Kdyby Bohu bylo naše utrpení lhostejné,  nevstoupil by do lidského života,  - archív citátů

Sekce: Knihovna

Giacomo Canobbio

1. Uvedení

z knihy Znovuobjevení Ducha Svatého

V jednom hodnocení pneumatologie 20. století koncem šedesátých let začíná Wilhelm Breuning spíše negativním zjištěním: "Kdokoli otevře učebnici katolické dogmatiky, je nucen se ptát, zda se obecně v teologii, která se vyučuje na školách, může legitimně mluvit o pneumatologii"1. Ještě ráznější je úsudek holandského protestantského teologa Hendrikuse Berkhofa, který začíná svou stať v roce 1974 slovy: "Převládající teologie 20. století mezi tolika věcmi, jež zpracovaly a prohloubily, nebyly s to vyprodukovat jedinou přesvědčivou definici pneumatologie"2.

S odstupem několika desetiletí se poznámka německého a úsudek holandského teologa jeví již jako velmi překonané: publikací o Duchu svatém přibývá do té míry, že se jejich řada stává nepřehlednou. Pneumatologie už, jak se zdá, tvoří samostatný traktát vedle kristologie a teologie a navíc proniká všechny traktáty systematické teologie. V tomto smyslu se hovoří o "znovuobjevení Ducha"3.

Není mým úmyslem popsat proces, který přinesl takovou míru pozornosti4; stačí říci, že mezi ‘vnitřními’ teologickými důvody převládá přijetí "ekonomické" perspektivy v trinitárním pojednání5.

Mezi ‘vnější’ obecné faktory se započítávají v západní teologii, ať už katolické či protestantské, charizmatické hnutí a dialog s Východem.

Jestliže první vyvolal teologii, která by kriticky ověřovala zkušenosti Ducha a tedy vypracování teologie, jež je s to pojmout a ‘kontrolovat’ vztah k Duchu (jak uniknout před Scyllou zužujícího kristocentrismu a Charybdou subjektivistického spiritualismu, podotýká Berkhof), druhý motivoval oživení funkcí Ducha v kontextu rozličných teologických témat.

Pozornost vůči Duchu se stala převládající v současné teologické reflexi, která kromě toho, že vyprodukovala také nezávislé texty pneumatologie6 a tím ke tradičnímu teologickému curriculu přidala nový traktát, podmínila proměnu důrazu především ve třech oblastech: ekleziologii, kristologii a nauce o stvoření. Zatímco v té první se už došlo k pevným bodům, v ostatních dvou oblastech jsme dosud v začátcích. Proto se také zde může hodnotit především vztah mezi pneumatologií a ekleziologií.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Duch svatý

Čtení z dnešního dne: Středa 21. 10. 2026, Středa 29. týdne v mezidobí

Ef 3,2-12;

Komentář k Lk 12,39-48: Když si uvědomím, co vše od Pána mám, musí to vést k povzbuzení ve službě! Rozhodně ne pro strach z ran holí, ale právě kvůli tomu všemu, co mi dává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Karel Habsburský, "Rakouský" (21.10.)

Blahoslavený Karel Habsburský, "Rakouský" (21.10.)
(20. 10. 2026) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... 

Polák proti totalitě: P. Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)

Polák proti totalitě: P. Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)
(17. 10. 2026) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Stanislav Přibyl: Samota léčí, osamělost bolí / video na youtube

Stanislav Přibyl:  Samota léčí, osamělost bolí / video na youtube
(16. 10. 2026) Zamyšlení pražského arcibiskupa nad rozdílem mezi osamělostí a samotou.

Nedělní liturgické přímluvy / 29. neděle v mezidobí, cyklus A / 18. 10. 2026

(16. 10. 2026) Apoštol Pavel píše: „Stále si vás připomínáme ve svých modlitbách.“ Podobně jako on svěřme Bohu lidi blízké…

Výstava NADĚJE JE NAŠE SÍLA - Církev v době normalizace na fotografiích Státní bezpečnosti

Výstava NADĚJE JE NAŠE SÍLA - Církev v době normalizace na fotografiích Státní bezpečnosti
(16. 10. 2026) 15.–28. října 2026, Mladotův dům, Pražský hrad

Duchovní obnova „Po stopách Medžugorje“ 6.–7. listopadu 2026

Duchovní obnova „Po stopách Medžugorje“ 6.–7. listopadu 2026
(14. 10. 2026) V Duchovním centru ve Vranově u Brna se uskuteční obnova organizace Mary’s Meals „AD FONTEM – K…

Svatý, který je smutný, je smutný svatý (Terezie z Avily)

Svatý, který je smutný, je smutný svatý (Terezie z Avily)
(14. 10. 2026) Opravdová svatost s sebou nese radost.