Svatý Václav je postavou, která provází České dějiny více než tisíc let, což je dlouhá doba. Ve světle legend je Václav představován jako vzdělaný vladař, dobře vychovaný babičkou Ludmilou a kněžími, úspěšně vládnoucí a přitom zbožný, vedoucí život spíš mnišský než světský. Jak se ale na něj dívat dnes, v souvislostech dnešní doby? Zkusme přijmout výzvy, které nám i přes prostor tisíci let dává.
Václav nehledal okamžitý prospěch
Na čem tento muž v životě stavěl? Rozhodně se nevyhnul své životní vladařské roli. Ale tím jeho život nevrcholil a neskončil. Jeho zakotvení bylo v křesťanské víře, která ztvárňovala jeho život. A to nebylo v jeho okolí obvyklé. Bylo to možná stejně nesamozřejmě, jako je tomu u nás dnes. A Václav, i ti, kdo ho vychovávali, zejména jeho babička Ludmila, tuto odlišnost od okolí pěstovali a nesli, i když jim život nakonec neusnadnila. Jinak řečeno: Václav se nezabýval jen tím, čím se zabývali ostatní a nestavěl jen na tom, co přineslo okamžitý prospěch.
Václav stál u základů
křesťanské Evropy
Další otázka se týká širších souvislostí. Kníže Václav byl spolubudovatelem, základů křesťanské Evropy. Té Evropy, ve které se – přes mnoho krutostí – vypěstovala úcta k životu, chápání života jako součásti dějin, péče o potřebné a bezmocné, nádherné plody výtvarného, slovesného i hudebního umění, rozvinutá filozofie a nakonec i rozvinuté přírodní vědy.
Jaký vzor nabízíme
mladým lidem dnes?
Rytíře nebo švindlíře?
A co my dnes, jakou civilizaci, jakou Evropu dnes společně vytváříme? Jakou roli hraje v našem snažení péče o věci trvalé, jakou péče o to, co dnes koupíme, pozítří zahodíme? Jakou roli v této civilizaci hraje moudrost, kterou nelze zaměnit ani za vychytralost, ani za peníze? Spoluvytváříme civilizaci, ve které má čestnost důležitou roli? Jaký vzor nabízíme mladým lidem? Rytíře nebo vychytralého švindlíře?
