Raniero Cantalamessa, P., OFMcap | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
27. neděle v mezidobí / vinice bude dána jinému národu

Boží království – vinice – není zničena, ale zůstává, jen bude dána jinému národu.

Bůh si vyvolil židovský národ, vysvobodil ho z Egypta a přesadil ho do zaslíbené země, podobně jako se přesazuje vinná réva. Tady ho zahrnul vší dostupnou péčí, kterou musí vykonávat vinař na své vinici. Chránil ji a obestavěl ji plotem. Tato historie je popisována také v obrazech dnešního žalmu. Co se však nestalo? Vinice namísto hroznů začala rodit plané plody. Touto metaforou se chtělo ukázat, že vyvolený lid sešel na scestí a zdivočel; místo aby přinášel plody spravedlnosti a věrnosti, tak se obrátil proti Bohu a odvděčil se mu zradou, neposlušností a nevěrností. Čekal spravedlnost, a hle – nepravost, čekal právo, a hle – bezpráví!, komentuje tuto situaci Izaiáš v prvním čtení.

V Ježíšově podání je použití obrazu vinice ještě průzračnější. Jsou to vinaři, kteří se vzbouřili, ne už vinice – tedy lidé, ne sama země. Co teď bude dělat Bůh? Podle Izaiáše zničí vinici. Žalm 80 popisuje opuštění vinice ze strany Boha, jež se projevilo v pádu Jeruzaléma a odvlečení do vyhnanství. Ježíš však nemluví o zničení vinice. Nejsou to Boží přísliby, tedy jeho plán, který by se měl změnit, ale jeho adresáti. Boží království – vinice – není zničena, ale zůstává, jen bude dána jinému národu. Je to zjevná narážka na osud izraelského lidu; když odmítli proroky a zabili Syna, budou rozprášeni a jejich dědictví připadne jinému dědici. Tím druhým lidem, jemuž je svěřeno království, jsme my, křesťané utvářející církev. V této chvíli jsme vinicí Páně. A je zde otázka, jestli Bůh také dnes nepřesazuje vinici k jiným národům, ochotným ji přijmout, jako jsou například země třetího světa. Není u nás, křesťanských národů Západu, pozorovatelné tiché odmítnutí Syna? A Boha zřejmě nezajímá, jestli zůstane křesťanská kultura v popředí, ale zajímá ho, jestli zůstává víra v Ježíše Krista a přijetí jeho slova.

V žalmu jsme naslouchali zkroušené modlitbě opuštěné vinice. Kéž se z ní dnes stane také naše modlitba. Vyplývá z ní i předsevzetí: Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář a budeme spaseni (Žl 80).

Se svolením převzato z:
Raniero Cantalamessa – Slovo a život – roční cyklus A
Karmelitánské nakladatelství

Autor: Raniero Cantalamessa, P., OFMcap

Témata: vinice, vinná réva, vinař kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.