papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
18. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František

Úvodní scéna evangelia v dnešní liturgii (srov. J 6,24-35) nám ukazuje několik lodí, které se pohybují směrem ke Kafarnaum. Zástup jde hledat Ježíše. Mohli bychom si myslet, že je to velmi dobré, ale evangelium nás učí, že nestačí Boha hledat, ale musíme se také ptát, proč ho hledáme. Ježíš říká: "Nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chleba a nasytili se" (v. 26). Lidé byli vlastně svědky zázraku rozmnožení chlebů, ale nepochopili smysl tohoto gesta. Zastavili se u vnějšího zázraku a hmotného chleba. Zastavili se zde, aniž by šli dál, k jeho významu.

Zde je tedy první otázka, kterou si můžeme položit všichni: Proč hledáme Pána? Proč hledám Pána? Jaké jsou motivy mé víry, naší víry? Musíme to umět rozlišovat, protože mezi mnoha pokušeními, která nás v životě potkávají, je i jedno, které bychom mohli nazvat modlářským pokušením. Je to to, které nás vede k tomu, abychom hledali Boha pro svůj vlastní užitek, abychom řešili své problémy, abychom díky němu měli to, co nemůžeme získat sami, tedy kvůli vlastnímu zájmu. Takto však víra zůstává povrchní a dokonce - mohu-li to tak říci - víra zůstává závislá na zázracích. Hledáme Boha, abychom se nasytili, a když se nasytíme, zapomeneme na něj. V centru této nezralé víry není Bůh, ale naše vlastní potřeby. Myslíme na své zájmy, na tolik věcí... Je správné předkládat své potřeby Božímu srdci, ale Pán, který jedná daleko nad naše očekávání, chce s námi žít především ve vztahu lásky. A pravá láska je nezištná, je svobodná. Nemilujeme proto, abychom za to dostali protislužbu. To je ziskuchtivost; a mnohokrát v životě nás zajímá zisk... Pomoci nám může druhá otázka, kterou zástup klade Ježíšovi: "Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?" (v. 28). Jako by lidé, vyprovokovaní Ježíšem, říkali: "Ale jak očistit naše hledání Boha? Jak se dostaneme od magické víry, která myslí jen na naše potřeby, k víře, která se líbí Bohu?". A Ježíš ukazuje cestu. Odpovídá, že Božím dílem je přijmout toho, koho Otec poslal, tedy přijmout Ježíše. Není to žádné zavádění náboženských praktik nebo dodržování zvláštních předpisů; je to přijetí Ježíše, je to přijetí Ježíše do našeho života, je to prožívání příběhu lásky se samotným Ježíšem. On je ten, kdo očistí naši víru. Sami toho nejsme schopni. Pán však touží po vztahu lásky. Před tím, co přijímáme a děláme, je tu On, kterého máme milovat. Vztah s ním přesahuje logiku zájmu a kalkulace.

To platí ve vztahu k Bohu, ale také v našich lidských a společenských vztazích. Když se snažíme především o uspokojení svých potřeb, riskujeme, že budeme využívat lidi a situace pro své vlastní cíle. Kolikrát jsme od někoho slyšeli: "Ale ten člověk jen využívá lidi a pak je zapomíná..." Využívat lidi pro svůj vlastní zisk, to je špatné. A společnost, která se zaměřuje na zájmy místo na lidi, je společností, která nepřináší život. Výzva evangelia zní: místo abychom se starali jen o hmotný chléb, který nás živí, přijměme Ježíše jako chléb života a počínaje přátelstvím s ním se učme milovat jeden druhého. S nenuceností a bez vypočítavosti. Milujte bezplatně a bez vypočítavosti, bez využívání lidí, s velkorysostí, s velkodušností.

Prosme nyní Nejsvětější Pannu, která prožila nejkrásnější příběh lásky s Bohem, aby nám dala milost otevřít se setkání s jejím Synem.

 

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Hab 1,2-3; 2,2-4; Žalm 95; 2 Tim 1,6-8.13-14
Lk 17,5-10

Nemalá část evangelia se skládá z drobných výroků, které autoři poskládali v různém pořadí a vložili do textu. Tak si počíná i svatý Lukáš. Výrok o víře šokuje. Copak apoštolové nenásledují Krista, protože v něj uvěřili? Pán naznačuje, že o víru je třeba se opřít. Vložit důvěru do toho, co jsme vírou přijali. Nikdo by neporoučel stromu, aby se přesadil. Rozumově ví, že to je nesmysl. Pokud ale víra vede člověka ke krokům, které jsou za hranou běžné zkušenosti, je třeba ji brát vážně. Je třeba rozvažovat na jedné straně s velkou pokorou služebníků, kteří si Boha váží, a na druhé straně s důvěrou dítěte, které spoléhá na Nebeského Otce. Pán tedy necílí na nesmyslné či pomatené jednání. Ale poukazuje na ochotu opřít se o víru, protože víra zmůže velmi mnoho.

Zdroj: Nedělní liturgie

Každý máme svého osobního průvodce - anděla (2.10.)

(1. 10. 2022) Hle, pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl a přivedl tě na místo, jež jsem ti určil. Uctívej ho a…

1. října - sv. Terezie od Dítěte Ježíše

(30. 9. 2022) Dívka z bohaté rodiny, která vstoupila do přísného kláštera. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie…

Mezinárodní den seniorů 1.10.

Mezinárodní den seniorů 1.10.
(29. 9. 2022) Kde není úcta vůči starým, není budoucnost pro mladé...

Mnichovský arcibiskup lituje mnichovské dohody

Mnichovský arcibiskup lituje mnichovské dohody
(28. 9. 2022) Na Národní svatováclavské pouti 28. září 2013 ve Staré Boleslavi promluvil i mnichovský kardinál Reinhard Marx. Text…

Svátek tří archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela (29. září)

(28. 9. 2022) Svátek tří archandělů připomíná anděly jako prostředníky mezi vše převyšujícím Bohem na jedné straně a lidskými dějinami…

Svatý Vincenc z Pauly (27.9.)

Svatý Vincenc z Pauly (27.9.)
(26. 9. 2022) Stal se knězem kvůli dobrému bydlu.