Navigace: Tematické texty M Modlitba Krátké texty, citáty Tvou modlitbou je tvá touha

Tvou modlitbou je tvá touha

Tvou modlitbou je tvá touha.
Jestliže touha je trvalá, pak tvá modlitba je také ustavičná.

Nikoli nadarmo pravil apoštol: „Modlete se bez ustání.“
Děláme snad to, že bychom měli bez ustání ohnutá kolena,
že bychom leželi v prostraci, že bychom měli pozdvižené ruce,
abychom tak naplnili přikázání, podle něhož se máme modlit bez přestání?
Jestliže bychom měli takovéto pojetí modlitby,
pak nevěřím, že bychom to mohli konat bez přestání.

Existuje však jiný druh vnitřní modlitby,
která neví, co je to přerušení. Jedná se o touhu.

Ať už konáš cokoli, pokud toužíš po nějaké osobě,
pak se nepřestáváš nikdy modlit.
Pokud nechceš přerušovat modlitbu,
pak nikdy nepřestávej toužit.
Tvá ustavičná touha bude tvým neumlkajícím hlasem.
Zmlkneš, když přestaneš milovat.
Chlad lásky je mlčením srdce.
Horoucnost lásky je velkým voláním srdce.
Jestliže ustavičně vytrváš v lásce,
pak bude bez ustání volat.
Pokud budeš stále volat, pak budeš také stále toužit.

(Augustin z Hippo, Výklad na žalm 37,14;)
Se svolením převzato z knihy Lectio divina na každý den 12, str. 27,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz. Redakčně upraveno.

Autor: Augustin z Hippo

Témata: touha modlitba vytrvalá Láska Modlitba modlitba kontemplativní nenaplněné touhy, naplnění srdce v Bohu, podvědomá touha po Bohu

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!