otrokem lásky, jsi svobodný! Takové otroctví je krásné! Tamti to však nedovedli.“

Existují tedy dva divy Páně – pokračoval papež. – Div stvoření a div vykoupení či znovu-stvoření. Ptejme se, jak přijímám to, co mi dává Bůh? Jak přijímám stvoření? Vážím si a opatruji stvoření?

„Jak přijímám vykoupení, odpuštění, které mi dal Bůh, když mne učinil synem skrze Svého Syna? Přijímám je láskou, něhou a svobodou? Anebo se schovávám do rigidity přikázání, která je vždycky »jistější«, ale nedává radost, protože nedává svobodu. Každý z nás se může zeptat, jak prožívá oba tyto divy: stvoření a ještě více pak vykoupení. Ať nám dá Pán pochopit tuto velkou věc a umožní nám chápat to, co On dělal před stvořením světa, tedy miloval! Ať pochopíme Jeho lásku k nám a můžeme říci – jak jsme dnes recitovali - »Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký«, děkuji. Takto pokračujme dál.“

Končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty. 

Kázání z Domu sv. Marty 6.2.2017 


Převzato z webu České sekce Radio Vaticana (mig)

Redakčně upraveno

 

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sof 2,3;3,12-13; Žalm Žl 146,6c-7.8-9a.9b-10; 1 Kor 1,26-31
Mt 5,1-12a

Spojit se s mocnými a významnými, a tak se stát také mocnějším a významnějším – to je prastaré pokušení. Ale je i jiné pokušení: pohrdnout všemi, kdo jsou mocnější, úspěšnější nebo důležitější než my anebo já sám, a tak si pozvednout sebevědomí. Ani jedno pro nás není. Protože křesťan může a má být tím, kdo se s důvěrou připojil k tomu, kdo je největší a nejmoudřejší, i když jím mnozí pohrdají, tedy k Bohu. A právě Bůh je tak veliký a mocný, že si může dovolit i blízké přátelství s pohrdanými a ve světě nic neznamenajícími lidmi. Čím větší je naše vědomí o velikosti a moci Boží a čím větší je naše důvěra v něho, tím jsme svobodnější vůči mocným, úspěšným, bohatým a významným lidem tohoto světa. A tím lépe můžeme milovat ty malé a bezvýznamné, ať už se k nim počítáme nebo ne.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatoblažejské požehnání (3.2.)

(1. 2. 2026) Na svátek sv. Blažeje (3. února) je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání...

Přímluvy 4. neděle v mezidobí, cyklus A / 1. 2. 2026

(30. 1. 2026) Povzbuzeni důvěrou, že Bůh zjednává právo utlačeným a dává chléb hladovým,[1] předložme mu naše modlitby:

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2026) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (+ 28.1. 1881)

(27. 1. 2026) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2026) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2026) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…