Bůh učinil člověka schopným milovat

Bůh stvořil člověka podobného sobě a dal mu „srdce“, které je schopné lásku přijímat i dávat. Ale nejen to. Učinil ho schopným milovat tak, jak miluje sám, božsky. Nespokojil se s tím, že lidské stvoření zahrnul laskavostí a učinil ho milým, ale dal mu schopnost vzbuzovat city, které nejsou jen lidské. A to je největší známkou jeho božské lásky k člověku.

Stvořitel si svou schopnost milovat neponechal žárlivě pro sebe, nýbrž se o ni podělil se svým stvořením. Větší lásku už by Bůh nemohl projevit! To je také důvod, proč je láska nejdůležitějším „přikázáním“, protože se jedná spíše o dar než o přikázání. Nejvíce božské lásky člověk zakouší, když skutečně miluje Božím způsobem. Tolik, že ho učiní schopného milovat, jak miluje on sám!

Nekonečná zamilovanost

Bůh v Bibli ukazuje svůj postoj k člověku i jako vztah muže a ženy, vztah nekonečné zamilovanosti.

Pro Boha to není jednoduchý vztah. Jeho vyvolená ho stále znovu podvádí, stále znovu hledá své štěstí a naplnění mimo tento manželský svazek. Ale Bůh to jinak neumí, než že je věrný. Jeho láska jako by stále jen rostla a stávala se o to rozhodnější, oč hlubší jsou naše odchody, čím dál od něho odcházíme. Jádrem křesťanské víry je vztah lásky. Tak Bůh popisuje víru – jako vztah dvou zamilovaných osob, spojených nerozlučně a navždy. Jsou jedno tělo.

Mnohdy míváme sklon omezovat víru na pár nějakých zásad, na nějaký světonázor, na samotné Desatero, na morální principy. Jako bychom byli stále spíše přitahováni k nějakým kamenným deskám s přikázáními, než k Srdci, které je do nás zamilované, které je z lásky probodené a nesmírně štědré. Tohle Srdce nabízí lásku v nekončícím a neomezeném množství.

Prosíme tě, Ježíši, vysvoboď nás od naší nevěrnosti,
dej nám nově nalézt čistotu vztahu s tebou,
daruj nám věrnost a lásku v takové míře,
jakou jsme schopni pojmout.