Ze srdce Páně s důvěrou čerpám to, čeho se mi v životě nedostává. - archív citátů

Navigace: Tematické texty T Trojice (nejsvětější)Krátké texty, citáty Různé citáty k tématu Trojice

Různé citáty k tématu Trojice

Nejdůležitější na cestě k dokonalosti v Bohu je postoj vydanosti. Bůh je sám v sobě vydáním se. Otec se totálně vydal v Synu: "Kdo vidí mne, vidí Otce" (srv. J 14,9). Syn - to je totálně darovaný Otec, aniž by si Otec cokoli ponechal pro sebe. Tímto způsobem žije Otec úplnou chudobu. Otec se plně spoléhá na to, že se mu Syn daruje zpět. A Syn se mu daruje. Své vydání se Otci dokonale naplňuje poslušností. Syn může konat jen to, co sám vidí konat Otce (srv. J 8,38). Je jeho pokrmem činit vůli Otce (J 4,34) - a to až k smrti. Proto je poslušnost tím nejvyšším, nejvyšší formou svobody. Jeho poslušnost vrcholí v posledním okamžiku na kříži výkřikem: "Proč jsi mě opustil?" (Mt 27,46). Právě v této chvíli se Syn radikálně dává tomu, kdo Ho totálně opustil - totální vydanost, absolutní odevzdanost, absolutní poslušnost! Touto podstatnou vydaností je Duch Svatý: On je rozdáním se. Duch Svatý - to je vzájemné darování a přijímání se Otce a Syna.
(Hans Buob: Povolání k vydanosti, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1995, 5)

+

Trojiční dogma nám říká, že Bůh nežije ve vyvýšené osamocenosti, nýbrž v dialogu. Existuje v něm trojí „Ty“. Bůh vede dialogickou, lépe řečeno trialogickou existenci. Zatímco ve stvořené oblasti individuální substance „právě stačí jako principium quo pro činnost já, je v božské přirozenosti taková plnost, že ji může vyčerpat pouze trojí Já.“ Protože je Bůh sám v sobě společenství, stvořil také člověka, svůj obraz, jako bytost určenou pro společenství. Ve světle Trojice poznáváme, že osoba jako taková není uzavřená monáda, „která by se rozvíjela v tom, že je izolovaně sama sebou“; je spíše „zároveň také duchovním rozpětím k ty“ a své poslední překročeni nachází v „my“, které přesahuje „já“ i „ty“; osoba je odkázána na společenství, právě tak jako společenství žije prostřednictvím osoby; osoba získává tím více autenticity a vnitřní moci, čím více se otvírá společenství.
(...)
Proto Druhý vatikánský koncil praví: „Celá církev je tedy lid sjednocený jednotou Otce, Syna a Ducha svatého“. (LG 4)
/Joseph Schumacher: Tajemství Trojjediného Boha/
(Kol.: Křesťanská víra ve světle současné teologie, Křesťanská akademie, Praha 1993, 19-20)

+

Zahledíme-li se na delší chvíli do slunce, jsme oslepeni. Otočíme-li se však ke slunci zády, nejen že sluneční světlo dobře sneseme, nýbrž všechno nám připadá jasnější a barevnější. Něco podobného se s námi děje, přemýšlíme-li o problému, o němž pojednává tato kapitola, ačkoli přece výrok o „Bohu v Trojici“ nepochybně patří k jádru naší víry.

(Otto Hermann Pesch: (Základní otázky katolické víry, Vyšehrad, Praha 1997, 41)

+

Otec zůstává v nepřístupném světle, ale poslal nám někoho, kdo nám o něm něco sdělil: na lidské tváři Božího Syna se nám ukázala celá Boží dobrota.

(Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č. 7, 16)

+

Z čeho má dítě větší radost a co mu dává větší jistotu než vzájemná láska tatínka a maminky? Ta má pro něj nevědomky větší význam než fakt, že ho oba milují. Tatínek a maminka mohou každý zvlášť dítě milovat, jak jen chtějí, ale pokud se nemilují navzájem (a k tomu, bohužel, často dochází), nic nemůže dítěti zabránit, aby si v hloubi duše nebylo láskou nejisté a proto nešťastné. Dítě nechce být milováno nějakou zvláštní láskou, odděleně, ale chce být připuštěno do lásky, jíž se milují otec s matkou, protože ví, že z ní vzniklo. A to je velké zjevení: osoby Nejsvětější Trojice se milují nekonečnou láskou a dovolují nám se z jejich lásky těšit.

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 26)


Nám, lidem, připadají tyto dvě věci - láska a poslušnost - odlišné a raději bychom věřili, že zemřel z lásky než z poslušnosti. Ale Boží slovo a církevní teologie nám otevírají hlubší pohled, v němž obě splývají. Ježíš opravdu zemřel z lásky k nám, ale právě tím poslechl Otce. Obětovaný dar a požadavek, láska a poslušnost se prolínají způsobem, který nejsme schopni plně pochopit, neboť se nám ztrácejí v tajemství Trojice, ve skutečnosti, že Bůh je zároveň jediný a trojí.

Z jednoty pramení láska a z Trojice poslušnost. ...Nejdokonalejší poslušnost nespočívá v perfektním vykonání příkazu, ale v přijetí vůle přikazujícího za svou. Taková byla poslušnost Syna; sdílel s Otcem dokonce jednu a tutéž vůli. Přesto pro Ježíše nebylo uposlechnutí snadné, naopak tak těžké, jak si to jen dokážeme představit; stálo ho krvavý pot, protože Boží Syn uposlechl "podle lidské přirozenosti": tak dokonalou poslušnost musel realizovat s naší lidskou vůlí. Jako člověk musel dosáhnout poslušnosti, jaké je schopen Bůh.

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 125)

+

Teprve po dlouhém období přípravy, jak to vidíme ve spisech Starého zákona, odhaluje Bůh v Ježíši a skrze Ježíše, který se stal člověkem, své nejhlubší tajemství: jeho podstata je láska a právě proto je trojjediný. Otec se zcela daruje Synu, Syn Otci. Tato vzájemná láska je uvnitř plodná v Duchu svatém. Přitom nikdy nedochází - a to zjevně platí pro lásku obecně - ke zrušení osobní různosti (v protikladu k představám východních náboženství). Otec je a zůstává na věky Otcem. Syn je a zůstává na věky Synem. Právě tak Duch svatý. Vzájemné obdarovávání a přijímání je naprosto úplné, takže Syn může říci: "Já a Otec jsme jedno" (J 1O,3O) a také: "Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně?" (J 14,1O).

(Meinrad Gyr SJ: Obnovte se v Duchu, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 66)

+

Abychom vychutnali radost, musíme se ponořit do ovzduší Boží Trojice. Bůh Otec, Syn a Duch svatý prožívají společně úplnou a dokonalou radost díky lásce, kterou se milují.

(Sestra Marie Laetitia: Tajemství radosti , Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří, 1994, 21)


Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 17,22-24; Žalm 92; 2 Kor 5,6-10
Mk 4,26-34

Když se člověk snaží najít ideální model pro fungování světa, většinou brzy narazí na mnoho problémů. Ale Bůh problémy, zlo nebo lidská omezení nevnímá jako překážku. Stávají se pro něj příležitostí, jak Boží království může růst; například tak, že lidé, kteří vidí zlo a jeho škody, nasazují síly, aby Boží království mohlo přijít i do míst temnot.

Zdroj: Nedělní liturgie

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)
(13. 6. 2021) "Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký…

Svatý Antonín z Padovy (svátek 13.6.)

(11. 6. 2021) Původní jméno velkého kazatele svatého Antonína z Padovy je Fernandez Bulhão. Narodil se v portugalském Lisabonu ve…

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost
(11. 6. 2021) Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil r. 1856 Pius IX. na třetí pátek po letnicích. Co je obsahem tohoto…

Manželka, matka, pak i řeholnice - Marie Laurencie Longo

Manželka, matka, pak i řeholnice - Marie Laurencie Longo
(8. 6. 2021) Zakladatelka sester kapucínek bude blahořečena 9. října 2021 v italské Neapoli.

Aleluja dětí :-)

Aleluja dětí :-)
(6. 6. 2021) Ve velikonoční době natočily děti z farnosti Stodůlky video na hudbu z Händelova Mesiáše a známého  aleluja.…

Svatý Norbert – zasažený bleskem (6. červen)

(4. 6. 2021) Norbert (asi 1085 – 1134) byl zprvu podjáhnem ve službách kolínského arcibiskupa a později císaře Jindřicha V. S…

Invaze spojeneckých vojsk v Normandii (výročí 6. června 1944)

(4. 6. 2021) Není zapotřebí jen lidí odvážných, chytrých a silných…

5. června -´Světový den životního prostředí´

(3. 6. 2021) Sama Země má svou důstojnost, kterou máme respektovat. (Benedikt XVI.) 5. 6. se připomíná "Světový den životního…

Maria rozvazující uzly

Maria rozvazující uzly
(1. 6. 2021) Uzly v našich osobních či rodinných životech, uzly v našich společenstvích a pracovištích – všechny jsou…