Zrání v lásce - očistec

Sv. Pavel mluví o tom, že při posledním soudu vyjde najevo dílo každého člověka. Mluví o "ohni", který vyzkouší dílo každého (1 Kor 3,13-15).

Kristus hovoří o hříších, které nebudou odpuštěny ani na zemi, ani po smrti (Mt 12,32). To znamená, že z některých hříchů může být člověk očištěn i po smrti. Musí tedy vedle pekla existovat ještě i zvláštní stav, kde se člověk, který sice zemřel v lásce k Bohu, ale v lásce ještě nevyzrálé, plné sobeckosti /a sebestřednosti/, musí svou lásku očistit, zdokonalit. A tím stavem je očistec. Podle sv. Augustina je to zrání v lásce. Duše touží po setkání s Bohem, ale není na to ještě ze své strany připravena. Proto trpí nad svou bolestí a nehotovostí. Poznává, že sobecké já není schopné vejít do styku se samým Bohem. V očistci je palčivě poznávána zvrácená zamilovanost člověka do sebe samého.
(Podle knihy Naše víra, str. 279n)