Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
16. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež Lev XIV. (Přivítejte Boha, který klepe na naše dveře)

Liturgie nás dnes upozorňuje na pohostinnost Abrahama a jeho ženy Sáry a poté i sester Marty a Marie, Ježíšových přátel (srov. Gen 18,1-10; Lk 10,38-42). Pokaždé, když přijímáme pozvání k Večeři Páně a účastníme se eucharistického stolu, je to sám Bůh, který „přichází, aby nám sloužil“ (srov. Lk 12,37). Přesto se náš Bůh nejprve uměl stát hostem a i dnes stojí u našich dveří a klepe (srov. Zj 3,20). Je zajímavé, že v italštině je hostem jak ten, kdo hostí, tak ten, kdo je hostem. Tak můžeme v tuto letní neděli rozjímat o vzájemném přijímání, bez kterého by náš život byl chudší.

Přijímat hosty i být přijímán vyžaduje pokoru. Je třeba citlivost, pozornost, otevřenost. V evangeliu Marta riskuje, že se plně nevnoří do radosti z této výměny. Je tak zaujatá tím, co musí udělat, aby přijala Ježíše, že riskuje, že znehodnotí nezapomenutelný okamžik setkání. Marta je štědrá osoba, ale Bůh ji volá k něčemu krásnějšímu než je samotná štědrost. Volá ji, aby vyšla ze sebe.

Milé sestry a bratři, jen to dává našemu životu rozkvět: otevřít se něčemu, co nás odvádí od nás samých a zároveň nás naplňuje. V okamžiku, kdy si Marta stěžuje, že ji sestra nechala samotnou sloužit (srov. v. 40), Marie jako by ztratila pojem o čase, uchvácena Ježíšovými slovy. Není o nic méně konkrétní než její sestra, ani o nic méně velkorysá. Ale chopila se příležitosti. Proto Ježíš Martu napomíná: protože zůstala mimo blízkost, která by i jí přinesla velkou radost (srov. v. 41-42). 

Letní čas nám může pomoci „zpomalit“ a stát se více podobnými Marii než Martě. Někdy si nedopřejeme to nejlepší. Musíme si trochu odpočinout s touhou naučit se více umění pohostinnosti. Průmysl dovolených nám chce prodat všechny možné zážitky, ale možná ne to, co hledáme. To je totiž zdarma a žádné skutečné setkání nelze koupit: ať už je to setkání s Bohem, s druhými nebo s přírodou. Stačí se stát hosty: udělat místo a také o něj požádat; přijmout a nechat se přijmout. Máme tolik co přijmout, nejen co dát. Abraham a Sára, ačkoli byli již staří, objevili svou plodnost, když s pokojem přijali samotného Hospodina v podobě tří poutníků. I pro nás je tu ještě tolik života, který můžeme přijmout.

Prosme Pannu Marii, přijímající matku, která přijala Pána do svého lůna a spolu s Josefem mu dala domov. V ní září naše povolání, povolání Církve zůstat domovem otevřeným všem, abychom mohli i nadále přijímat svého Pána, který prosí o dovolení vstoupit.