Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
22. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež Lev XIV. (Buďme před Pánem upřímní a pokorní)

Dnes k nám evangelium promlouvá o Ježíši, který odkrývá svým učedníkům své nadcházející velikonoční tajemství: Mesiáš, jak sám říká, „bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých“ (Mt 16,21).

To, co prohlašuje, je na hony vzdáleno od jejich představ Mesiáše mocného a triumfujícího, s jehož pomocí porazí a potřou nepřátele (srov. Žl 108,14). Už několikrát zažili po dobu strávenou spolu s ním úžas nad tolika jeho skutky i slovy. Toto poslední poselství však překonává veškerá očekávání. Zvláště Petr dává průchod svému nesouhlasu a činí Ježíšovi výčitky: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ (v. 22)

Krátce předtím v něm Petr poznal „Mesiáše, Syna živého Boha“ (v. 16). Nyní však – překvapený, a možná i zklamaný tím, co slyší – v kontrastu se svým překrásným vyznáním víry, které nedávno pronesl, mu dělá výčitky. Jako by mu říkal: „Ano, věřím, že ty jsi Mesiáš, ale takhle se spása světa nedělá.“ Je pohnut horlivostí, nepochybně podněcovanou upřímnou láskou; ovšem vede nás k zamyšlení.

Ani pro nás opravdu není vždy jednoduché pochopit a přijmout Boží cesty, zvláště když jsou příliš vzdálené od těch našich. Je zde pokušení myslet si – navzdory vší logice víry – že se Pán mýlí, nebo ještě hůře – že nám nenaslouchá nebo že se o nás nezajímá. Tváří v tvář této nejistotě nás Petr učí dvěma důležitým věcem, i když tak činí svou impulzivitou.

Na prvním místě je to nikdy, ani v těchto okamžicích, nepřerušovat rozhovor s Pánem, zvláště pak když mu s důvěrou svěřujeme i své těžkosti s pochopením toho, co od nás žádá.

Za druhé: nikdy nesoudit Boží způsob jednání, nýbrž především pokorně naslouchat v modlitbě, co nám chce právě zjevit prostřednictvím svého jednání, i když neodpovídá našemu očekávání.

Velikost prvního mezi apoštoly se pak ukazuje také v tomto:

Ježíš mu odpovídá: „Jdi mi z očí, satane!“ (v. 23) a vysvětluje jemu i ostatním učedníkům, že chtějí-li jít v jeho stopách, budou muset zapřít sami sebe, vzít na sebe svůj kříž a následovat ho (srov. v. 24). Petr to udělá: když ho vyslechne, přijme výzvu a zůstane věrný slovům Krista, v němž poznal svého Vykupitele, celým svým bytím až k mučednictví.

Prosme tedy Pána, abychom také my měli ve svém životě víry a ve své modlitbě stejnou upřímnost jako Petr, abychom mu v pokoře řekli, co skutečně cítíme, i když je srdce ve zmatku, a zároveň abychom dokázali pěstovat stejnou učenlivost v přijímání toho, co od nás žádá, navzdory našim očekáváním.

Ať nám v tom pomáhá Maria, která zůstala poslušnou vůči Božím plánům i pod křížem svého Syna Ježíše.