Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

6.7.2016 (Foto: Michal Němeček)

´Položit svůj život´ znamená také přijímat lidi s jejich charakterovými omezeními

´Položit svůj život´ znamená také přijímat lidi s jejich charakterovými omezeními

Prosté a náročné přikázání:
„Milujte se navzájem, jak já jsem miloval vás.“

Mé přikázání“ (Jan 15,12-17) – přikázání, v němž jsou obsažena všechna ostatní přikázání, přikázání, kterým se Ježíšův učedník odlišuje od všech ostatních lidí, přikázání, o němž apoštol Jan hovoří jako o „novém přikázání“ – toto typické a nezaměnitelné Ježíšovo přikázání je prosté a náročné: „Milujte se navzájem, jak já jsem miloval vás.“ Následovat Krista znamená milovat své bližní do té míry, že jsme ochotni položit za ně život stejně jako Ježíš – Boží Syn, který sestoupil z nebe, aby za mě položil svůj život.

Přijímat své bližní takové, jací jsou,
i s jejich charakterovými omezeními

Položit svůj život neznamená jen „umřít“ za své bratry. Někdy – když se člověka zmocní mimořádný vznět velkomyslnosti – to může znamenat i něco krásného a přitažlivého. Dát svůj život například znamená udělat něco pro to, aby se můj bližní stal alespoň o trochu šťastnějším, ptát se každé ráno jak nebýt lidem jen na obtíž, nebo snášet jejich mlčení a grimasy, přijímat jejich charakterová omezení a nedivit se, když se setkám s tím, v čem oni sami nemají jasno, a s jejich hříchy.

Položit za druhé svůj život
znamená přijímat své bližní takové, jací jsou,
a ne takové, jací by (dle mého) měli být.

Se svolením převzato z knihy
Lectio Divina na každý den v roce 4, str. 268,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.