5) O ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ

Chci-li zpytovat svědomí, měl bych alespoň čas od času uvážit, proč a jak to dělám. K tomu mají napomoci následující body k zamyšlení:

1. Proč zpytuji svědomí:
protože je to nařízeno?
k podpoře mého pocitu spravedlnosti (farizej a celník!)
abych měl sebe stále pod kontrolou?
Na každém z těchto motivů něco je, ani jeden není absolutní.

2. Zpytování svědomí by mělo být součástí rozhovorů, které vedu:
s Bohem (modlitba, Písmo)
sám se sebou (jsem za sebe odpovědný, vnímám své rozpoložení)
s bližními, a to nejen slovy (vnímám jejich reakce)

3. Základem pro mé úvahy nemají být v prvé řadě hříchy, ale vědomí mé velikosti jako křesťana a z něho plynoucí závazky.
„Uvědom si,křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnot a přenesen do světla království Božího.“(sv. Lev Veliký)

4. Co hledám?
hříchy (jednotlivosti)?
dobré činy?
výmluvy a omluvy?
kontrolu své cesty?

5. Jak poznám, co je zlé a co je dobré?
desatero
morálka
zpovědní zrcadlo
modlitba (Duch svatý)
Boží slovo (zejména Mt 5-7, 1 Kor 12-13, Gal 5, Ef 4-6)
reakce druhých lidí

6. Proč mohu být a jsem v některých ohledech slepý? A kdo a co mne z toho může léčit (úloha bližních)

Vždy odlišit a vnímat: činy - motivy - kořeny.

Závěrečná rada:
· hříchu lituj hned
· cestu kontroluj občas
· nad závěrem dne se zastav, uznej dobré a zlé, děkuj a pros za odpuštění
· jednou za 1-2 měsíce se zpovídej
· v ročních exerciciích si udělej "hloubkovou kontrolu"

Jer 1,17-19;

Komentář k Mk 6,17-29: Nekompromisní varování, které je úkolem církve i dnes. Říci: není dovoleno. Pokud se nechceme vyjádřit jasně, můžeme ztratit hlavu. Ale v jiném významu tohoto slova!

Zdroj: Nedělní liturgie

Pedagogické centrum v Praze hledná novou kolegyni či nového kolegu: Připravuje programy pro školy a realizuje tyto programy v kostelech, objektech škol a na dalších vhodných místech. Více zde