Mnohdy slyšíme, že nynější koronakrize je i výzva.
Jakou výzvou by mohla být pro nás křesťany?
Každé neštěstí je výzvou pro revizi víry a života
Jako každé neštěstí je i současná situace výzvou pro naši víru a pro určitou revizi života. Je totiž snadné věřit v Boží svrchovanost, milosrdenství a péči, když se člověku vcelku nic neděje. Nenadálá a nežádoucí událost ale může poškodit nebo pobořit víru tam, kde je jen vírou postavenou bez základů na písku a ne vírou postavenou na pevné skále.
Kříž nám je nesrozumitelný
Je to také výzva k uchopení kříže bez okázalosti a mnohdy také bez okamžité útěchy. Můžeme poznat, že je nám kříž vlastně nesrozumitelný, někdy i nesrozumitelnější, než člověku bez křesťanské víry, když si myslíme, že my věřící jsme ti „hodní“ a proto se nám neštěstí musí vyhýbat.
Vše dostává jinou hodnotu
Dále je to výzva k revizi naší každodennosti – můžeme si uvědomit, co všechno máme, ač to není samozřejmé. Nebo co teď nemáme a můžeme se bez toho obejít, případně nad čím jsme se pozastavovali a trápili a teď to vidíme jako zcela bezvýznamné.
Cesta přes kříž k velikonočnímu vzkříšení
A v postní době jako výzva k hlubokému vstupu do velikonočního dramatu smrti a vzkříšení Ježíše. Což je něco poněkud jiného než odepření si nějaké dobroty, barvení vajíček a pomlázka.
