Jen s Bohem můžeme naplno využívat  svůj životní potenciál. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Aleš Opatrný

4. Prioritní úkoly

z knihy Pastorační situace u nás

Mnohde se v prvých měsících a letech svobody považovalo za prioritní pokusit se o co nerychlejší extenzívní rozvoj všude, kde to jen trochu bylo možné. Získat maximum dětí na náboženství, zapojit do práce kde koho, uplatnit se v televizi, rozhlasu, tisku, ve veřejném životě na místní i celostátní úrovni, atd. Jistě se udělalo dost užitečných věcí, ale sama cesta do šíře co nezvětší, snaha zachytit co možná všechny, se ukazuje být nejen zřetelně nad naše sily, ale ukazuje se i jako snaha neúčinná - a neevangelní. Ježíš přisel spasit celý svět, ale začal s dvanácti učedníky, kterým se několik let věnoval. Naše malověrnost nám ovšem našeptává, že za několik let důkladné přípravy bychom nejspíš ztratili celý svět - a nedovolí nám vidět, že snaha udělat vše hned, vydat všechny síly hned, že pohrdání důkladnou přípravou těch, kteří mají nést odpovědnost, je cestou velmi neúčinnou, v něčem přímo cestou ke zkáze. Že třeba na této cestě zemřeme vyčerpáním a budeme vypadat jako hrdinové, skutečně nic neznamená.

Z toho všeho vyplývá, že prioritním úkolem je v prvé řadě samo stanovení priorit a poctivé zvážení, nač teď' máme síly, a nač je budeme mít později. Na tyto základní úkony navazuje nutnost volby: není-li možno s danými silami, tedy s daným počtem kněží, jáhnů, katechetů, s danými finančními prostředky uskutečnit všechno, co se považuje za potřebné, je třeba se rozhodnout, co uskutečnit hned a co prostě vypustit, protože na to v tuto chvíli nemáme a možná ještě dlouho nebudeme mít. Je to běžná kalkulace, kterou dělá každý člověk s kosíkem v samoobsluze. A přece je to krok, ke kterému mnozí odpovědní na nerůznějších úrovních v církvi u nás nemají sílu ani chuť. Proč tomu tak je, je zajímavé zkoumat, ale do naší úvahy to nepatří. Jen připomeňme, že neschopnost není totéž co neochota nebo zlá vůle.

Další prioritou je výchova spolupracovníků na všech úrovních. Je téměř zbytečné zde znovu zdůrazňovat, že je důležitější připravit si tři spolupracovníky, než pracovat sám do úmoru krátkou dobu pro tři sta lidí. Nehledě na to, že právě to prvé je Ježíšův styl, ne to druhé -jakkoliv špatné životopisy svatých sugerují jako ideál postavy, které vše samy udělaly a poté nebo spíš přitom zemřely. A konečně zdánlivě samozřejmou, ale ve skutečnosti zanedbávanou prioritou je - kromě náležité přípravy a vzdělání na jakékoliv úrovni - dobrý a rostoucí duchovní život. Nebezpečné je, když se jen předpokládá a přitom nejsou podmínky a motivy pro jeho žití. U kněží se mnohdy vychází z mylného předpokladu, že kněz tím, že absolvoval seminář, nejenže duchovní život započal žít, ale automaticky v něm setrvá a poroste. Pravdou je, bohužel, nejednou opak. A navíc otevření prostoru svobody stále sugeruje pocit, že je třeba ho ze všech sil a co nejrychleji využít - takže tak "nepraktická" věc, jakou je duchovní život, teď' nejen může, ale i musí ustoupit do pozadí, případně počkat. A to je omyl na úrovni těžkého bludu.
(53-54)





S čím je třeba se rozloučit

Situace nově nabyté svobody vede mnohé k paradoxnímu postoji: zdá se jim, že doba loučení, opouštění toho, co je nám milé, je za námi, že je to něco, co bohužel patřilo do minulé éry, co ale teď' není a nemůže být na pořadu dne. Je sice pravda, že řada lidí v církvi by do jejího života ráda integrovala ledacos nového, ale mnohdy jen za podmínky, že vše staré bude zachováno. A tak se dostávají buď do neřešitelných situací, nebo prostě podrží to staré a o novém jen sní, nebo je rovnou odmítají.

Jenže soud přítomnosti je neúprosný a pravda Božího království je nepodplatitelná. To, nač si člověk zvykl, co se mu líbí a co si všelijakým způsobem odůvodňuje jako potřebné či nesprávnější, to se nemusí líbit Bohu. A s tím, co se Bohu nelíbí nebo s tím, co je jen iluzí a ne pravdou, je nutno se rozloučit. Jinak si ničíme své vlastní životy a tedy do jisté míry i život církve svými vlastními silami.

Především je třeba se rozloučit s představou, že jsme katolický národ a že věřící křesťané tvoří v této zemi většinu. Určitý styl života, v tomto případě křesťanský, a skutečná víra v Krista mohou být od sebe dost daleko. Což se pozná podle smýšlení a životních postojů lidí, nikoliv podle množství lidí v kostele nebo podle výše sbírek. Jsme národem značně odkřesťanštělým a silně zmaterializovanýma to nejen od dob komunistické vlády, ale v některých místech z dob ještě starších Dále je třeba se rozloučit s představou, že je jen otázkou času, kdy nabudeme v této zemi či v Evropě jakožto katolíci rozhodujícího vlivu. Žádná restaurace habsburských poměrů se zřejmě konat nebude. I když neseme zcela jedinečné poslání, jsme v lidské společnosti z jejího hlediska jedni z mnohých a to ne zrovna ti nevýznamnější. A budeme rádi, když se sami neodsuneme na okraj lidské společnosti, a to třeba tím, že se společností nebudeme komunikovat vůbec nebo tím, že ji budeme jen napomínat a kaceřovat.

A konečně je třeba se rozloučit s jakoukoliv nostalgii po "starých zlatých časech", ať už je pamatujeme nebo jsme o nich slyšeli či četli. Boží zaslíbení jdou celými lidskými dějinami a nové a nové Boží dary leží před námi - není tedy třeba se jen s tesknotou ohlížet po těch minulých.
(54-55)


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Př 8,22-31; Žalm Žl 8,4-5.6-7.8-9; Řím 5,1-5
Jan 16,12-15

Bůh žije láskou, to je jádro jeho štěstí, radosti, to je gejzír života, který stále chrlí nové a nové impulzy. Nebe doslova tepe životem. Nejde ale o falešnou, lacinou lásku. Jde o čirou pravdu, o absolutní dobro, které sdílí jednotlivé osoby Trojice. V takovém vzájemném sdílení není nic tabu a ani žádná z osob Trojice si nemusí schovávat něco „jen pro sebe“. Sdílí všechno. K tomuto důvěrnému přátelství Boha jsme pozváni i my.

Zdroj: Nedělní liturgie

Jak Boží Tělo slavit dnes? Tip z jedné farnosti

Jak Boží Tělo slavit dnes? Tip z jedné farnosti
(15. 6. 2025) Patří svátek Božího těla do dnešní doby? Jak slavnost Těla a krve Páně slavit v naší situaci a kultuře?…

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)
(15. 6. 2025) Prachatický rodák Jan Nepomucký Neumann se stal misionářem v USA a americkým světcem. Ztělesňoval most mezi různými…

Přímluvy dle aktuálního dění pro Slavnost Nejsvětější Trojice, cyklus C / 15. 6. 2025

(11. 6. 2025) Protože je nám Boží láska vylita do srdce skrze Ducha svatého, naše naděje neklame. Obracejme se proto…

Svatý Antonín z Padovy (svátek 13.6.)

(11. 6. 2025) Původní jméno velkého kazatele svatého Antonína z Padovy je Fernandez Bulhão. Narodil se v portugalském Lisabonu ve…

Nejsvětější Trojice

Nejsvětější Trojice
(9. 6. 2025) V  neděli po Letnicích (Slavnosti seslání Ducha svatého) se připomíná mysterium Boha v Trojici.

Letnice, Svatodušní svátky

(8. 6. 2025) Bez Ducha svatého by bylo křesťanství jen hřbitovem. Letnice se slaví padesátý den po Velikonocích a 10 dnů po svátku…

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
(7. 6. 2025) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum…