papež František | Sekce: Kázání
Období během roku (cyklus B)
22. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František
Evangelium dnešní liturgie ukazuje některé zákoníky a farizeje ohromené Ježíšovým postojem. Jsou pohoršeni, protože jeho učedníci si berou jídlo, aniž by předtím provedli tradiční rituální očistu. Říkají si: "Tento způsob jednání je v rozporu s náboženskou praxí" (srov. Mk 7,2-5).
Také my bychom se mohli ptát: ale proč Ježíš a jeho učedníci tyto tradice zanedbávají? Koneckonců to nejsou špatné věci, jsou to dobré rituální návyky, prosté mytí před přijetím jídla. Proč jim Ježíš nepřikládá důležitost? Protože je pro něj důležité vrátit víru do jejího středu. V evangeliu se s tím setkáváme opakovaně: s tímto navracením víry do středu pozornosti. A vyhnout se nebezpečí, které se týká jak oněch zákoníků, tak i nás: dodržovat vnější formality a srdce víry odsunout do pozadí. Příliš často si i my líčíme duši... Vnější formálnost, a ne srdce víry: to je nebezpečí. Je to nebezpečí religiozity zdání: navenek se tvářit dobře, ale zanedbávat očistu srdce. Vždy existuje pokušení "usměrňovat Boha" nějakou vnější pobožností, ale Ježíš se s takovým uctíváním nespokojuje. Ježíš nechce vnějškovost, chce víru, která zasahuje až do srdce.
Vlastně hned poté svolává zástup zpět, aby vyslovil velkou pravdu: "Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí.“" (v. 15). Místo toho se zlé věci rodí "z nitra, ze srdce" (v. 21). Tato slova jsou převratná, protože v tehdejší mentalitě se mělo za to, že určité potraviny nebo vnější kontakty činí člověka nečistým. Ježíš otáčí úhel pohledu: špatné není to, co přichází zvenčí, ale to, co se rodí zevnitř.
Drazí bratři a sestry, to samé se týká i nás. Často si myslíme, že zlo přichází hlavně zvenčí: z chování druhých, od těch, kteří o nás smýšlejí špatně, od společnosti. Jak často obviňujeme druhé, společnost, svět ze všeho, co se nám děje! Vždycky za to mohou "jiní": je to vina lidí, těch, kteří vládnou, smůly atd. Zdá se, že problémy vždy přicházejí zvenčí. A my trávíme čas tím, že přidělujeme viny; ale trávit čas obviňováním druhých znamená ztrácet čas. Člověk se rozzlobí, zatrpkne a Boha si drží daleko od srdce. Jako ti lidé v evangeliu, kteří si stěžují, pohoršují se, vyvolávají spory a nepřijímají Ježíše. Nelze být skutečně zbožným při takovémto stěžování si: stěžování otravuje, vede k hněvu, zášti a smutku, smutku srdce, které zavírají dveře k Bohu.
Požádejme dnes Pána, aby nás osvobodil od obviňování druhých. Tak jak to dělají děti: "Ne, to jsem nebyl já! Byl to ten druhý, byl to ten druhý...". Prosme v modlitbě o milost, abychom neztráceli čas znečišťováním světa stížnostmi, protože to není křesťanské. Ježíš nás spíše vyzývá, abychom se na život a svět dívali počínaje svým srdcem. Když se podíváme dovnitř, najdeme téměř všechno to, co venku nenávidíme. A pokud upřímně požádáme Boha, aby očistil naše srdce, pak skutečně začneme činit svět čistším. Existuje totiž neomylný způsob, jak zvítězit nad zlem: začít tím, že ho porazíme sami v sobě. První církevní otcové, mniši, na otázku: "Ale jaká je cesta ke svatosti? Jak mám začít?" odpovídali, že první krok je obvinit sám sebe: obviň sám sebe. Obvinění nás samotných. Kolik z nás je schopno se někdy během dne nebo týdne vnitřně obvinit? "Ano, tenhle mi udělal tohle, tamten zase tohle... tohle je zvěrstvo..." Ale já... dělám to samé, nebo to dělám takhle... To je moudrost: naučit se obviňovat sám sebe. Zkuste to: prospěje vám to. Mně to prospívá, když to dokážu, ale prospívá: prospěje to i všem.
Kéž nám Panna Maria, která změnila běh dějin čistotou svého srdce, pomůže očistit to naše a překonat především zlozvyk obviňování druhých a stěžování si na všechno.
Po modlitbě Anděl Páně se František zaměřil na situaci v Afghánistánu, zejména na ty, kteří hledají pomoc a ochranu, obzvláště na ženy a děti. Papež poděkoval těm, kteří pomáhají obyvatelům Afghánistánu. "Nemůžeme zůstat lhostejní", řekl papež a důrazně vyzval k modlitbě a postu.
Papež poté věnoval slova Venezuele postižené povodněmi. Vyjádřil své díky také Hnutí Laudato Si s ohledem na Den modliteb za péči o stvoření, který se uskuteční 1. září.
Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno
Autor: papež František
Související texty k tématu:
Víra, život z víry, víra jako vztah
- Nevěřme strachu z Boha Lidé někdy řeknou: „Víte, já mám strach, že když se Bohu cele odevzdám, všechno mi sebere.“ Někdo si myslí, že Bůh žárlí na každou lidskou radost.
- Cesta k víře Pomoc pro ty, kdo se snaží pomáhat druhým na cestě k víře
- Prožívání víry - Malý kurz pastorace Víra není vztahem, který by měl převážně nebo pouze emocionální dimenzi. Je vztahem, který orientuje v celém životě svými obsahy.
- Víra není domýšlivá a sebejistá Víra přirovnatelná k hořčičnému zrnu je vírou, která není domýšlivá a sebejistá, není velká, jak někdy věřící předstírají.
- Víra není kosmetika Je náš křesťanský život kosmetika, zdání, anebo víra projevující se láskou?
- Co zbylo z Jobovy víry? Jóbova víra, plná předsudků a iluzí, prošla zkouškou ohně. To, co z ní zbylo, je očividně malé, mnohem menší než na začátku.
- Je rozumné věřit v Boha? Člověk bez Boha nemá cenu.
- Jedině neúnavný kontakt s Božím slovem upevňuje naši víru Má-li křesťanská víra zakořenit v hlubinách naší duše a odolat všem bouřím, které se odehrávají na povrchu, musí být pevně zakotvena v Písmu svatém...
- Malý kurz pastorace: Církevní rozměr víry a víra jako osobní přesvědčení … neboli malý pokus o nahlédnutí do struktur víry, jak je člověkem žita.
- Modloslužba má dnes jiné formy než před dvěma tisíci lety Papež František uvažoval o léčkách, které provázejí naší víru.
- Pochybnosti a krize víry I v procesu víry musí docházet k pochybnostem a krizím.
- Přilnutí k pravému Bohu chrání i před novodobými modlami Slovo “modla” či “idol” je odvozeno z řečtiny a znamená “přízrak”, “prázdné zdání”. Idol je klam, protože odtrhuje od reality…
- Seznam povoleného a zakázaného O co v křesťanství ne-jde...
- Tomášova nevíra je nám užitečná Každého z nás může pokoušet Tomášova nedůvěřivost.
- Tradiční hodnoty anebo víra? Víra smísená s něčím, co vírou není, zanikne.
- Ukřižovaný pes v galerii a můj posun k Ježíši Procházím se výstavou moderního umění v Mnichově.
- Víra Stále větší počet lidí dospívá k naplněnému a šťastnému životu bez víry v Boha! Víra jim prostě nechybí!
- Víra dává radost, nikoli lpění na chladné doktríně Smutný je věřící, který se neumí radovat.
- Víra je potřebná jako světlo v temné noci Ježíš praví: Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo uvěří ve mne, nezůstal v temnotě (Jan 12,46).
- Víra osvěcuje celek, který nám občas uniká Světlo víry má jedinečnou povahu, neboť dokáže osvěcovat celou lidskou existenci.
- Víra ve světě, který říká, že je nevěřící Jsme zemí převážně nábožensky neorientovaných lidí, pro něž není otázka náboženství tématem dne.
