V naději máme jistotu, že dějiny lidstva a každého z nás  nesměřují do nějaké slepé uličky nebo do temné propasti,  - archív citátů

Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
4. neděle postní - Marnotratný otec a nevděční synové

Společné rysy obou synů: oba mají špatnou představu o otci, oba “utíkají” od otce, oba jsou bez otce, oběma jde o “majetek” - o vlastnictví - nejde jim o otce, ani jeden nemá skutečně synovský vztah k otci

1. čtení Joz 5,9a.10-12
Dnešní text připomíná slavení prvních velikonoc v zaslíbené zemi. Tyto velikonoce jsou oslavou dovršeného přechodu z otroctví do svobody, z bídy do blahobytu. Proto Hospodin prohlašuje: “Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu” (v. 9a). Bůh sám “smazal” temnou minulost Izraele se všemi jeho stíny. Izrael může nyní začít novou epochu, “nový věk”. Nastává doba naplnění příslibu daného Abrámovi: dar země. Synové Izraele mohou jíst z výnosu kanaánské země, a proto Bůh už neposkytuje manu, pokrm putování pouští. Mana je předobrazem eucharistie, která je pokrmem lidu na cestě. Také eucharistie jednou “ustane”: až přijmeme zaslíbené dědictví v den Ježíšova slavného příchodu (1 Kor 11, 26).


2. čtení2 Kor 5,17-21
“Slovem smíření” Bůh vytvořil pro člověka novou situaci: zrušil nepřátelství a přitáhl člověka k sobě, do své blízkosti. Tato Boží blízkost proměňuje “hříšníka” v nového člověka. Tímto jednorázovým znovuzrozením však dílo “nového stvoření” neskončilo, nýbrž stále probíhá až do dne jeho plného dovršení. Nové stvoření přechází tedy v nové tvoření. Toto dílo se uskutečňuje skrze “slovo smíření”, jež je slovem obdařeným tvůrčí mocí podobně jako Boží slovo vyslovené při stvoření světa. “Slovo smíření” stále zní z úst Kristových vyslanců, kteří vždy nově hlásají Boží skutky, jež otevírají lidem nové možnosti, nové perspektivy.


Evangelium Lk 15,1-3.11-32
Otázka vzniklá v souvislosti s hostinou u celníka Matouše (Lk 5,29n; viz sobota po Popeleční středě) se vrací s novou závažností. Farizeové nově vytýkají Ježíšovi, že přijímá hříšníky a jí s nimi (Lk 15, 2). Ježíš odpovídá třemi podobenstvími “o ztracených” (ovečka, svatební peníz, dva synové, Lk 15). Dvojpodobenství o ztracených synech se často nazývá podobenstvím “o milosrdném Otci”. Hlavní postavou je zde totiž Bůh Otec, který vrací synovi čest, chystá hostinu a jemně domlouvá závidějícímu (a proto snad ještě více ztracenému) bratrovi. Otcova odpověď na odmítnutí a tvrdost srdce není odsouzení, ale milosrdenství. A živým obrazem Otce je Ježíš.



Název: Marnotratný otec a nevděční synové – zdůrazněna marnotratnost otce (zabijte tučné tele – v. 23.27.30, hudba a veselí – v. 25-26)
Gourges´Apollymi – ztratit se i hynout






SCHEMA:

Úvod: Otec a jeho dva synové

Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své jmění.


A. Mladší syn
A´. Starší syn

1. Stav
A. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
A´. Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.

2. Uvědomění si
A. Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.'
A´. On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.'

3. Reakce
A. I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
A´. I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř.



B. Otec a mladší syn
B´. Otec a starší syn

1. Iniciativa otce
B. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
B´. Otec vyšel a domlouval mu.

2. Postoj syna
B. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.'
B´. Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.'

3. Reakce otce
B. Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit.
B´. On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'"



Centrální je část B – k tomu směřuje A.
Společné body všech tří podobenství v Lk 15: RADOST z nalezení “ztraceného (umírajícího) ” (drachmy, ovce, syna)
Podobenství o “marnotratném otci” je obhajobou Ježíšova chování vůči hříšníkům – a Ježíš odráží chování samotného Boha, který se raduje z nalezení “ztraceného” (první dvě podobenství). Ježíš (jeho starostlivost, přijetí hříšníků) tedy zviditelňuje samotného Boha.
 
Tři běžné bludy:
-         není to podobenství o Bohu Otci, ale o Ježíši Kristu!!!! (Protože toto podobenství vysvětluje a obhajuje Kristovo jednání vůči hříšníkům, Kristus je ten “marnotratný a milosrdný Otec”) Samozřejmě sekundárně Ježíš ztělsňuje samotné chování Boha Otce,  tomto smyslu je to i podobenství o Bohu Otci (ale až na druhé místě)
-         mladší syn není “vzorným kajícníkem” a modelem pro naše obrácení!!!! Nemá “nejvznešenější” pohnutky, jde mu spíš o vlastní kůži, o jídlo, proto se chce vrátit k Otci. Syn kalkuluje. Proto jeho vyznání zůstává “obojetné”… Na tomto pozadí vyniká “nezištné” jednání otce, který nekalkuluje!!! Otec není ani závislý na slovech syna, běží napřed, nedbá o své výsadní postavení!!
-         Podobenství nemá jeden vrchol (návrat mladšího syna), ale dva – tím druhým je rozhovor se starším, který má otevřený konec: neříká se, zda starší přijal pozvání. Proč zůstal otevřený konec? Protože podobenství bylo určeno farizeům, a tím se jím jakoby říká: Přijmete pozvání na hostinu nebo ne? Přestanete reptat?




Poznámky k některým veršům podobenství:

.13 – žil “rozmařile” – řecky asótós znamená “bláznivým, pošetilým způsobem, nespořádaně, chaoticky, “ve svobodě”, rozmařile”

.14-16 etapy degradace
Tři etapy (práce, pást vepře – nečistá a odporná zvířata u židů, jeho zaměstnavatel se zajímá spíš o vepře než o něj)

.20b-24
Je nápadný počet gest “otce” – běží (proti všem konvencím – on je přece otec, a proto má určité postavení ve společnosti!), objímá, líbá – a to ještě před tím, než syn se omluví!!! Jako by se ani nezajímál o “vyznání” – syn je důležítější!!! Syn je tady, přišel!!! “…a dřív, než to dopovíš (vyznání hříchů a lítosti), On se tě ujme” (sv. Jan Zlatoústý). Jakoby otec se usmiřoval se synem, a ne naopak!!!
Otec je také “dobrý Samaritán” (Lk 10,33n) – oba dva se ujímají “potřebného”, oba dva se o něj postarají (pokračují v péči a starostlivosti) skrze služebníky. A další podoba: v obou případech je jmenováno 7 gest (7 sloves Lk 15,22-23) – 7 je číslo plnosti, tedy otec udělá pro syna VŠE!!!
Nadbytek Božího obdarování – nejen šaty, ale NEJKRÁSNĚJŠÍ šaty. Nejen znovudobyté postavení, ale “prsten” – symbol moci (přenesení otcovy moci na syna – Gn 41,42; 1Kr 20,8; Est 3,10; 8,8.10). Nestačí sandály, dokonce obuv (řecky hypodémata – luxusní obuv, které nosí význačné osoby při mimořádných událostech). Nestačí kůzle, dokonce nejtučnější tele, který se chová a krmí s výhledem na nějakou slavnostní událost. A nestačí dobré jídlo, je třeba hostiny, kterou si mohou dovolit jen bohatí. A jako by to nestačilo, otec zařídí i hudbu (řecky symfonia – zde znamená koncert, orchestr s tancem)
Otec neodpovídá na vyznání syna (nejsem hoden být tvým synem), nepřímo však říká, že NIKDY nepřestal být pro něj synem (tento můj syn byl mrtev…)
 
.25-28 – na poli, tj. byl to všední pracovní den, o to víc vyniká mimořádnost té oslavy
Vrátil se tvůj bratr… že ho zase má doma živého a zdravého.' – není to přesné!! Otec se raduje ze znovunalezeného vztahu – byl ztracen, byl nalezen
 
28b-32: Starší neříká “otče” (narozdíl od mladšího), neříká “můj bratr” (tento tvůj syn). Připomíná chování farizeje v chrámu (Lk 18,11 – tento celník…). Navíc “nikdy jsem nic nepřestoupil”, podobně jako onen farizeus (jmenuje své dobré skutky a zásluhy- Lk 18,11n). Postoj mladšího připomíná postoj celníka (smiluj se nade mnou – 18,13, pozor však, u mladšího syna jsou obojetné pohnutky!!!). Viz také Mt 20,10-12 (Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: 'Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!'): v obou případech reptalství, duch “smlouvy” (služba kvůli mzdě)
Otec však ho považuje za svého syna (i když on ne), dokonce ho oslovuje “mé dítě” (a ne “můj synu” – Lk 15,31, to je slabý a nepřesný překlad řeckého teknon!!!), oslovení něžnější a citově silnější než “synu”. Navíc mu připomíná, že “ten druhý” je stále jeho bratrem.
 
.20 – hnut lítostí – dosl. Pohnulo se jeho nitro. Formlace typická pro Lk, Bůh má “nitro milosrdenství” (Lk 1,78)
 
 


Společné rysy obou synů
1)     oba mají špatnou představu o otci: oba nemají představu “dobrého” otce (první utíká pryč od něj, druhý mu vytýká, že nebyl na něj “štědrý”, ale není to pravda – vše mé je tvé!!!)
2)     oba “utíkají” od otce, nechtějí mít nic společného s ním (první jde pryč, druhý neoslovuje “otče”)
3)     oba jsou bez otce (daleko od něj) v krizi (hlad, pokoření – u vepřů), druhý je vniřtně nešťastný, proto reptá, je rozhněvaný.
4)     Oběma jde o “majetek”, o vlastnictví, nejde jim o otce (první si vzal svůj podíl, druhý vyčitá, že dostal málo)
5)     Ani jeden nemá skutečně synovský vztah k otci – první otce opouští, druhý je spíš služebník (či pracovník za mzdu), kterému jde o odplatu

Související texty k tématu:

Čtení z dnešního dne: Středa 4. 12. 2024, Středa po 1. neděli adventní

Iz 25,6-10a;

Komentář k Iz 25,6-10a: Bůh jako hostitel! Obraz, který mě má naplnit radostí, že někdo je mnohem mocnější a myslí to se mnou dobře. Dovedu se i já podobně projevit?

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatý Mikuláš - materiály pro děti

Svatý Mikuláš - materiály pro děti
(5. 12. 2024) Podklady pro práci s dětmi: vyprávění s obrázky / katecheze / rébusy, luštěnky, bludiště / omalovánky / vyrábění,…

Mikuláš (6.12.)

Mikuláš (6.12.)
(5. 12. 2024) Mikulášova velikost byla v jeho každodenní dobrotě a laskavosti. (Benedikt XVI.)

Vánoční tipy z Brněnské Tiskové Misie

Vánoční tipy z Brněnské Tiskové Misie
(3. 12. 2024) Tip na vánoční materiály, které vydala Brněnská Tisková Misie.

Obklopen příslušníky STB žehnal městu Vodňany: P. Tomáš Beránek († 3. prosince 1954, Brno, vězeňská nemocnice)

Obklopen příslušníky STB žehnal městu Vodňany: P. Tomáš Beránek († 3. prosince 1954, Brno, vězeňská nemocnice)
(2. 12. 2024) Aktivní a oblíbený kněz P. Beránek zasadil na Vodňansku hluboké kořeny víry a po únoru 1948 se neohroženě stavěl i za…

V životě si nejvíce vážím právě života - Prokop Brož královéhradeckým pomocným biskupem

V životě si nejvíce vážím právě života - Prokop Brož královéhradeckým pomocným biskupem
(2. 12. 2024) Jak jde život, postupně objevuji hodnotu jednotlivých konkrétních lidí. Na nich se také učím, čeho si mám vážit.

František Xaverský 3.12.

(1. 12. 2024) Světácký mladý muž v Paříži – pak misionář. V šestačtyřiceti letech zemřel u bran Číny...

Advent

Advent
(30. 11. 2024) Základní informace, texty na nástěnky, adventní věnec, Advent pro děti....