Jen s Bohem můžeme naplno využívat  svůj životní potenciál. - archív citátů

Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
22. neděle v mezidobí - C / Petr Šabaka - Pokora

Pokora / pýcha / servilnost. Pokorný člověk si uvědomuje, kým je a kým by mohl být. Nepociťuje „přijetí vlastních mezí jako urážku a újmu svého sebeocenění“. Opakem popory je pýcha, která se podobá otesánkovi, který své limity překračuje, až se mu jeho nenasytnost stane osudnou. Stačí k tomu prostá babička s motyčkou v ruce. Pokroucenou představou pokory je servilnost...

Pokora

Promluva 22. neděle mezidobí C

 

Zrovna tento týden jsem se známými diskutoval o tom, co je to pokora. Citoval jsem jim definici, kterou jsem kdysi kdesi vyčetl, že „pokora je pravda vůči sobě samému“. Byl jsem však zaražen nesouhlasnou reakcí. Daleko jsme se nedobrali. S povděkem proto přijímám dnešní liturgické texty ukazující na téma pokory.

Ježíš řekl: „Každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen“ (Lk 14, 11). Ježíš svým výrokem navazuje na židovskou mudroslovnou tradici, jejíž zlomek nám nabízí církev v prvním čtení z knihy moudrého žida Síracha: „Čím větší jsi, tím více se pokořuj a najdeš milost před Hospodinem“ (Sir 3, 18).

Co je tedy pokora? Jeden teologický slovník uvádí klasickou antickou latinskou definici: „…ten, který si je vědom své reality“ (kol. autorů, Dizionario teologico enciclopedico, Piemme, Casale Monferrato 20044, s. 1094). A jiný teologický slovník rozvíjí definici do dalších nuancí: „Způsob jednání člověka, který si je vědom radikální distance mezi sebou a Bohem jakožto dokonalým Bytím; s vděčností a statečně přijímá sebeponížení Boží v jeho Synu (Flp 2, 2-8) a s tím spojenou proměnu (povýšení) malých a slabých ve světě (Mt 18, 4par) ve velkém království Božím. Toto pokorné přijetí sebe sama se projevuje především v tom, že člověk přijímá (odpouští, snáší) slabosti bližních a že je připraven sloužit jim i Bohu.“ (RAHNER, Karl, VORGRIMLER, Herbert, Teologický slovník, Zvon, Praha 1996, s. 254) A dovolím si do třetice uvést ještě jednu pro učené křesťany možná až příliš zjednodušující definici: „Napodobovat Ježíše, který je tichý a pokorného srdce“ (srov. Mt 11, 29).

Pokorný člověk, křesťan, stojí před Ježíšem Kristem. Protože v jeho záři vidí sebe sama, uvědomuje si, kým je a kým by mohl být. Poznává své limity, přiznává, že je někdy velice slabý a potřebuje Ježíšovu pomoc a podporu. Nepociťuje „přijetí vlastních mezí jako urážku a újmu svého sebeocenění“ (http://www.teologicketexty.cz/casopis/2000-2/Pokora-nemoderni-ctnost.html).

Opak pokory je pýcha. Pýcha se podobá otesánkovi, který své limity překračuje, až se mu jeho nenasytnost stane osudnou. Stačí k tomu prostá babička s motyčkou v ruce.

Jinou pokroucenou představou pokory je servilnost: „Servilní člověk chce vládnout a nedostatek moci a bohatství ho nutí ohýbat se před svým pánem,“ napsal filosof Max Scheler. Servilita je určitý druh pýchy, která používá nástroj ohnutých zad a skryté nenávisti.

Zpět k pokoře. Vědomí vlastních limitů tváří v tvář Ježíši Kristu nemá vést k určité formě masochismu (sebemrskačství a sebeponížení), ale ke skutkům milosrdenství. Tak svatá Kateřina Sienská vyznává: „Pane, stvořil jsi nás nedokonalé proto, abychom se vzájemně potřebovali.“ Nebo svatý Pavel: „Pro všechny jsem se stal vším“ (1 Kor 9, 22). Nebo na jiném místě: „V pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“ (Flp 2, 3).

„Škola ctností je jako stavba domu nebo růst stromu. Nestačí podle svatého Augustina jenom mířit do výšky. Čím vyšší dům stavíme, tím hlubší musíme kopat základy. Čím výše se má pnout koruna do vrchu, tím hlouběji musí strom zapustit kořeny do země. Základ a kořen dokonalosti je pokora.“ (ŠPIDLÍK, Tomáš, Prameny světla, Křesťanská akademie Řím. Řím 1972, s. 261)

Takže abych učinil rámec a tečku. Definici pokory, jak jsem ji použil v diskuzi se svými známými (pravda o sobě samém), není úplná, pokud k ní nedoplníme osobu Ježíše Krista a skutky účinné lásky vůči druhým lidem.

Související texty k tématu:

Pokora
Pyšný člověk začne sám sebe obelhávat 
Pán prstenů V "Pánu prstenů" není kladných hrdinů
Pokora, pýcha, servilnost 
Falešná pokora je klam, je jen jinou formou zaměřenosti na sebe
Ježíšova a naše pokora
Kdy jsme dostatečně křesťansky vyzbrojeni Prosím vás, abyste nedůvěřovali jen své moci
O pokoře, pokoji a odevzdanosti 
Pokora (Tematické texty)
Pokora je jako malta 
Biskupové musí pamatovat na tři základní věci
Pokorný člověk

Čtení z dnešního dne: Pondělí 30. 6. 2025, Pondělí 13. týdne v mezidobí

Gn 18,16-33;

Komentář k Mt 8,18-22: Bezodkladné odhodlání. Není právě neschopnost k činu důvodem nedostatku povolání? Není příčinou nechuti vázat se k manželství strach ze ztráty (falešné!) svobody?

Zdroj: Nedělní liturgie

Nedělní přímluvy dle aktuálního dění / Slavnost sv. Petra a Pavla, cyklus C / neděle 29. 6. 2025

(27. 6. 2025) Když byl apoštol Petr uvězněn, aby byl popraven, církevní obec se za něho naléhavě modlila k Bohu. Obraťme se…

Petr a Pavel (svátek 29.6.)

(27. 6. 2025) Petr a Pavel / dva sloupy církve / rybář a učenec / skála a učitel pohanů / oba ukazují svou lásku ke Kristu svým…

27. června 1950 byla komunisty popravena Milada Horáková

27. června 1950 byla komunisty popravena Milada Horáková
(25. 6. 2025) 27. 6. se proto připomíná Den památky obětí komunistického režimu. „Vaše děti toho budou jednou litovat, co jste…

Narození Jana Křtitele (svátek 24. 6.)

Narození Jana Křtitele (svátek 24. 6.)
(23. 6. 2025) Početím Jana Křtitele se odstartovaly události přímo vedoucí k našemu vykoupení. Proto církev věnuje pozornost nejen…

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost
(22. 6. 2025) Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil r. 1856 Pius IX. na třetí pátek po letnicích. Co je obsahem tohoto…

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)
(21. 6. 2025) Horlivý a zbožný biskup, který žil v chudobě. Reformátor kléru. Popraven králem Jindřichem VII. 22. 6. 1535

sv. Tomáš More (22.6.)

sv. Tomáš More (22.6.)
(20. 6. 2025) Filozof, politik, humorista, mučedník... Popraven (1535) králem Jindřichem VII.