8. týden:

z knihy Scala paradisi: Osmitýdenní škola modlitby

„Kdykoli se modlíte, říkejte: 'Otče...'„ (Lk 11,2)

aneb „Otče náš“ jako cesta modlitby

Žalm týdne: Lk 1,68-79

Doprovodná četba: KKC 2759 - 2856

„Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia“, konstatuje Tertulián. A sv. Augustin, potom co ukázal, jak jsou žalmy hlavní potravou křesťanské modlitby a jak se sbíhají v prosbách Otčenáše, dochází k závěru: „Projděte všechny modlitby, které jsou v Písmu; myslím, že v nich nelze najít něco, co by nebylo obsaženo v modlitbě Páně.“ Katechismus k tomu dodává: „Celé Písmo (Zákon, Proroci i Žalmy) se naplnilo v Kristu (srov. Lk 24,44). Evangelium je touto 'radostnou zvěstí'. Jeho první hlásání shrnul svatý Matouš v horském kázání (srov. Mt 5-7). Modlitba Otčenáš je tedy středem tohoto hlásání. A právě v této souvislosti se vysvětluje každá prosba modlitby, kterou nám Pán zanechal...“ (KKC 2763).

Tento týden tedy zkus prožít modlitbu Páně jako souhrn všeho, co tě během „školy“ oslovilo. Na celý týden si zvol opět jen jeden text, a to Lk 11,1-4 - „lukášovskou“ (asi původnější) verzi modlitby Páně. Může být pomocí jako úvod si přečíst KKC 2759 - 2772 a pak se nechat doprovázet níže uvedenými texty z Katechismu postupně. Každý den začni oním základním „Abba...“, a pak můžeš zůstat jen u uvedené věty a objevit její hloubku. Spíše než výklad Otčenáše by však mělo být cílem tohoto týdne zkusit si na příkladu modlitby Páně zopakovat a přivlastnit celou cestu následování, cestu učednictví, cestu modlitby, ke které jsi byl(a) během této školy směřován(a). Nejde zde o slova, ale o stále hlubší otevření se Duchu, který sám je naší modlitbou: „Ježíš nám nezanechává nějakou formuli k mechanickému opakování. Jako u kterékoli ústní modlitby učí Duch svatý Boží děti modlit se k Otci prostřednictvím Božího slova. Ježíš nám nedává jen slova naší synovské modlitby: dává nám zároveň Ducha, skrze něhož se ta slova v nás stávají 'duchem a životem' (J 6,63). A co víc: důkazem a možností naší dětinné modlitby je, že Otec 'nám poslal do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: Abba, Otče!' (Ga 4,6)...“ (KKC 2766).

Možná, žes i ty vnitřně během těchto dvou měsíců zaslechl(a) a přijal(a) živé povolání na cestu vnitřní modlitby nebo vybídnutí k nějakému konkrétnímu kroku na této cestě. Během týdne můžeš před Pána toto vše předložit s prosbou, aby ti on objasnil, co od tebe očekává po skončení této školy modlitby. Při příštím setkání pak budeš mít možnost o tomto kroku svědčit ostatním s prosbou o jejich přímluvnou modlitbu.

1. den: Abba, Otče...!

(KKC 2777 - 2796)

Bůh tě především ostatním a jako první zahrnuje svojí otcovskou i mateřskou láskou a vylévá na tebe Ducha volajícího „Abba, Otče!“. Žasni nad Boží péčí o Izrael v celých dějinách spásy, žasni nad jeho láskou k tobě, láskou věrnou i něžnou zároveň.

2. den: Otče, posvěť se jméno tvé!

(KKC 2807 - 2814)

Boží láska k tobě je nejen otcovská a mateřská, ale také snoubenecká, toužící po proniknutí celou tvou bytostí. Touží, abys mu mohl(a) patřit v jedinečném přátelském vztahu, aby jeho „jméno“ prozářilo celý tvůj život. Toužíš i ty po takovém vztahu?

3. den: Otče, přijď království tvé...!

(KKC 2816 - 2827)

Jestliže ses stal(a) Ježíšovým přítelem, máš také jako jeho učedník účast na jeho uzdravujícím spoluutrpení s tímto zraněným světem. I tebe chce Ježíš posílat hlásat, uzdravovat, bojovat se zlem (i v modlitbě). V dnešní prosbě si můžeš tento postoj přivlastnit.

4. den: Otče, chléb náš vezdejší dej nám dnes!

(KKC 2828 - 2837)

Učedník Kristův na své cestě následování (i na cestě modlitby) může mít jistotu, že jej Otec vyzbrojí vším, co na ní bude potřebovat. Že bude tato tvá důvěra často provázena prázdnýma rukama a pocitem nezajištěnosti? Ano, ale o to budeš svobodnější... Chceš?

5. den: Otče, odpusť nám naše viny...!

(KKC 2838 - 2845)

K nejnutnější výbavě učedníka patří i Otcovo odpuštění. Učedník je od slova učit se - může proto dělat chyby, může se splést, může být slabý! Jde jen o jedno: ihned se vždy vrhnout do Otcovy odpouštějící náruče a dovolit totéž i druhým (=odpustit i jim).

6. den: Otče, neuveď nás do pokušení...!

(KKC 2846 - 2854)

Jsi-li Ježíšovým učedníkem, povede tě Duch stejnou cestou, jako vedl jeho. Nevyhneš se pokušením, pouštím, vyprahlostem, pocitu opuštěnosti... Ale smíš mít jistotu, že nic z toho nepronikne do tvé vnitřní svatyně setkání s Bohem - umírajícím na kříži.

7. den: Otče, amen!

(KKC 2855 - 2856)

„Ke všem Božím zaslíbením, kolik jich jen je, bylo v něm (ve vzkříšeném Ježíši) řečeno 'ANO'. A proto skrze něho zní i naše 'AMEN' ke slávě Boží (2 K 1,20; jedna možnost překladu). A proto skrze něho zní i Boží 'AMEN' ke slávě v nás“ (jiná možnost překl.).

„Četba (lectio) hledá slast blaženého života,
rozjímání (meditatio) ji nalézá,
modlitba (oratio) o ni žádá,
nazírání (contemplatio) ji zakouší.“
br. Guigo, Scala paradisi

Magnificat podle liturgického překladu

Lk 1,46-55

Velebí *
má duše Hospodina
a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, *
neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.

Od této chvíle mě budou blahoslavit *
všechna pokolení,
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. *
Jeho jméno je svaté.

A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení *
k těm, kdo se ho bojí.
Mocně zasáhl svým ramenem, *
rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.

Mocné sesadil z trůnu *
a ponížené povýšil,
hladové nasytil dobrými věcmi *
a bohaté propustil s prázdnou.

Ujal se svého služebníka Izraele, *
pamatoval na své milosrdenství,
jak slíbil našim předkům, *
Abrahámovi a jeho potomkům navěky.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.