Navigace: Tematické texty S Smrt, umíráníDelší texty Správná odpověď na smrt - naděje na vzkříšení (Raniero Cantalamessa)

Správná odpověď na smrt - naděje na vzkříšení (Raniero Cantalamessa)

Správnou odpovědí na tento problém je hlásání Kristova vítězství, naděje na vzkříšení, smrti jako velikonočního tajemství. Ale máme je hlásat tak, jak to dělal Ježíš. On začal tím, že plakal s naimskou vdovou, která doprovázela do hrobu svého jediného syna, a s Martou a Marií, které truchlily nad svým bratrem. Ježíš pláče s Martou a současně důrazně prohlašuje: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít.“ (J 11,25) Tak nám dává představu o tom, jakby měl být křesťanský pohřeb plný víry a zároveň lidskosti. (39)
(...)
Myslím, že žádný nevěrec by nebyl uražen, kdyby slyšel mluvit o Ježíši Kristu nebo o věčném životě na pohřbu drahé osoby, je-li to doprovázeno opravdovou účastí na jeho bolesti, úctou a především ryzí vírou. Víra, je-li pravá a prožitá, nikdy nikoho nezranila. Naopak, nevěřící je v těchto případech často přiveden k tomu, že si u sebe řekne: „Jak by bylo krásné, kdyby se věci opravdu měly takhle!“ To už je krok k obráceni.

Problémem tedy není „přílišná víra“ církve, ale něco docela jiného. My křesťané určitě nehřešíme přehnaným nadšením při vyhlídce na věčný život, ale spíš jeho nedostatkem. Člověk, který se prohlašoval za nevěřícího, svěřil se jednou svému příteli knězi: „Já nechodím do kostela. Ale někdy se mi stává, že při úmrtí některého známého musím jít na hřbitov. Tam slyším kněze nebo duchovní správce. Říkají: ,Tento muž, tato žena vstanou!' Rozhlédnu se kolem po lidech. Nikdo nevypadá, že by se zaradoval. Ani se nepohnou. A vím, že to jsou věřící. Já, který v tu pošetilost nevěřím, si přitom říkám, že kdybych tomu věřil, byl by to pro mne ohromný šok. Ale chápete? Znamenalo by to, že bych musel křičet, skákat, rozejít se se vším, co jsem předtím dělal. Kdybych tomu uvěřil, volal bych: Hurá! sláva!, které by zaznívalo až do končin země. A zatím jim to všechno neříká nic a každý zůstává nezúčastněně na svém místě.“ (40)
(Raniero Cantalamessa: Sestra smrt, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 39-40)


Čtení z dnešního dne: Pátek 27. 1.

1. čtení a mezizpěv - Žid 10,32-39; Žl 37; Evangelium – Mk 4,26-34

Komentář k Žid 10,32-39: Povzbuzení trpících je i mým úkolem. Mohu dnes myslet na ty, kdo jsou pro svou víru „veřejně tupeni a utiskováni“. A sám chci děkovat za dar svobody a správně ji využívat.

Zdroj: Nedělní liturgie

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř... Fjodor Michajlovič Dostojevskij

(27. 1. 2023) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2023) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2023) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…

František Saleský (svátek 24.1)

(23. 1. 2023) Učitel duchovního života pro všední život, Učitel církve, patron novinářů a spisovatelů.

21.1.1953 mě zatkla komunistická tajná policie / DNEŠNÍ VÝROČÍ

(21. 1. 2023) „Jste zatčen, nedělejte žádné hlouposti.“ Když se za mnou pak zavřely vrata věznice, tak hned…

Online kurz Dějiny evropské kultury na UK

Online kurz Dějiny evropské kultury na UK
(18. 1. 2023) Chcete na Univerzitě Karlově studovat Dějiny evropské kultury? Přihlašte se do 19. února 2023. 

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí
(16. 1. 2023) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.