Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus B)
1. neděle postní B – Neboj se divoké zvěře! (Angelo Scarano)

Ježíš tě zve… na poušť. Nechceš vstoupit do své vlastní pouště? Podívat se tváří v tvář šelmám, které tě občas ničí? Pojmenovat tyto negativní emoce a sklony: agresivitu, hněv, smutek, lenost k dobru, život pod diktátem mobilu či sociálních sítí…? Nezapomeň – jen s pomocí Ducha můžeš tyto šelmy ochočit! 

Čtení z neděle:

1. čtení: Gn 9,8–15

Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi.“ Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.“

Mezizpěv: Žl 25,4–5ab.6+7bc.8–9

2. čtení: 1 Petr 3,18–22

Milovaní! Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu. Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista. On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

Evangelium: Mk 1,12–15

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“

Komentář

Štíři, jedovatí hadi, divoké šelmy – i taková setkání mohou zpestřit naše putování pouští. Jsou tam zvířata agresivní, lačná, nelítostná, řvavá. Komu by se nepodlomila kolena při pohledu na otevřené chřtány šelem? A kdo by se nechvěl před jedovatým hadem? Vydat se sám do pouště předpokládá velkou statečnost… anebo bláznovství. Ale je možné zvolit jinou variantu: vybrat si schopného a vybaveného průvodce. S ním se člověk neztratí a nemusí se obávat nečekaných překvapení.

Právě tuto variantu zvolil Ježíš. Nevydal se sám, vybral si průvodce – ba spíš naopak… Ježíše si vyhlédl Průvodce, který ho pak do pouště zavedl. Je to Průvodce s velkým „P“, Duch Boží.

Ježíšův model je použitelný i pro nás. Znamená to, že bychom se měli vydat na Saharu či arabskou poušť? To těžko. Ani to neznamená, že bychom se měli uchýlit na nějaké opuštěné místo. I tak však platí, že každý se má vydat na poušť – přinejmenším (a tím spíš) na prahu postního období.

Co je tedy ta záhadná poušť? Je to to místo, kde je každý z nás opravdu sám před Bohem (a před sebou) – jako na poušti. Místo, kde jsou také divoké šelmy. Ale zároveň prostor, kde je možné zažít Boží zásah, jeho blízkost (Kristus to zažil skrze anděly). Jistě není těžké vystopovat, že se jedná o poušť našeho nitra.

Jít do takové pouště není o mnoho snazší, než se vydat na Saharu. Proč? Vždyť je nám bližší jít do města, mezi lidi, „na tržiště“, kdežto už samotný nápad sestoupit do vlastní pouště může být skličující: není příjemnější zapnout počítač či televizi, aby člověk zapomněl na vlastní pustinu? Co tam najdeme? Prázdnotu, samotu, pusto, sucho bez kapky životodárné vody. A navíc ty nebezpečné šelmy! Jsou to šelmy našich neochočených sklonů: agrese (vůči sobě či druhým – hněv, neodpuštění, pomstychtivost, nesnášenlivost), neukojená lačnost (po jídle či okouzlující technice, po stále nových vzrušeních, po úspěchu, po penězích a zbytečném komfortu). Nezavírat oči před tím, že takové šelmy jsou i ve mně – to vyžaduje velkou pravdivost. A dívat se této zvěři do očí, pozorovat její otevřený chřtán – to chce opravdovou odvahu.

Podniknout takovou výpravu „do pouště“ by bylo šílenstvím. Jak nepodlehnout takovým dravcům? Ale my nemusíme a ani nemáme jít sami – máme jít s Duchem, zrovna tak jako Kristus. Duch Ježíšův má být tím Průvodcem, kráčejícím po našem boku. S ním se nemusíme obávat, že by nás lačné šelmy pohltily. Co to však znamená konkrétně? Kdykoli se snažím pravdivě vidět svou vnitřní poušť, mám to udělat v Boží přítomnosti, před jeho očima. Jinak se snadno stane, že mě vyděsí množství zla schovaného ve mně. Možná se dokonce sám sobě znelíbím a znechutím. A to by znamenalo, že mě šelmy už přemohly. Naopak mě nemohou přemoci, pokud se věrně držím Průvodce, i přes hrozivou přítomnost „divoké zvěře“. Čím pravdivější pohled na „svou poušť“, tím větší důvěru v Boží dobrotu vůči mně!

Ale to není všechno! S Průvodcem se nejen nemusíme bát pouště, ale dokonce můžeme ty šelmy přemáhat a ochočit! Budeme-li zvát Ducha do těch svých „pouštních krajů“ obývaných divokou zvěří, zažijeme postupný zázrak, že takové šelmy přestanou být našimi nepřáteli (kteří nás vnitřně rozervávají), a stanou se našimi věrnými přáteli. Agrese a lačnost ve svých nejrůznějších podobách přestanou páchat na nás (!) násilí – upokojí se a ztichnou jako moře po bouři. Naše rozervané nitro tak najde vnitřní harmonii. Šelmy nám budou sloužit: emoce a roztříštěné síly se sjednotí, přestanou bojovat proti nám a začnou nám v životě pomáhat. A obnoví se ten zázrak, který se udál při Ježíšově pobytu na poušti – návrat do ráje, úsvit nového stvoření.

Toto však není jednorázová záležitost (pouze na tuto neděli!), spíš je to dobrodružství celopostní (či dokonce celoživotní). A cílem má být nově nalezená harmonie, ochočení divokých zvířat, nové stvoření – v neděli Vzkříšení.

K praxi

Ježíš tě zve… na poušť. Nechceš vstoupit do své vlastní pouště? Podívat se tváří v tvář šelmám, které tě občas ničí? Pojmenovat tyto negativní emoce a sklony: agresivitu, hněv, smutek, lenost k dobru, život pod diktátem mobilu či sociálních sítí…? Nezapomeň – jen s pomocí Ducha můžeš tyto šelmy ochočit! K tomu tě povzbuzuje i svatý Pavel, který proti starému člověku bojoval s moudrostí a mocí Ducha (viz Řím 8,1–14). Kdykoli budeš bojovat se šelmou, vzývej Ducha! On tě povede, naučí tě vhodnou bojovou taktiku a dá ti potřebnou sílu.