Pokora je jako malta Ten, kdo staví dům, musí pokládat každý kámen do malty. - archiv citátů

19.7.2016, Václav Dvořák, Jan Mazanec (Foto: archiv IMA (1992, P. Dvořák zcela vpravo))

Litoval jste někdy, že jste se stal knězem?

Litoval jste někdy, že jste se stal knězem?

„Pane Bože, ty vidíš, jak jsem slabej. 
Posilni mou víru a lásku.“

Která Ježíšova slova jsou pro vás nejvíc inspirující?

O lásce a víře. O tom stále mluví a zdůrazňuje to. Když nevěříme, tak nemůžeme vůbec nic dělat, láska v nás zamrzne, nejsme jí schopni. My jsme jí totiž schopni jen tehdy, když víme, že jejím zdrojem je Bůh a my mu věříme, a proto ona do nás přetéká. Bez víry a lásky nejde nic. Kristus dělá divy a zázraky, uzdravuje a vyhání zlé duchy ne proto, aby ukázal svou moc, ale aby člověka postavil do středu své lásky, aby on to pochopil a aby tu lásku pak šířil kolem sebe. A víra je též silou a důkazem, že naše láska může riskovat až k plné oběti.

A co když se někomu láska a víra nedostává?

Stačí požádat, ale mohutně a z celého srdce: „Pane Bože, ty vidíš, jak jsem slabej. Posilni mou víru a lásku.“ Pak cítíš, jak do tebe zvolna vstupuje radost, a proto vzepneš celou svou vůli jako pomoc ze své strany. Někdy je nejlepší to nechat na Bohu a zazpívat si! Já třeba kolikrát když jedu z Bechyně do Budějic, tak si zpívám Loretánské litanie. V autě mé falešné tóny nikdo neslyší...

Krize víry
je vždycky pozvání 
k ještě větší víře

Nezdá se vám někdy, že víra život občas spíš ztěžuje?

Možná ho občas zatěžuje, ale v první řadě ho objasňuje a projasňuje. Vždyť bez víry bychom neměli žádnou naději a jistotu. Víra nám dává vědomí, že existuje někdo, kdo nás má rád, pečuje o nás a dovede nás k cíli. Riziko ztroskotání je menší a nakonec žádné. 

Co když nastane krize víry?

Dneska jsme zrovna četli List Židům, 11. kapitolu, a tam je, jak praotcové – Ábel, Henoch a Noe - už na začátku světa věřili a jak s nimi Bůh udělal smlouvu, která dávala ohromnou víru celému národu. Na základě té víry Židé přetrvali všecko a jdou furt dál, i když nevěří v konečného dárce spásy, v Krista. 
Krize víry je vždycky zkouška odvahy. Bůh ji sešle jako pozvání k ještě větší víře, když se mu zdá, že na to máš. Věříš, ale ne ještě dost a tak ti Bůh pobourá třeba všechno, co jsi zatím se svou vírou zvládl a vystavěl, protože jsi moc spokojený a pyšný, jaký jsi kabrňák. Vypadá to, jako by tě opustil, ale neopustil. Jen tě zve výš. Když se odvážíš a nepustíš jeho ruku, tak tě ze všeho vytáhne.

Smrti se nebojím. 
Vím, že půjdu do lepšího

Jak si představujete smrt?

Já si ji nepředstavuju, ale jsem nucen o ní přemýšlet, protože čím dál víc známých mi umírá. Nedávno jsme třeba pohřbili Frantu Procházku, se kterým jsme byli v base. Franta byl divoch v práci, honil mě takovým tempem, že jsem měl skoro chuť mu rozbít hubu (smích). Já mu říkám: „Čověče, já ti nestačím.“ On ve Rtyni dělal s mašinou a já musel odvážet, razili jsme chodbu ve skále, a já vozil to, co narubal. A dost kouřil. 

Nedávno ho potkám a ptám se, jak se daří. Prej: „Dobrý, akorát jsem hluchej“. A furt kouřil. Tak jsem si myslel, že je kluk v pořádku. A za tři dni šlus. Říkám si: „Vidíš, Venco, dávej bacha! Může to přijít zejtra.“ Ale já se smrti nebojím. Až Pán Bůh řekne: „Václave, pojď,“ tak půjdu. Vím, že půjdu do lepšího. Spoléhám, že půjdu smrtí do života, protože se svěřuji do rukou někoho, kdo smrt poznal v celé její hrůze a vítězně ji přemohl. 

Lámali nás
strachem

Bál vy jste se v životě vůbec něčeho?

To víš, že jo. V Ruzyni mě třeba tahali do míst, kde se mučilo. To jsem se bál. Jednou přišel bachař a musel jsem si zatemnit oči, abych nic neviděl. Přitáhl mě do nějaké místnosti a povídá: „Tady budeme čekat.“ Stojím tam a slyším, jak se tam někdo hrabe v nějakých kovových nástrojích, jako by přebíral kleště, hřebíky a jehly. Chrastilo to kovově. Říkám si: „Venco, to nebude psina. Co asi teď na tebe vymyslí?“ A bál jsem se. Vtom se otevřely dveře, rozvázali mi oči, přišel chlap v bílém, a povídá: „Tak kterej zub to je?“ Já říkám: „Mne nic nebolí.“ „Vždyť jste se hlásil!“ „Ne, já jsem se nehlásil.“ Tak mě zas odvedli. Takhle nás záměrně strašili. 

Když jsem viděl zmlácené a zničené spoluvězně, tak jsem prostě nemohl nemít strach. Mučení v Ruzyni byly kruté zážitky – někdy do zbláznění. Lámali nás strachem. Každý se bojí, když jde o velkou bolest a o život. Ale když se pak už něco děje, tak se nebojíš a jen zatínáš zuby, když je eště máš. 

Litoval jste někdy,
že jste se stal knězem? 

Litoval jste někdy, že jste se stal knězem? 

Ne. Jen chvilkama se mi zdálo, že to jiní mají lehčí, to už jsem ti vyprávěl. Kde jsem řekl, že jsem kněz, tak mi to otvíralo brány k lidem. Žil jsem v době, kdy lidé kněžím důvěřovali a kdy jsem mohl svým životem i obětí dokázat, že je mám rád a že pro ně žiji. Naštěstí jsem byl odjakživa praktický a uměl jsem rychle navazovat styky s lidmi, což mi umožnilo je chápat. Na tom jsem stavěl a lidi to uměli obrovsky oplácet.
Ve fabrice za mnou chodili a říkali: „Čím to je, Vašku, že ty seš takovej vyrovnanej a klidnej?“ Vždycky jsem jim odpověděl: „Já jsem si jistý svoji vírou. Bůh je můj otec, absolutně plný lásky a spravedlnosti. Ten mi dává sílu a naději. Nemusím se ničeho bát.“ 

Věděl jsem, že Bůh přede mnou otevřel šanci a stačí se jí chopit. Kněžství mi všude otvíralo cesty, i tam, kde jsem to vůbec nečekal. Kněžství mi dělalo dobré jméno, ale musel jsem za ním stát celým životem – a já to dělal. Bavilo mě to a byl jsem si vědom, že sloužím lidem a tím i Bohu. Měl jsem opravdu pestrý, ale dobrý život. Kdybych teď tady umřel, tak budu umírat lehce. S vědomím, že jsem zkrátka sloužil lidem.

Co byste chtěl mít napsáno na hrobě?

Hlavně ne žádné povídání.
Stačí: Václav Dvořák, dělník Boží. 

Zpracováno podle knihy
Čím to je, že jste tak klidný?
Václav Dvořák v rozhovoru s Janem Mazancem",
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

P. Václav Dvořák - Dělník Boží - hrob  / foto -IMA-

P. Václav Dvořák - Dělník Boží - hrob  / foto -IMA-

 

Mons. Václav Dvořák (1921 - 2008) byl jedním z kněží, jejichž víra byla tvrdě zkoušena v komunistickém vězení. Byl klíčovou postavou celé jedné větve české podzemní církve. Ačkoli ho život naučil vyjadřovat se i neuhlazenými slovy, zachoval si vždy svou tvář. (Téma Václav Dvořák na webu pastorace.cz a na webu vira.cz).

 

Související texty k tématu:

Kněží - životní osudy
Bože, že já blbec nejsem normální člověk!
Facka za rozhodnutí ke kněžství
Josef Toufar
Proti totalitám lze bojovat i jinak než mečem
Mé kněžské začátky na Šumavě za komunistů 
Kněz ve vřavě bitvy muže proti muži 
Na kněžství mě lákala světovost církve 
Kaplan NY hasičů, který zahynul při teroristickém útoku 
Čtyři kaplani - ve víru války
- Další texty o životě různých kněží

O kněžství obecně
- Jak chápat význam (Ježíšova) kněžství
Kněz nesmí být funkcionářem či provozovatelem
Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze 
Tři druhy únavy kněze
Co s novoknězem ve farnosti?
Co věřící očekávají od kněží
Kněz je nejprve bratrem ve víře
Kněžství, kněz (soubor textů)
Křížová cesta k Roku kněží
Muž s probodeným srdcem
Na kněze lpící na majetku je smutný pohled
- Další texty o kněžství

Krize
Kupředu postupujeme jen překonáváním krizí
Co dělat, když na nás přijde temnota 
Prožíváš-li úzkost a znechucenost, nesmíš kvůli tomu ztrácet důvěru.
I uprostřed existenčních nejistot a strachů mohu Boha chválit... 
Jsi-li na dně, chop se Božího Slova 
Maria je nám blízká, zvláště v období zkoušek 
Krize (soubor textů)

Smrt, umírání
Když dohasíná lidský život v nejlepších letech 
Naděje, kterou přináší křesťanství, zcela mění pohled na život i na smrt 
O křesťanském umírání
Pán nám vrátí všechny drahé, kteří od nás odešli (Papež František) 
Den smrti není koncem (Benedikt XVI.)
Sestra smrt (Raniero Cantalamessa) 
Smrt je silná, láska silnější 
Smrt už není dělící čára. Ztratila moc nad těmi, kteří patří Bohu
Zamyšlení o smrti od kaplana newyorských hasičů M. Judgeho, který zahynul 11.9.2001
- Téma smrt, umírání na webu vira.cz 

Vzkříšení, zmrtvýchvstání 
Člověk neexistuje pro smrt (Jan Pavel II.) 
Úvahy o utrpení a vzkříšení Páně 
Když dohasíná lidský život v nejlepších letech 
S Kristem zemřít a vstát z mrtvých
Ježíš je vzkříšen
Vzkříšení může být zdrojem obrovského optimismu pro náš osobní život.

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Středa 20.9.

1 Tim 3,14-16; Lk 7,31-35

Komentář k Lk 7,31-35: Opravdu, dodnes se lidem nezavděčíte. Jednoho kněze kritizují, že je příliš upjatý, další se zas může jevit příliš „světský“. I dnes by se náš Pán setkal s odsuzováním.

Zdroj: Nedělní liturgie

21.9. sv. Matouš

(20.9.2017) Dynamika Božího povolání a lidské odpovědi

20. září - památka korejských mučedníků

(19.9.2017) "... Už máme velmi blízko k rozhodujícímu zápasu, snažně vás prosím, žijte věrně z víry, abyste jednou...

Jak se stavět k odpadlíkům od církve? (Svatí Kornélius a Cyprián, svátek 17.9.)

(16.9.2017) Když v roce 251 pominulo pronásledování křesťanů, mnozí z těch, kteří předtím ze strachu od víry...

Teolog, který nebyl odtažený od každodenních a aktuálních problémů

(16.9.2017) Adolf Kajpr (5. 7. 1902, Hředle na Kladensku – 17. 9. 1959, komunistická věznice Leopoldov)

Kněz, kterého zastřelila sicilská mafie

(14.9.2017) 15. září 1993 byl sicilskou mafií zavražděn kněz Giuseppe Puglisi. Padre Giuseppe Puglisi se pokusil se o...

Svátek povýšení svatého kříže - 14. září

(13.9.2017) Kříž symbolizuje lásku Boha k člověku

Svatá Ludmila - pracovní listy pro děti

(10.9.2017) 16. září slavíme svátek svaté Ludmily. Nabízíme vám několik pracovních listů k tomuto tématu.

Narození Panny Marie 8. 9.

(7.9.2017) Nejsme loutky v rukou Božích. On má s každým z nás plán, projekt, nabídku, šanci, záměr.