Četba Božího slova pozvedá naši duši,  aby nás nepřemohlo zoufalství,  - archív citátů

papež František (J. M. Bergoglio) | Sekce: Kázání

Advent (cyklus C)
4. adventní / C / Bůh Vánoc zamíchává lidem karty / papež František

Bůh Vánoc je však Bohem, který „zamíchává karty“. A činí tak s oblibou. Jak to řekla Maria ve chvalozpěvu Magnificat: Pán mocné sesazuje z trůnu a povyšuje ponížené, hladové sytí dobrými věcmi a bohaté propouští s prázdnou (srov. Lk 1,52-53). To je druhý úžas: úžas nad dějinami.

Evangelium této neděle adventní klade do popředí postavu Marie. Vidíme ji, jak se hned poté, co ve víře počala Božího Syna, vydává se na dlouhou cestu z galilejského Nazareta do jednoho judského města v horách, aby navštívila Alžbětu a pomáhala jí. Anděl Gabriel jí zjevil, že její starší bezdětná příbuzná je v šestém měsíci těhotenství (srov. Lk 1,26.36). Proto Matka Boží, která v sobě nosí ještě větší dar a tajemství, jde za Alžbětou a zůstává u ní tři měsíce. Představte si setkání těchto dvou žen, jedné starší a druhé mladé. Ta mladší pozdraví jako první. Evangelium říká: „Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu“ (Lk 1,40). A po tomto pozdravu byla Alžběta naplněna úžasem. Nezapomínejte na slovo úžas. Alžbětu naplnil úžas, který zaznívá v jejích slovech: „Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“ (v.43). A obejmou se a políbí. Obě těhotné ženy mají radost, starší i mladá.

Abychom s užitkem oslavili Narození Páně, jsme vybízeni pozastavit se nad „výskytem“ úžasu. Kde se v každodenním životě vyskytuje úžas? Existují tři takováto „místa“. Nejprve druhý člověk, ve kterém uznáváme bratra, protože od Ježíšova narození se v každé tváři zračí podoba Božího Syna, zejména, jde-li o tvář chudého, protože Bůh vstoupil do světa jako chudý a především chudým dovolil, aby se k Němu přiblížili.

Dalším místem úžasu, kde zakoušíme pohledem víry úžas, jsou dějiny. Často si myslíme, že se na ně díváme správně, avšak místo toho riskujeme, že si je vyložíme obráceně. Dochází k tomu například, když se nám zdá, že dějiny jsou určovány tržní ekonomikou, regulované finančnictvím a obchodem a ovládané střídajícími se mocnostmi. Bůh Vánoc je však Bohem, který „zamíchává karty“. A činí tak s oblibou. Jak to řekla Maria ve chvalozpěvu Magnificat: Pán mocné sesazuje z trůnu a povyšuje ponížené, hladové sytí dobrými věcmi a bohaté propouští s prázdnou (srov. Lk 1,52-53). To je druhý úžas: úžas nad dějinami.

Třetím místem úžasu je církev. Dívat se na ni úžasem víry znamená neomezovat se jenom na náboženskou instituci, kterou je, nýbrž vnímat ji jako Matku, která se i přes mnohé šrámy a vrásky – a máme jich mnoho – vyznačuje skvoucími rysy Nevěsty, kterou Kristus Pán miluje a očišťuje. Církev, která dovede uznat mnohá znamení věrné lásky, která jí Pán neustále posílá. Církev, pro kterou Pán Ježíš nikdy nebude majetkem, který je třeba žárlivě bránit - ti, kteří si takto počínají, chybují - bude však vždycky Tím, kdo církvi vychází v ústrety a koho církev umí očekávat s důvěrou a radostí, čímž propůjčuje hlas naději světa. Církev volající k Pánu: „Přijď Pane Ježíši!“. Matka církev má stále brány dokořán a paže otevřené k objetí všech. Matka církev dokonce vychází ze svých bran s mateřským úsměvem hledat všechny vzdálené, aby je přivedla k Božímu milosrdenství. Toto je úžas Vánoc.

O Vánocích nám Bůh dává všechno, Sebe samého darem svého Syna, Jediného, který je veškerou Jeho radostí. A jedině srdcem Mariiným, srdcem pokorné a chudé Siónské dcery, která se stala Matkou Syna Nejvyššího, je možné jásat a radovat se z velkého Božího daru a z Jeho nepředvídatelného překvapení. Ona kéž nám pomůže, abychom v druhých, v dějinách a v církvi vnímali úžas z Ježíšova narození, daru všech darů, nezaslouženého daru, který nám přináší spásu. Setkání s Ježíšem ať dá pocítit tento obrovský úžas také nám. Nemůžeme však žasnout, nemůžeme se setkat s Ježíšem, pokud jej nerozpoznáme ve druhých, v dějinách a v církvi.

 

Promluva papeže Františka před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra 20.12.2015 

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Přeložil Milan Glaser 

Redakčně upraveno

 

Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Sobota 24.8. svátek sv. Bartoloměje

Zj 21,9b-14; Jan 1,45-5

Komentář k : Jan 1,45-51
Mohu si položit otázku, zda dokážu někomu přiblížit Ježíše… Najdu někoho poctivého, „ve kterém není lsti“ a zkusím jej – třeba v modlitbě – Pánu představit?

Zdroj: Nedělní liturgie

sv. Bartoloměj (svátek 24.8.)

(23. 8. 2019) „Čím nás může tento takřka anonymní světec inspirovat?

Doporučujeme: Všední život s Duchem Svatým

Doporučujeme: Všední život s Duchem Svatým
(21. 8. 2019) Na příkladech z vlastního života i z života světců (Jan Pavel II., Terezie z Lisieux aj.) autorka...

21.8.1968 Komunismus = ´bratrství´s kulometem u hlavy

21.8.1968 Komunismus = ´bratrství´s kulometem u hlavy
(19. 8. 2019) 21.8.1968 vtrhly komunistické armády do tehdejšího Československa... Komunistické ideje mohou být líbivé a lákavé, ale...

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13. 8. 2019) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13. 8. 2019) K čemu nám slouží tento svátek?

Knižní tip pro děti a katechety: Bůh je tady!

Knižní tip pro děti a katechety: Bůh je tady!
(7. 8. 2019) Kniha je určena dětem raného školního věku a představuje pomůcku, jak s nimi vést rozhovory o křesťanských...

Exercicie na Lomci 19. - 23. 8. s P. Josefem Prokešem - Evangelii gaudium

Exercicie na Lomci 19. - 23. 8. s P. Josefem Prokešem - Evangelii gaudium
(5. 8. 2019) Jak srozumitelně předávat Boží slovo v dnešním světě? Jak prožívat evangelium tak, aby bylo přitažlivé i pro naše okolí?...

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4. 8. 2019) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský...

Proměnění Páně (6.8.)

(4. 8. 2019) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…