Sekce: Knihovna

Aleš Opatrný

6. Několik bodů pastorační a personální strategie, která by směřovala k budoucnosti

z knihy Pastorační situace u nás

- Výchova bohoslovců pro budoucí, ne minulý obraz církve. Tedy pro zvládnutí těch situací, v nichž budou žít, ne pro situace, ve kterých žily předchozí generace.

- Důsledné budování životaschopných center - farností v některých místech diecéze, kde jsou k tomu předpoklady, včetně zvýšené péče o duchovní i vzdělanostní úroveň těch, kteří tam pastoračně působí (kněží, jáhni, laici).

- Změna stylu pastorace všude tam, kde je to možné. Tedy dnešní situaci odpovídající, nejen tradičně udržovaný počet mší, zapojení jáhnů a akolytů, respektování sil kněze i jeho potřeb odpočinku a vzdělávání, vytváření modlitebních, vzdělávacích nebo v prvé fázi jen "sousedských" společenství. Vytváření farnosti jakožto "společenství společenství".

- Odvaha opustit ty zavedené způsoby pastorace, na které v daném místě nejsou síly a které mohou být nahrazeny jinými.

- Velmi pečlivě zvažovat rozmisťování kněží, které by podporovalo život živých center a nebylo jen záplatováním neopravitelného kabátu.

- Odvaha nazývat věci pravými jmény a jednat podle toho: tedy vidět farnost tam, kde reálně existuje, a ne tam, kde to je pouze napsáno ve schématismu. Tam, kde farnost není, hledat jiný, odpovídající způsob přítomnosti církve v daném místě.

- Výchova schopných lidí k evangelizaci a soustavné provádění evangelizační činnosti v arcidiecézi.

- Trvalé a plánovité vzdělávání dospělých se musí stát normální součástí farního života a netýká se jen těch, kteří jsou pomocníky v pastoraci.

- Zvyšování prestiže vzdělání, odborné úrovně a to jak u kněží, tak u laiků.

Je jisté, že nastoupení podobné cesty je skutečně svatovojtěšský čin: přináší a přinese mnoho neporozumění a odporu, nebude mnohými akceptováno. Je ale třeba, aby se alespoň ti, kteří tyto věci vidí, vzájemně obohacovali, podporovali, hledali dobrá a schůdná řešení a společně je uskutečňovali. Atmosféra dialogu a vzájemné důvěry je k tomu jistě nezbytná.

(79-80)





Několik pohledů na možnosti uspořádání pastorace v naší zemi
(...)
Začněme lehčím šokem. Totiž tvrzením, které je přesvědčením autora, že katolická církev se v naší zemi nalézá v těchto letech v jedinečné pozici, v jedinečné, skvělé situaci vzhledem ke své budoucnosti - a bylo by velkou škodou ji nevyužít a propásnout. I když máme známé nedostatky ve vzdělání kléru i laiků, ve stylu řízení všech institucí, i když máme komunismus, respektive totalitu v sobě, i když jsme z velké části lidmi s nevyléčenými vnitřními zraněními, i když jsme mnohé na nerůznějších úrovních zanedbali, nestačili nebo dělali naivně či dokonce hloupě, atd., atd., jsou tu jedinečné šance, protože církev u nás:
-je zatím minimálně zatížena vlastními institucemi, které po čase rozvoje většinou zbytní

- má ve většině oblastí svého života možnost uspořádat a vytvořit řadu věcí nově

- není státem ani hýčkaná, ani pronásledovaná

- má nejen možnost hledat nové cesty, ale v mnoha věcech to prostě dělat musí, protože nic starého neexistuje - mnohde je tak vyčerpaná a zestárlá, že prostě nemůže dál žít jen ze setrvačnosti.

- je mnoha lidem v naší společnosti lhostejná, a tak společnost nemá vcelku chuť určovat církvi cestu, která by nemusela být její cestou vlastní, je tedy svobodná

- euforie počátku roku 1990 je pryč, následující frustrace nemůže být trvalým stavem - lze tedy střízlivě i uvažovat, i rozhodovat
(82-83)



Nabídka ideových směrů rozhodně malá není. Výběr světonázorových idejí je pak věcí spíše mladších než starších lidí. Starší se buď vracejí "k víře dětství", nebo většinou setrvávají v tom, v čem prožili větší část života. Mladí hledají. V tomto hledání ovšem nemá šanci jen křesťanství, ale stejně tak New Age, transpersonální psychologie, buddhismus, atd. Zdá se tedy, že určité upřednostnění pastorační práce ve prospěch mladých lidí má své jasné oprávnění. Právě tak je nutné uvnitř církve zřetelně nahlížet, že nebojujeme jen s marxismem nebo s ateismem, který je statisticky zastoupen dost nízko, ale setkáváme se s konkurencí poměrně sirkového spektra ideových proudů, které jsou mladými lidmi akceptovány.
(95)



Především je zřejmě dobré vyvarovat se představ o tom, že jsme církví většinovou, že naše žití uprostřed společnosti je přijímáno jako naprostá samozřejmost, že jsme v duchovní oblasti bezkonkurenčně nejžádanější, atd. To totiž může platit o té které vesnici nebo městečku, ne už o městu, ne o diecézi, natož o celé zemi. Setrvávání na podobných pozicích není jen druhými napadnutelné, ale vede nutně k nesprávným rozhodnutím.
(98)



Je užitečné podívat se podrobněji na stoupence novodobých náboženských směrů, tedy na ty, kterým říkáme nepřesně "sektáři". Zpravidla to nejsou ani zlomyslní, ani výstřední nebo nervově nemocní lidé. Spíše mezi nimi najdeme bud lidi nešťastné, kteří nikde nezakotvili, nebo lidi s velkou touhou po nalezení duchovního prostoru a rozvoje, hledající saturaci svých více či méně duchovních tužeb. Tito lidé hledají zpravidla to, co my jim v dostatečné míře nenabízíme: hluboký duchovní život, který v běžném farním provozu opravdu nebývá k nalezení, přijetí konkrétním a přehledným společenstvím, osobní a ne neosobní přístup, lidské osobní kontakty, atd. A pokud tito lidé hledají záchranu, spásu, potom ji chtějí skutečně zakusit.
(100)



Musíme sice jakožto církve i jakožto věřící oprávněnost své vlastní existence mnohem klopotněji dokazovat a obhajovat, ale ti, kteří k nám přicházejí, většinou skutečně chtějí něco poznat a něčím se natrvalo obohatit. Přicházejí totiž jako chudí - a to je podle pohledu Bible vždy šance.
(101)

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• 1. Situaci církve u nás
• 2. Změny ve světě a ve světové církvi, sekty
• 3. Pokoncilní ekleziologie na úrovni farnosti
• 4. Prioritní úkoly
• 5. Vychováváme pro zítřek nebo pro včerejšek?