Rozsah Boží péče o nás závisí i na naší otevřenosti a odevzdání - archív citátů

Sekce: Knihovna

Sešit pro vedoucí semináře: 7.-8. týden, závěr

z knihy Seminář života v Duchu - Sievers

7. Týden


Duch svatý tě zasazuje do těla Kristova


A. Připomínky pro seminární tým


a) Po chvíli modlitby se zaměříme na šesté setkání a na bohoslužbu, při které jsme se modlili za prohloubené vylití Ducha
svatého. Více než kdy jindy je třeba vyzdvihnout především to, co bylo pozitivní. Máme mít také odvahu zmínit se v klidu
o všem, co po lidské stránce neproběhlo zcela dobře a co bude muset být příště lepší.


- Jaká byla katecheze při obou příležitostech?


- Proběhlo „odeslání dopisů“ tak, že bychom chtěli stejný „obřad“ použít i při příštích seminářích?


- Jak to bylo s modlitbou za vylití Ducha? Jaká byla atmosféra? Jak účastníci spolupracovali? Obdrželo hodně účastníků
dar modlitby v jazyku? Byly nějaké problémy? Potřebuje někdo další pomoc?


b) Pak následuje příprava sedmého setkání. Účastníkům teď musíme pomoci, aby nezůstali stát u své zkušenosti (nebo nezkušenosti),
ale aby šli dál. A k tomu patří především to, že lépe zakoření ve společenství modlitební skupiny - v těle Kristově.


c) Dnes musíme také začít s plánováním závěrečné bohoslužby. Především je třeba rozhodnout, zda seminář zakončíme bohoslužbou
slova nebo slavením eucharistie. V druhém případě je nejvyšší čas zajistit si pro tuto slavnost nějakého kněze. (Pokud
jde o slavení této bohoslužby, čti dále.)


d) Setkání končí modlitbou díků za všechny milosti, které Pán skrze naše slabé služby vylil na účastníky.


B. Poznámky pro práci v malých skupinách


Dnes si musíme udělat dost klidu a času na to, aby každý účastník mohl v plnosti referovat o tom, jaké zkušenosti udělal
při samotné modlitbě za vylití Ducha a v následujících dnech. Při tom je důležité vědět, že je zcela normální, že ten nebo
onen necítil nic, co by bylo smysly postřehnutelné nebo sdělitelné.


Pokud se ukáže, že při modlitbě za vylití Ducha byl někdo ještě výslovně zablokovaný, je zcela legitimní modlit se s tím
nebo oním člověkem po odstranění překážek znovu za vylití Ducha.


C. Přednáška - připomínky ke katechezi


Po dva měsíce jsme týden po týdnu slyšeli katecheze a den po dni jsme zachovávali a prožívali „tiché chvíle“. Hlouběji
jsme poznali Boha jakožto Otce, zakusili jsme uzdravující přítomnost Ježíšovu a v minulém týdnu jsme přijali milost hlubšího
vylití Ducha svatého. Jsme teď u konce? Je to už všechno, co pro nás Bůh připravil? Odpověď na tuto otázku zní - ne. Nejsme
na konci, jsme teprve na začátku nového života v Kristu.


Až posud jsme v sobě nechali působit každou z Božských osob. Dnes si chceme nově uvědomit, že tyto tři osoby jsou společenstvím,
jsou „rodina“, ano, jsou tak hluboko zajedno, že je nikdo nemůže rozdělit nebo odloučit. A na tomto svém společenství nám
Bůh chce dát podíl.


Stojíme před absolutním tajemstvím: jak může být Bůh jeden a přece ve třech osobách? Náš rozum na to nestačí. Plni údivu
můžeme jen vyznat: Bože, ty jsi větší než můj malý rozum.


Tento jeden Bůh, který je společenstvím, chce, abychom také my, kterých je mnoho, byli společenstvím. Proto Bůh nedává
nikomu všechny dary tak, aby si člověk mohl vystačit sám. Není také v Božím plánu, aby např. někdo obdržel dar uzdravovat
a aby potom začal s uzdravovací praxí sám, nezávisle na členech skupiny. Bůh chce, abychom byli společenstvím, rodinou
bratří a sester, kteří jsou spolu hluboce spojeni.


Večer před svou smrtí na kříži se Ježíš modlil: „... aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni
byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mne poslal“ (Jan 17,21).


Tento druh jednoty vidíme poprvé uskutečněn poté, co byl vylit o letnicích Duch lásky. Podle svědectví Skutků apoštolských
je pravým plodem Ducha nové společenství.


1. Duch Ježíšův, který je Duchem lásky, způsobuje společenství: církev


Je to podivuhodné. Bezprostředně po zprávě o obrácení asi tří tisíc lidí následuje popis mladého společenství. Zvláštními
rysy společného života jsou:


- Věrné setrvávání v učení apoštolů, tj. pravidelné scházení se k tomu, aby toto učení vyslechli.


- Věrné setrvávání ve společenství, tj. pravidelné schůzky, návštěvy, sdílení prožitého.


- Věrné setrvávání v lámání chleba, tj. pravidelné slavení eucharistie.


- Věrné setrvávání v modlitbě, tj. pravidelná modlitba jednotlivého křesťana a pravidelné společenství chvíle modlitby.


Zjevným výsledkem letnicového vylití Ducha nejsou jen obrácení, Ducha plní charizmatičtí lidé, výsledkem je spíš vznik
velkého společenství lásky, v němž se lidé navzájem sdílejí a dělí o to, co mají, v němž se společně modlí (v chrámovém
nádvoří) a kde v malých podskupinách v různých domech společně jedí.


Podívejme se tedy na okamžik na normální život farnosti, jak ho známe. Jistěže, lidé se zde scházejí k nedělní bohoslužbě.


Ale kde najdeme lidi, kteří by se ve svých domech scházeli k jídlu a k chválení Boha? Není to snad tak, že silný individualismus
v církvi a nedostatek bratrské jednoty je jedním z důvodů, proč je naše církev dnes tak slabá? V prvotní církvi a v prvních
křesťanských obcích se lidé z mnoha zemí a lidé mnoha jazyků na sebe dívali jako bratři a sestry. Zakoušeli se jako „rodina“,
spojeni nejen přirozenými svazky krve, ale i krví Ježíšovou a Duchem Ježíšovým, který je láskou. Je to prostě tak a bohužel
se to znovu a znovu potvrzuje: buď začneme zde a nyní být k sobě navzájem dětmi téhož nebeského Otce, či začneme být sourozenci,
nebo se nám velká část z toho, co nám Bůh v tyto dny dal, ztratí.


Pokud se v našich vzájemných vztazích nedostaneme dál, než že se jednou v týdnu sejdeme k milému a příjemnému, avšak nezávaznému
modlitebnímu večeru, potom to, co Duch svatý v těchto dnech zasel, sotva vzejde a přinese úrodu. Nikdo nemůže být sám pro
sebe plně rozvinutým křesťanem. Bylo by možno uvést mnoho příkladů z celého světa o charizmaticky velmi obdarovaných lidech,
kteří se z toho či onoho důvodu oddělili od bratří a sester a stali se pak „odříznutou větví“. Jen když zůstaneme spojeni
se stromem, totiž s živým společenstvím křesťanů, kteří s námi tvoří tělo Kristovo, budeme moci nést to ovoce, které Bůh
od nás očekává (srov. Jan 15,1-17).


2. Nestačí být společenstvím. Jsme povoláni být tělem


Až doposud jsme mluvili o společenství. Ale společenství - to je široký pojem. Připomeňme si třeba „Evropskou unii“ (EU)
s jejími nekonečnými debatami a tahanicemi. Svatý Pavel takovéto těžkosti viděl, viděl, že pojem společenství je příliš
široký, příliš nezávazný. A proto inspirován Duchem svatým rozvinul jiný koncept, který sahá hlouběji, který je závaznější.
Znovu a znovu srovnává Duchem naplněné společenství (my bychom řekli farnost) s tělem Kristovým (srov. Řím 12,3-8; 1 Kor
12,12-30; Ef 4,1-16).


V těle se nemůže ruka jednoduše osamostatnit, buď se podílí na životě těla nebo není vůbec. Nemůže existovat bez celého
těla, její život zcela závisí na existenci celého těla. Ale celé tělo je naopak v mnoha ohledech odkázáno na její příspěvek,
na její fungování.


Pavel nás učí: takový je Boží plán, že totiž závazně k sobě patříme, že jsme spojeni jako údy, jako je v našem těle spojen
úd s údem. Hlavou či nervovým centrem je ale Kristus sám.


Další bod v učení svatého Pavla je také velmi důležitý. V těle není úd jako úd. Všechny sice mají stejnou důstojnost,
ale ne všechny mají stejnou funkci. Mezi údy je velká rozdílnost, ale je důležité, abychom pro tyto rozdílnosti mezi nimi
vytvořili takový prostor, aby mohly existovat, ne abychom všechny rozdílnosti stírali. Tak jako je oko rozdílné od ucha,
jako je ruka rozdílná od nohy, tak jsme také my různí, nejen proto, že máme různé charakterové vlastnosti, ani ne proto,
že jsme muži a ženy, nýbrž tak jak to říkal Pavel, protože nám Duch přiděluje různé dary. Někteří např. umějí dobře mluvit.
Tito lidé mohou učit, kázat, dávat prorocké pokyny. Jiným dělá potíže otevřít ústa, ale jejich srdce se lehce pohne k soucitu,
když se setkají s lidským utrpením. Mají dar uzdravování.


Když se Pavel podíval na společenství (farnosti), které založil, pak očekával, že každý člen zapadne do celku, že každý
bude přínosem tak, že všichni dohromady budou pokračováním slova a díla Ježíšova. Dary a schopnosti, které měl Ježíš během
své veřejné činnosti sjednoceny v jeho osobě, mají se dnes znovu nacházet - rozmnoženy na všechny údy v „těle“ konkrétních
společenství v Koryntě, Filipech, Římě atd. Každý má svůj dar a každý je spojen se svými bratry a sestrami. To byla skvělá
vize svatého Pavla.


3. Tělem Kristovým můžeme být jen tehdy, máme-li mezi sebou závazné vztahy


Jistě pro nás nebylo v minulých týdnech lehké zúčastnit se vždy setkání. A přece, protože jsme dostávali skutečnou pomoc
pro náš život a pociťovali jsme Boží působení, nebylo pro nás zas tak těžké každý týden věrně přicházet. Za dva týdny bude
tento seminář za námi a pak nastanou problémy.


Přijdou dny, kdy se budeme cítit unavení, kdy budeme v časové tísni, dny, kdy prostě nebudeme mít žádnou chuť jít zase
ven z domu a trmácet se na modlitební setkání - budeme zcela vážně pokoušeni nejít vůbec nikam. Potom se tedy musíme rozpomenout
na to, že jsme Ježíšovi slíbili, že budeme jeho učedníky, a to spolu s ostatními , kteří do jeho učednictví vstoupili.
Vstoupili jsme přece do závazného vztahu s našimi bratřími a sestrami. Ježíš nám dal nové přikázání: „... jako já jsem
miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ (Jan 13,34).


Ale Ježíš nás nemiluje jen tehdy, kdy se mu to hodí, kdy má na to chuť. Nemiluje nás, jen když jsme dobří nebo jen když
my opětujeme jeho lásku. Miluje nás stále, miluje nás závazně. Podobně nemůže být naše láska k bratřím a sestrám postavena
na pocitech. Musí být závazná, protože jsme v Duchu Ježíšově hluboce navzájem spojeni.


4. Život v těle Kristově je životem z těla Kristova, z eucharistie


Ačkoliv jsme se najedli, musíme po několika hodinách jíst znovu. Ačkoliv jsme se napili, musíme znovu pít. Benzínová nádrž,
kterou jsme u pumpy naplnili, musí být po několika hodinách jízdy znovu doplněna. Podobně není možné, abychom žili svůj
život s bratry a sestrami, abychom žili v těle Kristově a nebyli přitom znovu a znovu naplňováni Duchem Ježíšovým.


Kde ale tohoto Ducha svatého budeme dostávat znovu a znovu? Jednoduchá odpověď zní: v každém slavení eucharistie, v každém
přijímání. Bezprostředně před proměňováním vztahuje kněz ruce nad chléb a víno a modlí se: „Sešli rosu svého Ducha také
na tyto dary, a posvěť je, ať se nám stanou tělem a krví našeho Pána, Ježíše Krista.“ (II. eucharistická modlitba).


Podle katolického chápání eucharistie naplňuje při proměňování Duch svatý chléb a víno a tyto se tak stávají tělem a krví
Kristovou. Jdeme-li potom k přijímání, přijímáme tělo Kristovo naplněné jeho Duchem. Přijímáme Ježíšovu lásku a Ježíšovu
sílu. Láska a síla jsou však vposledku jen jiným označením Ducha svatého.


Závazný život s druhými není lehký. Manželé nám to mohou dosvědčit. Stále znovu dochází k napětím, nedorozuměním a selháním.
Bez síly Ducha svatého, který nám pomáhá přes překážky, bychom na nich zůstali viset. Křesťané prvotní církve o tom věděli.
Proto věrně setrvávali v „lámání chleba“ (Sk 2,42) a v síle, kterou zde nacházeli, byli hotovi i zemřít jako mučedníci.


Teď také chápeme, proč je tak důležité, abychom nejen patřili k určité modlitební skupině, ale abychom ještě více patřili
do určité farnosti. Podobně je důležité, abychom dělali vše, co je v naší moci proto, abychom žili natolik svatě, abychom
mohli stále znovu přistupovat k přijímání. A když selžeme, máme co nejdřív přijmout svátost smíření, aby v nás byla obnovena
ta svatost, kterou jsme přijali ve svém křtu.


Čím více se blížíme ke konci tohoto semináře, tím víc je nám zřejmé, oč tedy vlastně jde: jde o totální obnovu našeho
života, křesťanského života v plnosti uvnitř církve. A takovýto život je možný jen skrze sílu Ducha svatého. Bůh chce,
abychom se jakožto věřící stali tělem. Tělem, které je syceno tělem Kristovým, eucharistií. Posilováni tímto pokrmem budeme
schopni putovat pouštěmi tohoto života a dosáhnout zaslíbené země, kterou Bůh pro nás připravil.


8. Týden


Duch Ježíšův tě uschopňuje nést ovoce


A. Připomínky pro seminární tým


a) Opět začíná setkání seminárního týmu chvílí modlitby.


b) Potom následují znovu obvyklé otázky:


- Jaká byla poslední katecheze?


- Jaké to bylo v malých skupinách?


- jak to vypadá s vnitřním životem těch účastníků semináře, s nimiž jsme se modlili? Berou svůj život v Duchu vážně? Dají
se rozpoznat náznaky jejich růstu?


- Má někdo zvláštní těžkosti a potřebuje pomoc?


c) Připravujeme osmé setkání a jsme si přitom vědomi, že je poslední. Jako dobří hospodáři bychom chtěli udělat vše, co
je dobré proto, aby semeno, které Pán skrze nás zasel, také vzešlo a vyrostlo a přineslo plody. Katecheze potřebuje z tohoto
důvodu zvlášť pečlivou přípravu. Má účastníkům ještě jednou dodat hlubokou odvahu a posílit je na jejich duchovní cestě.


- Kdo bude mít katechezi?


- Dnes je třeba také naplánovat podrobnosti bohoslužby rozeslání (viz bod c).


B. Připomínky pro práci v malých skupinách


a) Každého účastníka vyzveme, aby sdělil, jak jeho obnovený život ze síly Ducha svatého probíhá.


- Dají se konstatovat změny zejména ve vztazích k bližním v rodině, v domě, na pracovišti, v modlitební skupině?


- Mohli účastníci ve své modlitbě nebo při četbě Písma konstatovat změny?


- Používají, i když jsou sami, dar modlitby v jazyku (pokud ho obdrželi), nebo zde vznikají nějaké problémy?


b) Myslí účastníci už na dobu po skončení semináře?


- Vznikají z toho nějaké obavy?


- Jaké plány mají ohledně „tiché chvíle“ a ohledně účasti na modlitebních večerech?


c) Jaké druhy pomoci očekávají účastníci od modlitební skupiny pro svůj další růst a pro svůj duchovní vývoj?


C. Příprava bohoslužby rozeslání


a) Znovu projdeme celou bohoslužbu (verze A nebo B). Kdo bude za provedení zodpovědný?


- Jaká symbolická znamení použijeme - sůl, svíci...? Kdo tyto věci obstará?


- Připravíme účastníkům nějaký malý dárek? Kdo zařídí obstarání, zabalení atd...?


- Kdo se ujme této věci?


B) Pokud se tato bohoslužba bude konat mimo normální modlitební večer, bude důležité celou skupinu pozvat, tedy i ty,
kdo se semináře nezúčastnili. Kdo se postará o pozvání?


D. Přednáška - připomínky ke katechezi


Dnes začínáme poslední týden tohoto požehnaného semináře času. Nejsme si jisti, co dnes cítíte: trochu zklamání nebo velikou
radost a vděčnost nebo obojí současně? Ale teď nejde o pocity. To, co Pán chce, je realismus. S realismem smíme věřit,
že Duch svatý byl skutečně ve velké plnosti vylit do našeho života a že jsme „novým stvořením“ (srov. 2 Kor 5,17). Ale
se stejným realismem můžeme věřit, nejsem ještě plně proměněn, nejsem ještě skrz naskrz „nové stvoření“. Nejsem ani dnes
ještě člověkem, který je mrtvý pro hřích a živý pro Boha v Kristu Ježíši (srov. Řím 6,11).


1. Moje současná situace


Asi každý z nás už nejednou vypral v lavoru s trochou pracího prášku pár ponožek nebo jiné drobné prádlo. Když začneme
prát a mnout prádlo, vytvoří se v nádobě krásná pěna, která pokryje celou hladinu. Ale pod pěnou je poněkud temná voda.


Není to třeba teď podobné s naším životem? „Prášek“ Ducha svatého se přimísil do našeho života, a tak všechno vypadá krásně
bílé. Ale v hloubce, tam ještě stále sedí strach, zloby, vzpomínky na minulá zranění. Tam jsou stále smyslové žádosti,
chamtivost, touha ovládat druhé, touha „jednou jim to ukázat“. Zůstává stále určité množství pýchy, hledání sebe, egoizmus.


Všechny tyto temné hlubiny musí v následujících letech být ještě vykupující Ježíšovou láskou pronikány a uzdravovány.
Asi každý z nás udělal minulý týden tuto zkušenost: stále mám myšlenky: říkám a dělám věci, které mít a dělat nechci, které
mne samotného překvapují. Toto je nejjistější znamení, že ještě nejsem úplně proniknut novým životem v Duchu Ježíšově.


My vedoucí (já sám), kteří vás chceme vést k tomu novému životu, musíme otevřeně říci, že i my máme k dokonalosti ještě
daleko a vy to všichni víte. Ačkoliv Duch svatý v nás už nějakou dobru pracuje, nachází se i v nás jisté množství „kalné
vody“, špinavé vody z prádla.


I velký svatý Pavel, který pro Krista skutečně hořel, mohl se vší vážností napsat Filipanům: „Nemyslím, že bych už byl
u cíle anebo již dosáhl dokonalosti... zapomínám na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych
získal nebeskou cenu.“ (Flp 3,12-14).


Co máme tedy teď dělat, abychom dosáhli vítězné nebeské ceny? Jak postupovat dál?


2. Musíme se pokusit růst dál v našem životě z Ducha


Mnozí nekatolíci užívají výrazu „znovuzrození“. Považují se za znovuzrozené křesťany. Před nějakým časem byl v jednom
křesťanském časopise článek s titulkem „Mnozí jsou znovuzrozeni, ale málokteří se stanou dospělými“. I u tohoto semináře
hrozí nebezpečí, že se ho někdo zúčastní nejdřív s velkým nadšením, ale potom se stane to, co Ježíš sám musel zakoušet
a co popisuje podobenství o rozsévači: Zde je rozsévač, který dává poli dobré semeno, ale část semene padne na cestu a
ptáci je sezobají. Další část padne na skalnatou půdu. Přijdou těžkosti a pokušení a vysuší právě vzešlé semeno. Mimoto
existuje ještě trní - naše starosti, pracovní zátěž, mnohé úkoly, které přicházejí a musí být zvládnuty, a toto trní může
setbu zničit. Nakonec ale zůstává ještě část semene, která padá na dobrou půdu a přináší užitek třicetinásobný, šedesátinásobný,
stonásobný.


Kde je naše místo v tomto podobenství? Chceme být dobrou půdou? Skutečně, semeno, které v minulých desíti týdnech bylo
zaseto, potřebuje dobrou půdu. Potřebuje duchovní prostředí, v němž se může dále rozvíjet. Jak to může prakticky probíhat?


a) Musíme se snažit stále zachovávat denní „tichou chvíli“


Jistě jsme to všichni takhle nějak zažili: klíč k milostem minulých týdnů nebyly katecheze, které jste slyšeli, nýbrž
čas, který jste věrně sami strávili s Pánem v modlitbě a v naslouchání Božímu slovu.


Pokud v příštích týdnech přestanete dodržovat svou „tichou chvíli“, když se prostě teď vrátíme ke svým starým zvykům,
brzy zažijeme, jak trní koná svou práci. Všechno, co jsme v minulých dvou měsících získali, bude brzy ztraceno.


Proto Ježíš každého z nás srdečně zve: „Zůstaň ve mně, zůstaň v mé lásce.“ (Jan 15,4-9) Říká: „Buď ratolestí, která bere
svou mízu z kmene. Odděleni ode mne, vinného kmene, nemůžete dělat nic. Nemůžete ani duchovně přežít. Uschnete zevnitř.“


V modlitbě, chvále, adoraci, díku, ve chválu vzdávající přímluvě budeme znovu a znovu potkávat Pána a naše modlitba a
náš vztah s ním poroste. Při čtení Písma se nám budou potvrzovat slova žalmu 119 verš 105: „Světlem pro mé nohy je tvé
slovo, osvěcuje moji stezku.“ Konečně stále budeme pociťovat vnitřní vybízení k tomu, abychom přijímali Pána v eucharistii
co nejčastěji. Protože tam nacházíme „chléb života“ (Jan 6,35), který živí naše duše a dává nám sílu pro nesení tíhy všedního
dne.


b) Musíme setrvat jakožto „údy těla“


Výše uvedené podněty by mohly věc osvětlit dostatečně. Ale zkušenost znovu a znovu ukazuje, že „tichá chvíle“ sama, že
čtení Písma samo nestačí, aby v nás uchovaly nový život v Duchu, nejsme-li pravidelně ve spojení s „bratřími a sestrami“,
kteří naši cestu s námi sdílejí a kteří nás znovu a znovu posilují. Nejjednodušší způsob, jak uhasit oheň, je ohniště rozhrabat,
dát hořící kusy od sebe. Nejlepší způsob, jak udržet oheň, je shrnovat hořící kusy dřeva stále k sobě, takže jedno poleno
chytí od druhého.


Nevyvlékneme se ze skutečnosti, že každý z nás stojí znovu a znovu pod různými tlaky. Máme mnoho práce, naléhají na nás
mnohé starosti a svět, který nás obklopuje, nás tisícerým způsobem odvádí od křesťanského života. Pokud nenajdeme silnou
podporu skrze své „bratry a sestry v Kristu“, podporu k tomu, abychom plavali proti proudu, budeme proudem ducha doby a
proudem „světa“ prostě strženi a odnášeni pryč. Autor listu Židům se cítí být puzen k tomuto povzbuzení:


„Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům“. „Nezanedbávejme společná shromáždění, jak to
někteří mají ve zvyku, ale napomínejme se tím více, čím více se blíží den Kristův.“ (Žid 10,24-25)


Pokud je to jen možné, budeme se snažit o věrné docházení do modlitebního společenství. Kromě toho možná existují i u
nás malé domácí kroužky, které budou náš duchovní život podporovat. Důležité také může být, když čas od času k sobě zajdeme
na kávu. Je to veliká pomoc, když člověk ví: patříme k duchovní rodině, jsme spojeni s bratřími a sestrami, kteří nás „berou“,
kteří nám rozumí, pomáhají, kteří společně s námi nesou před Pána naše problémy a těžkosti (které tak u Pána zůstanou a
neobejdou celé město nebo vesnici).


c) Musíme se pokoušet o to, aby to, co jsme dostali, v nás neslo ovoce pro druhé lidi


Co je tedy ještě třeba udělat, aby to, co jsme v uplynulých týdnech obdrželi, zůstalo živé? Přehradní hráz splní svůj
účel jen tehdy, když může v určený čas uvolnit zadrženou vodu buď k užití ve vodovodní síti nebo k výrobě elektřiny. Podobně
tedy jako hráz, naplní tento seminář svůj cíl jen tehdy, když nahromaděné duchovní energie budou v pravý čas předány druhým
lidem. Jen tehdy naplní svůj úkol, když my, kteří jsme byli evangelizováni, budeme evangelizovat zase druhé, a to v prvé
řadě ne tím, že je budeme chytat na ulici, ale spíše tím, že skrze náš každodenní život budeme vydávat svědectví o působení
Ducha v nás.


Před svým nanebevstoupením uložil Ježíš svým učedníkům: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete
mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,8)


Podobně k nám mluví Ježíš dnes. Říká: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli
a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo.“ (Jan 15,16)


Petr výrazně ukazuje ve svém prvém listě, jak má konkrétně toto nesení ovoce vypadat:


a) Služte si navzájem jako dobří správci mnohostranné milosti Boží, a to každý tím darem, který dostal.


b) Kdo mluví, ať mluví ze síly a slovy, které mu Bůh dal.


c) Kdo slouží, ať slouží ze síly, kterou mu Bůh propůjčil.


d) Tak bude Bůh ve všem oslaven skrze Ježíše Krista (1 Petr 4,10-11).


V příštích týdnech se bude muset ptát: co je mým zvláštním darem, co je mým charizmatem? Kde je mé místo služby v modlitební
skupině a ve farnosti? Kam mne Pán posílá? Kde mohu přinést svůj příspěvek k příchodu Jeho království? Kde se otevírají
dveře pro to, abych mohl pomoci lidem k hlubšímu, plnějšímu křesťanství? Bůh dnes potřebuje čím dál víc lidí, kteří poselství
jeho lásky nesou dál. Jinak by se toto poselství v dříve křesťanské Evropě stávalo čím dál zapomenutějším.


Abychom si byli vědomi jasněji poslání, které nám Pán chce svěřit, bude tento seminář zakončen (kdy a kde.... - oznámit
slavnostní bohoslužbu rozeslání). Pán sám nás chce pověřit a rozeslat, jako kdysi rozeslal své učedníky apoštoly: „Jděte
ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Jděte a kažte, démony vymítejte.“ (Mt 10,6-8)


„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je... a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“
(Mt 28,19-20)


Už teď se můžeme na tuto společnou slavnost našeho nového života v Duchu Ježíšově těšit, života, který neponese plody
jenom nám samotným, ale mnoha dalším lidem, ke kterým nás Pán pošle.


Bohoslužba rozeslání


Verze A: Rozeslání při slavení eucharistie


Osvědčilo se slavit zakončení semináře Života v Duchu, který je vrcholným bodem v životě modlitební skupiny, zvláštní
eucharistickou slavností, na níž je pozvána celá skupina (a třeba i příbuzní a známí, kteří se modlitebních setkání nezúčastnili).


Následující podklady mohou pomoci jak knězi, tak seminárnímu týmu při přípravě této slavnosti.


- Je-li v presbytáři kostela dost místa k sezení pro všechny, sednou si účastníci semináře tam. Jinak se posadí do nejpřednějších
lavic, co nejvíce dopředu. Od začátku se snažíme být slavícím společenstvím, rodinou Boží.


- Eucharistie začíná radostným zpěvem chvály a zvláštním uvítáním těch, kteří mají být dnes na zakončení semináře rozesláni.


- Vhodné menší texty najdeme v Misálu buď v oddíle „mše a modlitby v různých potřebách“ nebo ve votivních mších, např.
č. 12 - za laiky, č. 14 - za rozšíření víry, č. 16 - o Nejsvětějším srdci Ježíšově, č. 7 - o Duchu svatém.


- Pokud texty, které nabízí ten den lekcionář, se nezdají být příliš vhodné, je možné volit některý z následujících textů:
čtení Iz 6,1-8; Sk 13,1-4; evangelium Jan 15,1-6; Lk 5,1-11; Mt 9,35-10,16 (nebo Mt 9,35-10,1); Mt 10,5-8; Mt 10,12-16.


- Kněz má promluvu vycházející ze čtení nebo z evangelia.


- Na promluvu navazuje „modlitba odevzdání se do služby Pánu“.


Není-li počet účastníků semináře příliš veliký, říká modlitbu každý hlasitě před knězem a všemi účastníky. Přesahuje-li
počet účastníků 12-15, říkají modlitbu všichni společně.


Někdy bylo vhodné, když účastníci text nečetli z psané předlohy, ale když text po knězi část po části opakovali. Samozřejmě
může být tato modlitba odevzdání se také pozměněna a přizpůsobena místním poměrům. A ještě lepší je, když každý účastník
vytvoří na základě následující předlohy svou vlastní modlitbu odevzdání se, která odpovídá jeho vlastní situaci.


Rozeslání


Modlitba odevzdání se do služby Pánu


Pane Ježíši Kriste, Vykupiteli světa,


v minulých týdnech si ke mně mluvil.


Přitáhl jsi mne k Sobě.


Přivolal jsi mne, abych se stal Tvým učedníkem.


Požehnal jsi mému životu novým a hlubším vylitím Ducha svatého.


Mnoha způsoby jsi dokázal, že mne miluješ.


Dnes mne chceš vyslat jako svého apoštola.


Chceš mne pověřit tím, abych šel a přinášel ovoce.


Pane, jsem připraven.


Jsem připraven být Ti zcela k dispozici, abys mne mohl použít


jako svůj nástroj pokoje,


radosti a lásky pro mnoho lidí.


Pane, jsem připraven jít tam, kam mne posíláš.


Dej mi jen Svou sílu a světlo Své přítomnosti.


Vždyť bez Tebe nemohu konat nic.


Amen.


Na modlitbu odevzdání navazuje rozeslání. Několik pomocníků, kteří stojí okolo kněze, drží připravené svíce, které postupně
rozsvěcují od oltářních svící a hořící je podávají knězi, dále talířek se solí, talíř s kousky droždí a Bibli. Účastníci
přistupují jeden po druhém před kněze, který je osloví těmito nebo podobnými slovy:


„N., jsi připraven, abys sloužil Pánu a Jeho bratřím a sestrám, které On miluje, jdi tedy. Buď světlem v temnotě (svíce),
buď solí země (sůl), buď kvasem v mouce světa (kvasnice) buď apoštolem Ježíše Krista (kněz klade na okamžik Bibli na hlavu
účastníka), připraven sloužit každému, kdo hledá povzbuzení a uzdravení, radostné poselství nebo dobrou radu, vnitřní pokoj
nebo nový život. Jdi ve jménu Ježíše, našeho Pána s ujištěním - On je s tebou. Jdi, přinášej ovoce, které zůstává. Amen.“


Závěrečná modlitba nad účastníky


Všichni účastníci semináře se postaví doprostřed. Kněz a ostatní přítomní utvoří kruh okolo nově rozeslaných a vloží na
ně ruce. Ještě jednou se všichni modlí (např. modlitbu vedenou jedním z vedoucích semináře), aby Pán posilnil a upevnil
to, co se působením Ducha svatého během minulých deseti týdnů v účastnících stalo.


Blahopřání a srdečné objetí účastníků semináře ostatními přítomnými. V lásce přicházejí všichni přítomní k účastníkům
semináře a vyjadřují svou radost. Toto gesto bratrského společenství zaujímá místo pozdravení pokoje, které je v tomto
případě po modlitbě Páně vynecháno.


Pokud se modlitební skupina rozhodla opatřit každému účastníku malý dárek, např. svíčku, knížku s věnováním, pak se tyto
dárky teď rozdělí. Všichni se potom vracejí zpět na svá místa a slavení eucharistie pokračuje dál tak, jak je obvyklé.


- osvědčilo se ve chvíli ticha po přijímání setrvat déle a vyčkat na eventuální prorocké slovo od Pána.


- Po závěrečné modlitbě kněze a slavnostním požehnání končí slavnost výrazně radostnou písní (a pokud jsme v Africe, tak
také tancem).


Na slavení eucharistie může navázat hostina - agapé, chvíle společného radostného posezení.


Verze B: Rozeslání bez slavení eucharistie


Celá modlitební skupina se spolu s účastníky semináře shromáždí ve slavnostně vyzdobené místnosti. Pro účastníky semináře
jsou rezervována zvláštní místa.


- Po několika písních chval přivítá vedoucí modlitební skupiny nebo vedoucí seminárního týmu přítomné, zvláště účastníky
semináře.


- Potom uvede přítomnost neviditelného Pána, např. pomocí úryvku Mt 9,35-38 a na to naváže nějaký čas modliteb chvály.


- Ten, kdo vede večer, čte úryvek evangelia, např. Jan 15,1-6 nebo Lk 5,1-11 a osvětlí na základě přečteného textu význam
dnešní slavnosti pro přítomné. Tato katecheze má především posílit odvahu, odhodlání účastníků.


- Nyní jsou účastníci semináře vyzvání, aby předstoupili.


- Modlitba odevzdání se, jakož i rozeslání probíhají stejně, jak je uvedeno u verze A. Vedoucí skupiny přejímá to, co
ve verzi A dělá kněz.


- Po blahopřání a obejmutí účastníků semináře následuje chvíle obnovené chvály, chvíle adorace a chvíle čekání na prorocké
slovo a nakonec přímluvy.


- Je-li to možné, pokračuje slavnost malou hostinou - agapé a společným bratrským posezením.


Je po semináři - co teď?


A. Připomínky pro seminární tým


a) Je dobrá zkušenost s tím, když se seminární tým sejde ještě jednou v týdnu po bohoslužbě rozeslání, aby se ohlédl zpět
na uplynulý čas.


- Nejprve pozitivně:


Co bylo skutečně dobrého? Co bylo v uplynulých týdnech opravdu milostí? Čím můžeme svědčit o velkých Božích činech, vykonaných
v našem středu?


- Potom i negativně:


Kde co vázlo? Co by mělo být příště lepší (nechceme nikoho odsuzovat, ale chceme se poučit pro příště). Někdy spojují
seminární týmy toto ohlédnutí s bratrským stolováním, které mohou také jako projev díků připravit účastníci semináře. Po
vší tvrdé práci minulých týdnů - a také proto, aby toto setkání bylo přitažlivější, může být tedy oslavováno Boží požehnání
také tímto způsobem.


b) Konečně zbývá ještě jeden důležitý úkol, který obvykle nevykonává seminární tým, ale tým vedoucích během normálního
týdenního setkání vedoucích. Jde totiž o to, aby se ještě jednou prošel seznam účastníků a aby se pro každého vybral duchovní
úkol (který ovšem může mít podobu zcela materiální služby) uvnitř modlitební skupiny nebo uvnitř farnosti, který by odpovídal
obdarování dotyčného. Vytipování potřebných služeb (srov. 1 Petr 4,11) předpokládá solidní znalost situace skupiny, pro
jaké úkoly ještě potřebujeme spolupracovníky i situaci farnosti. Často pomůže, když se zeptáme faráře, kde ještě potřebuje
pomocníky. Ale aby účastníci semináře nebyli v prvé řadě určeni jen a pouze k úklidu, vaření kávy a roznášení farního věstníku,
je často lepší přijít za farářem s návrhy předem rozmyšlenými, např. příprava adorací v kostele, křížové cesty, růženec,
některé návštěvy v rodinách, příprava k biřmování, modlitební služba přímluv za určité věci apod.


Zkušenosti znovu a znovu ukazují, že když tým vedoucích nezajistí dost vrzy po bohoslužbě rozeslání tyto konkrétní úkoly,
přijde brzo marnost, frustrace.


První svěřená služba může být zcela nepatrná, s malým časovým nárokem (např. připravit židle pro modlitební večer), spolupracovat
s hudebním týmem skupiny, jednou za měsíc navštívit osamělého člověka.


Rozhodující je, aby každý pocítil, že je nějakým způsobem důležitým údem „těla“, protože byl pověřen právě k tomu, aby
přispíval k životu „těla - církve“.


Pověření ke službě nemá být jen diktováno shora, ale má být určeno až po rozhovorech s dotyčným. Je-li to možné, neměl
by být pro určitý úkol vybrán jen jeden člověk, ale spíš malý tým z 2 až 3 bratří a sester, který přijme společně určitý
úkol, navzájem se pak o něj sdílejí a vpojí svůj úkol i do modlitby.


Nakonec je nutno doporučit, aby tato specifická poslání a pověření byla zveřejněna modlitbou - požehnáním, které se modlí
celá skupina např. na konci normálního modlitebního večera.


Při těchto pověřeních ke službě má být dáno jasně najevo, že tyto služby nejsou „na věky věků“, ale že jsou prostě počátkem.
Je dobře mít vyhlédnuté datum (např. následující konec roku, půlrok apod.), kdy se bude celá situace znovu přezkoumávat.
Musíme se pak ptát, kdo se osvědčil, kde je třeba udělat v pověřeních změny.


Základem musí stále zůstat charizmatický princip: v těle Kristově nejsou žádná neužitečná „slepá střeva“. Každý má svůj
úkol, který má být druhým lidem užitečný (srov. 1 Kor 12,7-9). Tým vedoucích nemůže spočinout v nečinnosti, dokud není
dosaženo konečného cíle tohoto semináře: připravit svaté, tj. křesťany, k dílu služby silou Ducha svatého k budování Kristova
těla (Ef 4,12).


Poznámky k českému překladu:


Překlad nebyl upravován podle našich poměrů. Tyto se mohou ostatně měnit. Text je tedy přeložen beze změn i s tím, co
nám je někdy trochu až k smíchu. Texty Písma jsou brány z Ekumenického překladu z r. 1979.


Poznámky pro uživatele:


Nedílnou součástí tohoto sešitu je sešit „Pomoc v modlitbě“. Oba sešity jsou určeny jen a pouze ke konání semináře „Život
v Duchu“ v modlitebním společenství. Pro individuální (osobní duchovní růst) není tento sešit určen a konat seminář Život
v Duchu „soukromě“ je asi tak možné jako je pro jednoho člověka bez partnera možné uzavřít manželství.


Sešit „Pomoc v modlitbě“ mají mít všichni účastníci semináře, tento sešit jen ti, kdo seminář vedou.




Obsah


Předmluva


Úvod


Směrnice pro seminář Život v Duchu


Pomůcky pro uskutečnění semináře


Přípravné setkání


1. Týden


2. Týden


3. Týden


Bohoslužba pokání a smíření


4. Týden


5. Týden


6. Týden


Modlitba za vylití Ducha svatého


7. Týden


8. Týden


Bohoslužba rozeslání


Je po semináři - co teď?



Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Duch svatý

Čtení z dnešního dne: Sobota 20.10.

Ef 1,15-23; Lk 12,8-12

Komentář k Ef 1,15-23: Sounáležitost s Ježíšem a jeho církví, to jsou rysy dospělého křesťanství. Nikoli snad jen individuální pěstování soukromé zbožnosti.

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Karel Habsburský (21.10.)

(20. 10. 2018) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... (odkaz na web...

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(16. 10. 2018) Při příležitosti zvolení Jana Pavla II. papežem (16.10.1978) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce Karola

Bohoslovci pořádají 23. - 25. 11. tradiční duchovní víkend TAMMÍM - Totální nasazení pro Boha

(15. 10. 2018) Pokud jste mladí muži od 15 do 30 let, máte jedinečnou příležitost! O víkendu 23. - 25. 11. se pro vás otevřou brány...

Na pražském sídlišti Barrandov bude zahájena stavba jedinečného kostela Krista Spasitele a komunitního centra

Na pražském sídlišti Barrandov bude zahájena stavba jedinečného kostela Krista Spasitele a komunitního centra
(15. 10. 2018) V listopadu začne vyrůstat duchovní a společenské centrum, které bude sloužit nejen věřícím, ale všem lidem dobré...

Kurz vazby KVĚTINOVÝCH DEKORACÍ pro liturgický prostor 17.-19. 10.

Kurz vazby KVĚTINOVÝCH DEKORACÍ pro liturgický prostor 17.-19. 10.
(15. 10. 2018) Přijeďte si rozšířit své znalosti o květinové výzdobě kostela pod vedením floristky Elišky Černé do Rožmitálu p. Tř....

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15. 10. 2018) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan Pavel II....

Španělský mim Carlos Martínez vystoupí ve Vsetíně a povede přednášky na konferenci ARTKO

Španělský mim Carlos Martínez vystoupí ve Vsetíně a povede přednášky na konferenci ARTKO
(14. 10. 2018) 27. října 2018 od 19:00 se ve Vsetíně uskuteční pantomimické představení, které bude součástí konference pro...

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

(14. 10. 2018) ... Opravdová svatost s sebou nese radost, protože „svatý, který je smutný, je smutný svatý“. Svatí, na rozdíl od...