22. 9. 2018 , (Foto: ima)

Věřit v jakéhokoliv Boha nepřicházelo v úvahu

zoufalství, peklo, beznaděj, sedící mladá žena na zemi / -ima

Když mi umíral otec, dny míjely jako ve zvláštním hororu. Neexistovalo žádné možná, žádné tajemno, žádná modlitba. Nebyla tu víra, že Bůh může mít nějakou moc. Když nastával jeho konec, ukázalo se, jak moc jsem ve svých šestadvaceti ještě dítě: byl to on, kdo mě utěšoval, když jsem přiběhla do hospice a padla mu do náruče. Následovaly dny pozvolného usínání a potom bezvědomí. Nakrátko se vzchopil, aby ještě jako správný ateista hrubě odbyl řádovou sestru, která pošetile zabloudila do jeho pokoje.

Zemřel přesně na den, jak mu předpověděl lékař. Smrt byl poklidná. Jen pár dní strávil nemohoucí na lůžku a zemřel ve spánku. Prosincový vítr venku byl mrazivě chladný. Byl bělavý a téměř viditelný.

Cítila jsem se, jako by zemřel můj bůh. Stvořitel mého světa a můj ochránce odešel. Když jsem šla po ulici, nebo posedávala v restauracích a barech, cítila jsem hluboko v útrobách pláč, v nějž jsem mohla kdykoliv propuknout. Zhubla jsem a po hrstech ztrácela své odbarvené blond vlasy. Stále jsem pokračovala v práci jako zdravotní sestra. V té době jsem byla navíc jednou z vedoucích skupiny pro pozůstalé. Naslouchala jsem nářku lidí, kteří si přáli zemřít. Měla jsem zachraňovat lidi a ukazovat jim smysl života. Já?!

Pamatuji si, jak jsem jednou seděla na podlaze svého bytu v Londýně a při plném vědomí si říkala: „Tohle je peklo. Jsem v pekle.“

Neustále mě provázel chladný pocit osamění, ze kterého jsem dostávala závratě. Jako bych byla na poušti bez jakýchkoliv známek života. V zádech pocit prázdnoty, do níž jsem mohla kdykoliv upadnout a roztříštit se o skálu. Pocit, že téměř padám, mě provázel neustále – když jsem usínala, když jsem spala a když jsem mluvila s pacienty. Když jsem šla ulicí v dopravní vřavě a v množství červených autobusů a lidí, cítila jsem se tak, jako bych každou chvílí měla prostě zmizet. Nebo vkročit před autobus. Nebo spadnout z vysoké budovy. Nejasně a zoufale jsem zvažovala i to, že bych nějak oslovila Boha. Myslela jsem si – a v ten den, kdy jsem seděla na podlaze, jsem tu myšlenku i vyslovila nahlas – že kdybych měla víru, možná by se tohle všechno dalo přežít. Ale věřit v jakéhokoliv Boha se zdálo naprosto nedosažitelné. Měla jsem pocit, že se nemohu snížit k takovému stupni sebeklamu. Rozhodně tu nebylo žádné znamení, které by bylo odpovědí na mé přemítání, žádná milost.

Proč ke mně Bůh tehdy nepřišel,
ke zlomené bytosti,
která k němu skoro vzpínala ruce, to nevím.
Neumím to vysvětlit.
Řekla bych, že jádro nebo podstata mé duše
ještě nebyla připravená.
Později jsem pochopila,
že věděl, kdy a jak má ke mně přijít
a že peklo, které jsem zažívala,
bylo důležitou přípravou na pozdější setkání s Ním.

Se svolením zpracováno podle knihy
Sally Readová, Zářivá temnota noci
Příběh jedné konverze

kterou vydalo nakladatelství Paulínky.
Redakčně upraveno.

Readová, SallyZářivá temnota nociPříběh jedné konverze

 

Autobiografie Angličanky Sally Readové (*1971).

Příběh je napsán poetickým jazykem, přičemž svou vlastní zkušenost setkání s Bohem autorka popisuje velmi výmluvně a přesvědčivě. Proměněna je i její zkušenost manželství a rodičovství během života v zahraničí. Vnitřně prožívá novou lásku k samotnému Kristu a přijímá víru, kterou předtím odmítala jako bigotní a tíživou.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 10,34a.37-43; Žalm 118; Kol 3,1-4
Jan 20,1-9

Slavnostní ráz dnešního dne nás snadno odvede od faktu, že událost, která změnila dějiny světa, se odehrává v docela obyčejných kulisách malé skupinky prostých učedníků v zapomenuté provincii Římské říše. A přeci jde o zásadní zlom. Bůh opět dokazuje člověku, že jeho láska je větší než lidská měřítka a představy. Není třeba mnoha slov, ale jsme vyzváni uvěřit. Nejen se divit, ale „vstoupit“, uvěřit v Boží moc.
Další text k zamyšlení na toto téma:
Ženy u hrobu (Mt 28,1) - Oslava vzkříšení
https://www.vira.cz/texty/knihovna/kapitoly/zeny-u-hrobu-mt-281

Zdroj: Nedělní liturgie

Proč se Velikonoce nazývají Velikonoce?

Proč se Velikonoce nazývají Velikonoce?
(22. 4. 2019) Proč neříkáme třeba Vajíčkonoce? Nebo Jaronoce?

Velikonoce - svátky jara?

(21. 4. 2019) Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Již ale Židé dali kananejskému pohanskému svátku jara zcela nový význam...

Velikonoce

Velikonoce
(21. 4. 2019) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc

Celosvětový den skautů - 24. duben

Celosvětový den skautů - 24. duben
(21. 4. 2019) Na svátek sv. Jiří se po celém světě připomíná Den skautů.

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916
(19. 4. 2019) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce...

Bílá sobota

(18. 4. 2019) Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den...

Velký pátek

(18. 4. 2019) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.

Zelený čtvrtek

(17. 4. 2019) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. Proč je zelený?

Spouštíme novou službu – texty P. Richardse v češtině

Spouštíme novou službu – texty P. Richardse v češtině
(17. 4. 2019) Americký kněz P. Larry Richards zveřejňuje každý den na svém twittrovém účtu kratičký komentář k nějakému...