Tady a teď / zastavení křížové cesty v pár slovech

V čem jak jsme mu podobní,
k čemu nás vybízí?

1/ Ježíš je před Pilátem

Před soudem stojí sám,
přísahali, že Ho nikdy neopustí
a jsou pryč
(Jak je psáno u proroka: "Bíti budou pastýře
a rozprchnou se ovce stáda…")
Jenom Pilát Mu jde na ruku,
ale i on nakonec couvne.

 

2/ Ježíš přijímá kříž

Ta osamocenost,
když na Něj ze všech stran útočí
křivá obvinění, lži, posměch, rány bičem.
Nekrvácí jen tělo, více krve je zbavována duše.
Ta osamocenost v tomto útoku je těžší, než kříž,
který mu nakládají na rozbitá ramena.

 

3/ Ježíš padá pod křížem

Když mě všichni opustí,
když cítím jen nespravedlnost,
když ztrácím naději, můžu klesnout,
zlhostejnět, začít pít, karty nebo drogy.

Ve svých pádech se učím důvěřovat Ježíši Kristu.
Do všech našich mých klesnutí říká:
Je třeba vstát, nepodléhat, najít hodnotu,
která trápení převyšuje.

 

4/ Ježíš se potkává s Marií – svojí matkou

Naštěstí jsou tu někteří, ale je jich málo – jako Maria.
V téhle chvíli je jedno, jestli má nebo nemá dědičný hřích,
jestli zůstala pannou, jestli byla vzata do nebe i s tělem.
V této chvíli je pro trpícího Syna důležité, že Je a že je TADY.

Je jedno, jestli jsi Dr., Ing., uklízečka nebo senátor, mladej nebo starej.
Je důležité, abych byl tam, kde je mě třeba.

 

5/ Šimon pomáhá nést kříž

Šimon je tady, ale nedobrovolně.
Je to sevření silou, které se nemůže bránit.

Může to být zhoubná rakovina,
jsou to kriminály těla i ducha.
Zemětřesení, pokušení v poušti i ve městě.
Člověk by se měl naučit, co v takových chvílích znamená přátelství.
Měl by ho umět dát i přijmout.

 

6/ Veronika

Nic se tím nezměnilo: ani cesta, ani odsouzení,
zbylo jen zkrvavené plátno.
Ale pamatuj: Žádná, byť sebemenší a bezvýznamná láska,
nemůže být vyňata z LÁSKY Nebeského Otce,
ve které budeme jednou přebývat.

 

7/ Další pád

To jsou moje opakovaná selhání,
která v prvním pohledu vypadají nevinně.
Slabost vzdorovat hříchu přichází nepozorovaně.
Nějaká nepozornost, tamhle opomenutí,
trochu neochoty, opakovaná nevinná lež, úmyslná neopatrnost…

A člověk najednou zapomene kam jde, a co vlastně chtěl.

 

8/ Jeruzalémské ženy

Omyly a bloudění.
Dějiny jsou naplňované bídou, děsem, bolestí a krví,
mnohem víc než pokojem a štěstím.
Proč? Protože důvody té ubohosti a bídy hledáme jinde než kde doopravdy jsou.
Za výtkami BOHU ,,Kde jsi byl v Osvětimi‘‘ nebo ,,Proč nezabráníš válkám?‘‘
stojí falešný, hluboce nekřesťanský pojem mocného boha,
zbavujícího nás naší vlastní zodpovědnosti.

 

9/ Padá pod tíhou toho všeho

Kdoví, kolik těch pádů dohromady bylo?
Každý ten pád předznamenává pozemskou prohru
všech utlačovaných i utlačujících.

 

10/ Kalvárie jako celek

Čím delší cesta, tím víc chybí slova…
Je třeba pozorně se dívat a cítit tu obrovskou protiváhu hříchu,
kterou spasitel nasazuje vždycky, když pode mnou praská led.
Když na mě sjíždí lavina mých vlastních hříchů a nedokonalostí.

Servali z něho poslední zbytky oblečení.
Člověk tak krásný ve své čisté nahotě je zde zraněn a zesměšněn.
Tohle zastavení nevaruje před smyslností – je to něco mnohem silnějšího.
Je to jak údery na bránu: NEZRAĎTE SVOJE LIDSTVÍ!!!

 

11/ Je ukřižován

V Jeho ranách je člověk přibíjen k úmyslům, které nemá.
K něčemu k čemu nepatří.
Přibíjen vlastními pochybnostmi, omyly, kterým se peklo směje.

 

12/ Umírá na kříži

Země se zachvěla, nebe se zatmělo.
Posmívají se Mu a rouhají se.
Je to těžké, ale dokážu se s Ním i v tomhle sjednotit?
Spoléhám, Pane, na to, že i mne učiníš jednou bláznem pro Tebe.
Že budu schopen jít až tam, kde si budu připadat zbytečný
a kde možná skončím i svůj život.

 

13/ Je snímán z kříže

Příprava pohřbu.
Pohřeb a vzkříšení.
Když svítal zrána třetí den, byl kámen z hrobu odvalen.

 

***

Projít osobně jakoukoliv křížovou cestou
je obtížné a těžké.
Ale z každé bídy lze povstat.

Má to ale jeden předpoklad:
člověk musí chtít.

Řekněme Ježíšovi s maximální opravdovostí jaké jsme schopni:
Jsem tady. Teď.
Jdu svou křížovou cestou.
Často mám pocit, že nedojdu.
Padám a leckdy se mi nechce vstát.
Dej ať se vždycky znovu zvednu
i když si budu myslet, že víc už nemůžu.

Jdu svou křížovou cestou,
nejdu ale  sám.
Jdu s tebou,
Ježíši!

 

- P. František Benda -