Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katechezi O naději Stopy v poušti

Stopy v poušti

Jeden muž měl v noci sen. Zdálo se mu, že se s ním Kristus procházel podél mořského břehu.

Na nebi nad nimi se objevily scény z jeho života. V každé scéně si všiml dvou párů otisků nohou, jeden patřil jemu a druhý Kristovi. Když se objevila poslední scéna, podíval se zpátky k otiskům a zpozoroval, že na cestě byly často vidět jen jedny stopy. Zjistil, že to bylo právě v dobách, kdy se mu vedlo nejhůře.

To ho samozřejmě udivilo, a tak se zeptal: "Pane, tys mi řekl, že se mám rozhodnout, abych tě následoval, a že půjdeš vždycky se mnou. Teď však zjišťuji, že v těch nejobtížnějších dobách mého života tu jsou vidět pouze jedny stopy nohou. Nechápu proč! Když jsem tě nejvíce potřeboval, nechal jsi mě samotného."

Pán odpověděl: "Můj milý, milý příteli, mám tě tak rád, že bych tě nikdy neopustil. V dobách, kdy se ti vedlo nejhůře, kdy jsi byl vystaven zkouškám, kdy jsi trpěl - tam, kde teď vidíš jen jedny otisky nohou, to byly doby, kdy jsem tě nesl."

Se svolením zpracováno podle knihy:
Život plný setkání, Reinhard Abeln, Guido J. Kolb,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno

Témata: Naděje poušť, vyprahlost, temnota Bůh Důvěra příběh, povídka Příběhy, povídky ke katechezi utrpení a naděje Duchovní doprovázení (vedení) charita - činná láska, skutky lásky, milosrdenství, slitování, pomoc, almužna spolupráce

"Příběhy pomáhají s katechezí"
„Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.

Související texty k tématu:

Naděje

Křesťanská naděje není optimismus, ale víc Křesťanskou naději nelze zaměňovat s lidským optimismem, který je spíše výrazem nálady.
Do budoucnosti nelze hledět s klidem, avšak... Žijeme v době, kdy nelze hledět do budoucnosti s klidným srdcem. Naděje však překonává každou úzkost, krizi a únavu, a dává nám silnou motivaci jít vpřed, protože naděje je dar, který dostáváme…
Jen když jsme si jisti budoucností, můžeme žít v přítomnosti Naděje dává odpověď našemu srdci, když se v nás objeví otázka: „Co se mnou bude?“
Křesťanská naděje je jako fotbalový míč Proč všichni křesťané nepřekypují nadějí, když ji od Boha obdrželi? Proč ji ve svém životě postrádáme?
Most mezi temnou přítomností a eschatologickou budoucností: naděje Křesťanský život se odehrává mezi polotemnou přítomností a budoucností, která už nyní probleskuje… Každý člověk prožívá toto drama...
Mít před očima evangelium, nikoli televizi Každodenní četba evangelia nám pomáhá mít pravou naději.
Na konci života nevidím tmu hrobu. Čeká mě otevřená náruč Boha Já už jsem starý a jen otázkou týdnů nebo měsíců, kdy můj život na této zemi skončí. Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu,…
Na naprostém dně říká Job: “Vím, že můj Vykupitel žije" Mnoho věcí nás uvádí do zoufalství...
Naděje - seznam všech textů k tématu

Poušť, krize, temnota

K čemu nám může sloužit (jakákoliv) krize? Základní zákon duchovního růstu zní: nikoli období klidu a odpočinku, nýbrž zkoušky jsou těmi rozhodujícími okamžiky pokroku. Kupředu postupujeme jen díky překonávání krizí. Skleník není…
Boží Syn vstoupil na poušť stvoření, aby se znovu stala zahradou Příčinou všeho zla je hřích. Od chvíle, kdy se mezi lidmi objevil, přerušil naše spojení s Bohem, s ostatními lidmi i se stvořením. Jakmile se přerušilo spojení s Bohem, byl narušen i harmonický vztah lidských bytostí s prostředím, v němž jsme povoláni žít, a zahrada se proměnila v poušť.
Přes poušť nás Bůh vede ke svobodě Poušť je prostorem, v němž můžeme dozrávat.
Ve vězení jsem se naučil víc, než v klášteře Z dopisu Bohuslava Buriana z internačního tábora 24. června 1943.
Věčné zřídlo máme v živém chlebu, třebaže je noc… (Jan od Kříže) Já znám ten pramen dobře, jenž prýští, tryská proudem, třebaže noc je! ... Ten živý pramen, po kterém tak toužím, zřím v chlebu života, je chlebem božím, třebaže noc je. ...
Betlémská hvězda září v temné noci stále (Edit Stein) Syn věčného Otce musel sestoupit z věčné slávy proto, že tajemství zla zahalilo zemi tmou. Temnota přikrývala zemi a on přišel jako světlo, které svítí ve tmě, tma jej však nepohltila.
Stopy v poušti Bůh je s námi právě tam, kde se nám daří nějhůř...