Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

Navigace: Tematické texty S Smrt, umíráníDelší texty Správná odpověď na smrt - naděje na vzkříšení (Raniero Cantalamessa)

Správná odpověď na smrt - naděje na vzkříšení (Raniero Cantalamessa)

Správnou odpovědí na tento problém je hlásání Kristova vítězství, naděje na vzkříšení, smrti jako velikonočního tajemství. Ale máme je hlásat tak, jak to dělal Ježíš. On začal tím, že plakal s naimskou vdovou, která doprovázela do hrobu svého jediného syna, a s Martou a Marií, které truchlily nad svým bratrem. Ježíš pláče s Martou a současně důrazně prohlašuje: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít.“ (J 11,25) Tak nám dává představu o tom, jakby měl být křesťanský pohřeb plný víry a zároveň lidskosti. (39)
(...)
Myslím, že žádný nevěrec by nebyl uražen, kdyby slyšel mluvit o Ježíši Kristu nebo o věčném životě na pohřbu drahé osoby, je-li to doprovázeno opravdovou účastí na jeho bolesti, úctou a především ryzí vírou. Víra, je-li pravá a prožitá, nikdy nikoho nezranila. Naopak, nevěřící je v těchto případech často přiveden k tomu, že si u sebe řekne: „Jak by bylo krásné, kdyby se věci opravdu měly takhle!“ To už je krok k obráceni.

Problémem tedy není „přílišná víra“ církve, ale něco docela jiného. My křesťané určitě nehřešíme přehnaným nadšením při vyhlídce na věčný život, ale spíš jeho nedostatkem. Člověk, který se prohlašoval za nevěřícího, svěřil se jednou svému příteli knězi: „Já nechodím do kostela. Ale někdy se mi stává, že při úmrtí některého známého musím jít na hřbitov. Tam slyším kněze nebo duchovní správce. Říkají: ,Tento muž, tato žena vstanou!' Rozhlédnu se kolem po lidech. Nikdo nevypadá, že by se zaradoval. Ani se nepohnou. A vím, že to jsou věřící. Já, který v tu pošetilost nevěřím, si přitom říkám, že kdybych tomu věřil, byl by to pro mne ohromný šok. Ale chápete? Znamenalo by to, že bych musel křičet, skákat, rozejít se se vším, co jsem předtím dělal. Kdybych tomu uvěřil, volal bych: Hurá! sláva!, které by zaznívalo až do končin země. A zatím jim to všechno neříká nic a každý zůstává nezúčastněně na svém místě.“ (40)
(Raniero Cantalamessa: Sestra smrt, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 39-40)


Související texty k tématu:

Naděje

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 6,1-7; Žalm Žl 33,1-2.4-5.18-19; 1 Petr 2,4-9
Jan 14,1-12

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, někdy i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil v jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti a zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestat zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy - 5. neděle velikonoční, cyklus A / 3. 5. 2026

(30. 4. 2026) Bůh nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Proto mu svěřme své prosby:

Květen - měsíc Panny Marie

(30. 4. 2026) Měsíc květen bývá oblíben z různých hledisek.

Panna Maria není bohyně (Vojtěch Kodet)

(30. 4. 2026) Jak by ne/měla vypadat zdravá mariánská úcta?

1.5. Sv. Josefa, Dělníka - Svátek práce

(29. 4. 2026) Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu.