Nejvíce se umějí radovat lidé, kteří se nesoustředí jen na to, co nemají, - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
01. neděle postní C / papež František - S démonem nelze vést dialog

Postní doba je vhodný čas na obnovu radosti a naděje a umožňuje nám, abychom se cítili milovanými dětmi Otce.

Minulou středu jsme zahájili liturgickou dobu postní, v níž nás církev vybízí k přípravě na slavení velkého svátku Paschy. Je to zvláštní čas pro upamatování se na dar našeho křtu, kdy jsme byli učiněni Božími dětmi. Církev nás zve k oživení tohoto daru, který nám dala, abychom jej neponechali v zapomnění jako něco minulého či v „šuplíku se suvenýry“. Tato postní doba je vhodný čas na obnovu radosti a naděje a umožňuje nám, abychom se cítili milovanými dětmi Otce. Otce, který nás čeká, aby z nás sejmul háv únavy, apatie a nedůvěry a oděl nás důstojností, kterou svým dětem dovedou dát jedině otec s matkou; tento oděv se rodí z něhy a lásky.

Náš Otec je Otcem velké rodiny, je naším Otcem. Dovede mít rád, ale nedovede rodit a pěstovat mezi námi „jedináčky“. Je Bohem, který zná rodinu, bratrství, dělený a sdílený chléb. Tento Bůh je náš Otec, nikoli „můj otec“ a „váš otčím“.

V každém z nás se zabydluje, žije onen Boží sen, který každou Paschu, v každé eucharistii vždy znovu slavíme: jsme Boží děti. Sen, který v průběhu dějin prožili mnozí naši bratři. Sen dosvědčený krví mnoha mučedníků včerejška i dneška.

Postní doba je časem pro pokání, poněvadž denně ve svém životě zakoušíme, jak je tento sen ohrožován otcem lži, tím kdo nás chce rozdělit a zplodit rozdělenou a konfliktní rodinu, rozdělenou a konfliktní společnost. Společnost některých a pro některé. Častokrát zakoušíme na svém těle nebo v rodinách - svých či našich přátel nebo sousedů - bolest plynoucí z citelného zneuznání oné důstojnosti, kterou v sobě všichni nosíme. Častokrát jsme museli plakat a litovat, protože jsme si uvědomili, že jsme tuto důstojnost druhým upřeli. Častokrát – a říkám to s bolestí – jsme slepí a necitliví vůči nedostávajícímu se uznání této důstojnosti u sebe i u druhých.

Postní doba je časem pro uspořádání smyslů, což znamená otevřít oči k mnoha nespravedlnostem, které bezprostředně atakují tento Boží sen a plán. Čas pro demaskování oněch třech velkých forem pokušení, které lámou a dělí obraz, který utvořil Bůh.

Tři pokušení, která vytrpěl Kristus.
Tři pokušení křesťana, která se snaží zničit pravdu, ke které jsme byli povoláni.
Tři pokušení, která se snaží degradovat a snaží se, abychom se sami degradovali.

1. Bohatství: zmocňujeme-li se dober, která byla dána všem, a užíváme je pouze sami nebo se svými. Znamená to opatřovat si chléb z potu druhých, ba dokonce ze životů druhých. Bohatství je takovýto chléb, který vstřebal bolest, hořkost a utrpení. Ve zkažené rodině či společnosti se tento chléb dává jíst vlastním dětem.

2. Marnost: hledání prestiže založené na neustálém a trvalém snižování těch, kteří „neznamenají nic“. Vyhrocené vyhledávání oněch pěti minut slávy, jež nepromíjí „slávu“ druhých. „Když se spadlého stromu dělá dřevo“, dostává prostor třetí pokušení, které je nejhorší:

3. Pýcha, totiž stavět se do pozice nadřazenosti ve všem a vnímat se jako někdo, kdo nepatří mezi „běžné smrtelníky“, a denně se modlit: „Děkuji ti, Pane, že nejsem jako ostatní.“

Tři pokušení Krista...
Tři pokušení, s nimiž se křesťan denně střetává.
Tři pokušení, která se snaží degradovat, zničit a odejmout radost a svěžest evangelia; vhánějí nás do bludného kruhu ničení a hříchu.
Vyplatí se tedy položit si otázku: do jaké míry jsme si vědomi těchto pokušení sami u sebe? Do jaké míry jsme si zvykli na životní styl, který považuje bohatství, marnost a pýchu za zdroj a sílu života? Do jaké míry věříme tomu, že péče o druhého, naše starost a péče o chléb, dobré jméno a důstojnost druhých jsou zdrojem radosti a naděje?

Zvolili jsme Ježíše a nikoli démona. Vzpomeňme na to, co jsme slyšeli v evangeliu: Ježíš neodpovídá démonovi svými slovy, ale Božím Slovem, slovem Písma. A proto – a dobře si vryjme do paměti, bratři a sestry – s démonem se nemluví! Nelze s ním vést dialog, protože nás vždycky přemůže. Jedině moc Božího Slova jej může přemoci! Zvolili jsme Ježíše a nikoli démona, chceme jít v Jeho šlépějích, ale víme, že to není snadné. Víme, co znamená být svedeni penězi, slávou a mocí. Proto nám církev dává tento čas, vybízí k obrácení jedinou jistotou: On nás očekává a chce uzdravit naše srdce ze všeho, co jej degraduje, čím se degraduje nebo čím degraduje druhé. Je to Bůh, který má jméno milosrdenství. Jeho jméno je naším bohatstvím, Jeho jméno je naší slávou, Jeho jméno je naše moc a v Jeho jménu zopakujme ještě jednou spolu se žalmem: „Můj Bůh, v něhož doufám“ (Žl91,90,2). Můžeme to zopakovat společně (přítomní hromadně třikrát spolu s papežem opakují): „Můj Bůh, v něhož doufám“.

Ať v nás touto eucharistií Duch svatý obnoví jistotu, že Jeho jméno je milosrdenství, a dává nám denně zakoušet, že evangelium „naplňuje srdce i celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem“, neboť vědí, že s Ním a v Něm „se vždycky rodí a obnovuje radost“ (Evangelii gaudium, 1).

 

 


Homilie papeže z liturgie 1.postní neděle,
Ecatepec – Mexiko 14.2.2016

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Přeložil Milan Glaser 
Redakčně upraveno
 

Související texty k tématu:

Postní doba
Postní doba - k čemu? 
- Popeleční středa 
V čem pro nás může být smysl postní doby? 
Postní doba - jaká je její náplň? 
Křesťané se každoročně připravují na velikonoce
Doba postní a velikonoční triduum - shrnující pohled
- Postní doba - z různých úhů 
Směrnice a pravidla pro postní dobu

Pokušení

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Jer 20,10-13; Žalm Žl 69,8-10.14+17.33-35; Řím 5,12-15
Mt 10,26-33

Třikrát slyšíme v dnešním úryvku z evangelia slovo „nebojte se!“. Proč asi? Byli tehdejší Ježíšovi bližní víc než my nakloněni obavám a hledání všemožných životních jistot? Když se podíváme na dnešní oblibu horoskopů, kartářek, kouzelných léků a léčitelů a na všechny, kdo těží ze strachu lidí z budoucnosti, sotva můžeme odpovědět kladně. Strach a nejistota jsou nemilými průvodci života a mnohé životní cesty lidí zle deformují. Ježíš nám ale neslibuje šťastný život bez jakýchkoliv potíží. Dává nám jinou jistotu: že máme u Boha nesmírnou cenu. Že nemusíme pochybovat o jeho zájmu o nás. A že Boha nikdo neobelže, i kdyby třeba lží získal na svou stranu celý svět.

Zdroj: Nedělní liturgie

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)
(21. 6. 2026) Horlivý a zbožný biskup, který žil v chudobě. Reformátor kléru. Popraven králem Jindřichem VII. 22. 6. 1535

sv. Tomáš More (22.6.)

sv. Tomáš More (22.6.)
(20. 6. 2026) Filozof, politik, humorista, mučedník... Popraven (1535) králem Jindřichem VII. 

Přímluvy k nedělní mši / 12. neděle mezidobí, cyklus A / 21. 6. 2026

(19. 6. 2026) Ježíš nás vybízí: „Nebojte se!“ Proto se s důvěrou obraťme na nebeského Otce a předložme mu naše…

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)
(18. 6. 2026) Matt se narodil v roce 1856 v Dublinu v Irsku. Všichni muži v rodině pili tak, že se někteří upili…

Svatební obřady v křesťanství - dotazník k vyplnění

(16. 6. 2026)  Pomozte vyplněním dotazníku studentská práce Čs. zemědělské univerzity Praze  v rámci studia předmětu…

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)
(15. 6. 2026) Prachatický rodák Jan Nepomucký Neumann se stal misionářem v USA a americkým světcem. Ztělesňoval most mezi různými…

Nedělní přímluvy / 11. neděle mezidobí, cyklus A /14. 6. 2026

(12. 6. 2026) Ježíš si všímá těch, kdo jsou „skleslí a vysílení“[1]. Proto se s k němu důvěrou obraťme a předložme mu své…