Z exegetického hlediska platí, že úryvek o Martě a Marii ((lk 10,38-42) je nutno číst v kontextu s předchozím podobenstvím o milosrdném Samaritánovi.

Výázva těm, 
kdo stavějí na první místo pomoc druhým

Těm, kdo stavějí na první místo pomoc druhým, jak to udělal milosrdný Samaritán, je adresováno i vyprávění o upracované Martě a naslouchající Marii (Lk 10,38-42). V tomto biblickém příběhu se zdůrazňuje, že tím nejdůležitějším v životě člověka je naslouchání Božímu slovu. 

Pomoc bližnímu totiž dosahuje duchovní opravdovosti jedině tehdy, je-li plodem Božího slova zasetého do lidského srdce při naslouchání. Nemá jít pouze o službu ve smyslu lidského zaměstnání, ale o podíl na soucítění a pomoci samotného Boha, což je možné jedině, když se člověk vytrvale obrací k Božímu slovu. 

Nevnucovat to,
co není potřeba 

Práce nebo služba se může stát falešným cílem. Může se stát jen hledáním sebe a své vlastní slávy a popularity. Toto hrozí, když člověk ztrácí ze zřetele Boha.

Tím nejlepším prostředkem a údělem je právě hledání Boží vůle, protože ten, kdo ji hledá a plní, bude žít navěky. Kdyby se upracovaná a nervózní Marta nechala oslovit tím, co si Ježíš skutečně přeje, pak by mu mohla mnohem lépe sloužit a nevystavovala by se nebezpečí, že mu bude vnucovat něco, oč Mistr vlastně ani nemá zájem. Modlitební rozměr života je vždy tím nejlepším základem pro jeho aktivní složku.

Nenechat se strhnout
naléhavými potřebami

Člověk se mnohdy nechá strhnout naléhavými potřebami a opomene to, co je opravdu důležité. Toto nebezpečí číhá na každém kroku.  Pokušení podřazovat věci Boží tomu, co se nám zdá jako naléhavější, lze překonávat jedině živou vírou a vytrvalou pozorností Božímu slovu. 

Ten, kdo následuje Ježíše, se k bližnímu chová jako milosrdný Samaritán proto, že se podílí na Božím soucítění s trpícím, což je možné jedině díky opravdovému naslouchání slovu vycházejícímu z Božích úst.