r. 2005 Eucharistie je jednou z cest, po kterých k nám přichází zmrtvýchvstalý Kristus.

Ve wordu je text ke stažení zde

Eucharistie je jednou z cest...

Eucharistie je jednou z cest,
po kterých k nám přichází
zmrtvýchvstalý Kristus.
Skrze ni vchází do našich životů,
do našich radostí i strastí.

„Chceš-li ke mně přijít, nemusíš opouštět zemi,“ říká Bůh, „sám k tobě přijdu, kvůli tobě jsem se stal pozemšťanem. Naříkáš si, že nejsi dost duchovní, abys mohl přebývat v mé blízkosti? Ale já - tvůj Bůh - jsem kvůli tobě vstoupil do hmoty. Od slunce východu do slunce západu beru chléb a víno a proměňuji je ve své tělo a krev.“ (podle W. Stinissena)


Ježíš říká: „Já jsem chléb života;
kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět,
a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný
a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6,35.54)

Touha lásky
sjednotit se s milovaným

Touha lásky proniknout a sjednotit se s milovaným tak, že nás nic nerozděluje, se v lidském vztahu nikdy beze zbytku nenaplní. Bůh by rád splnil náš sen už tady na zemi, a proto nám dává sám sebe jako pokrm a nápoj. V eucharistii je Pán nejen blízko nás, ale přímo do nás vchází. Stává se pramenem našeho života.
Jako se chléb a víno stávají částí našeho života tím, že je přijímáme, tak se s námi Ježíš v eucharistii sjednocuje a prostupuje celou naši bytost.

Možná závidíme učedníkům

Možná někdy závidíme učedníkům, že mohli žít v Ježíšově společnosti. My ale máme možnost poznávat ho lépe než oni. Setkáváme se s ním totiž ve skrytosti. Učedníci Ježíše vídávali a domnívali se, že o něm vědí vše, a že už pro ně neexistuje nic tajemného. On ale znamenal mnohem víc, než byli schopni vnímat.

V eucharistii je všecko prosté a obyčejné. Jenže právě díky té prostotě nelpíme na vnějších projevech a jsme uváděni hlouběji do Boží nesmírnosti. Bůh rád obrací naruby naše běžně užívané pojmy. Pomocí malých a omezených prostředků - chleba a vína - zjevuje svou nekonečnou velikost.

Já jsem s vámi po všechny dny. (Mt 28,20) 

Paprsek světla do stínů dne

Na cestě našich otázek,
starostí a bolestných zklamání
je božský Pocestný stále naším společníkem.

„Zůstaň s námi, Pane, neboť se připozdívá.“ Takové bylo pozvání, kterým se dva učedníci jdoucí do Emauz večer v den vzkříšení obrátili na pocestného, který se k nim připojil. Plni smutku nepomysleli na to, že by tento neznámý byl jejich mistr, který vstal z mrtvých. Přesto zakoušeli, jak jim „hořelo srdce“.

Mezi stíny dne, který se chýlil ke konci, a temnotou na jejich duši, byl tento pocestný paprskem světla, který probudil naději a otevřel jejich duše. „Zůstaň s námi,“ prosili. A on pozvání přijal. Krátce na to Ježíšova tvář zmizela, ale Mistr jako by „zůstal“ pod rouškou „rozlámaného chleba“, před nímž se jim otevřely oči (srov. Lk 24,29n). Na jejich přání, aby zůstal s nimi, odpověděl Ježíš mnohem větším darem: skrze eucharistii našel způsob, jak zůstat v nich.

Přijímat eucharistii
znamená vstoupit
do hlubokého společenství
s Ježíšem. (Jan Pavel II.)





Zůstaňte ve mně a já (zůstanu) ve vás. (Jan 15,4)