papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
19. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František (Víra a modlitba, pokud jsou pravdivé, otevírají mysl a srdce)

Evangelium dnešní liturgie (Jan 6,41-51) nám vypráví o reakci Židů na Ježíšův výrok, který zní: „Sestoupil jsem z nebe“ (Jan 6,38). Jsou pohoršeni. Reptají mezi sebou: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: 'Sestoupil jsem z nebe'?“ (Jan 6,42). A takto reptají. Dávejme si pozor na to, co říkají. Jsou přesvědčeni, že Ježíš nemůže přijít z nebe, protože je synem tesaře a protože jeho matka a příbuzní jsou obyčejní, známí, normální lidé, jako mnoho jiných. „Jak by se mohl Bůh projevit tak obyčejným způsobem?“ říkají si. Ve své víře jsou zablokováni předsudky o Ježíšově skromném původu a také proto, že se domnívají, že se od něj nemají co učit. Předsudky a domýšlivost, jak moc nám škodí! Brání upřímnému dialogu, sblížení mezi bratry ... Pozor na předsudky a domýšlivost. Tito lidé mají svá rigidní schémata a v jejich srdcích není místo pro to, co do nich nezapadá, pro to, co nemohou katalogizovat a založit do zaprášených polic svých jistot. A to je pravda, že? Tolikrát jsou naše jistoty uzavřené, zaprášené, jako staré knihy...

A přece takto smýšlejí a jsou to lidé, kteří dodržují zákon, dávají almužnu, zachovávají půsty a časy modliteb. Vždyť Kristus už udělal několik zázraků (srov. Jan 2,1-11; 4,43-54; 5,1-9; 6,1-25). Proč jim to nepomůže rozpoznat v něm Mesiáše? Proč jim to nepomáhá? Protože vykonávají své náboženské úkony ani ne tak proto, aby naslouchali Bohu, ale aby v nich našli potvrzení toho, co si myslí. Jsou uzavření vůči Božímu slovu a hledají potvrzení svých vlastních myšlenek. Svědčí o tom skutečnost, že se ani neobtěžují požádat Ježíše o vysvětlení: pouze proti němu mezi sebou reptají (srov. Jan 6,41), jako by se chtěli navzájem ujistit o tom, o čem jsou přesvědčeni, a uzavírají se do sebe, jsou uzavřeni jako v neprostupné pevnosti. A tak nejsou schopni uvěřit. Uzavřené srdce: jak moc zraňuje, jak moc škodí!

Věnujme tomu všemu pozornost, protože někdy se totéž může stát i nám, v našem životě a v naší modlitbě: může se nám stát, že místo toho, abychom skutečně naslouchali tomu, co nám Hospodin chce říci, hledáme u něho a u druhých jen potvrzení toho, co si myslíme, potvrzení svého přesvědčení, svých úsudků, které jsou předsudky. Tento způsob oslovování Boha nám však nepomáhá setkat se s Bohem, skutečně se s ním setkat, ani se otevřít daru jeho světla a milosti, aby rostla naše dobrota, abychom plnili jeho vůli a překonávali uzavřenost a obtíže. Bratři a sestry, víra a modlitba, pokud jsou pravdivé, otevírají mysl a srdce, neuzavírají je. Když najdete člověka, jehož mysl a modlitba jsou uzavřené, znamená to, že jeho víra a modlitba nejsou pravdivé.

Ptejme se tedy sami sebe: Jsem ve svém životě víry schopen v sobě skutečně mlčet a naslouchat Bohu? Jsem ochoten přijmout jeho hlas překračující moje vlastní schémata a také s jeho pomocí překonat svůj strach?

Kéž nám Maria pomůže naslouchat ve víře Božímu hlasu a s odvahou plnit jeho vůli.