papež František | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu 8. 12./ Angelus - papež František (V Neposkvrněné se zjevuje pokora, která nás činí svatými)

Evangelium dnešní liturgie, slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, nás zavádí do jejího domu v Nazaretě, kde přijala andělovo zvěstování (srov. Lk 1,26-38). Ve zdech domova se totiž člověk projevuje lépe než jinde. A právě v této domácí intimitě nám evangelium podává detail, který odhaluje krásu Mariina srdce.

Anděl ji nazývá "plnou milosti". Je-li plná milosti, znamená to, že Panna Maria je prázdná od zla, je bez hříchu, Neposkvrněná. Při tomto pozdravu je Marie - jak říká text - "velmi znepokojena" (Lk 1,29). Je nejen překvapená, ale i rozrušená. Všichni si myslíme, že přijímání velkých pozdravů, poct a komplimentů někdy může vyvolat vychloubání a domýšlivost. Pamatujme, že Ježíš není laskavý k těm, kdo hledají pozdravy na náměstích, obdiv, zviditelnění (srov. Lk 20,46). Marie se naopak nepovyšuje, ale je znepokojena; místo potěšení pociťuje údiv. Andělský pozdrav se zdá být větší než ona. Proč? Protože se uvnitř cítí malá a tato malost, tato pokora přitahuje Boží pohled.

Ve zdech nazaretského domu tak vidíme podivuhodnou vlastnost Mariina srdce: poté, co se jí dostalo nejvyšší poklony, je znepokojena, protože se cítí být adresována tím, co si nepřipisovala. Maria si totiž nepřipisuje žádné výsady, nic si nenárokuje, nic si nepřipisuje jako svou zásluhu. Neblahopřeje si, nepovyšuje se. Ve své pokoře totiž ví, že všechno dostává od Boha. Je tedy svobodná od sebe samé, zcela obrácená k Bohu a k druhým. Marie Neposkvrněná nemá oči pro sebe. To je pravá pokora: nemít oči pro sebe, ale pro Boha a pro druhé.

Připomeňme si, že tuto dokonalost Marie, plné milosti, ohlašuje anděl mezi zdmi jejího domu: ne na hlavním náměstí Nazareta, ale tam, ve skrytosti, v největší pokoře. V tom malém domku v Nazaretu tlouklo to největší srdce, jaké kdy nějaké stvoření mělo. Drazí bratři a sestry, je to pro nás mimořádná zpráva! Říká nám totiž, že Pán k tomu, aby dělal zázraky, nepotřebuje velké prostředky ani naše vznešené schopnosti, ale naši pokoru, náš otevřený pohled k němu a také otevřený k druhým. Tímto oznámením v chudých zdech malého domu Bůh změnil dějiny. I dnes s námi chce dělat velké věci v našem každodenním životě: v rodině, v práci, v našem každodenním prostředí. Tam více než ve velkých dějinných událostech působí Boží milost. Ale ptám se sám sebe, věříme tomu? Nebo si myslíme, že svatost je utopie, něco pro specialisty, zbožná iluze neslučitelná s běžným životem?

Prosme Pannu Marii o milost: aby nás zbavila mylné představy, že evangelium je jedna věc a život druhá; aby nás zapálila nadšením pro ideál svatosti, který není otázkou svatoušků a svatých obrázků, ale každodenního pokorného a radostného prožívání toho, co se nám děje, jako Panna Maria, oproštěni sami od sebe, s pohledem obráceným k Bohu a k bližnímu, kterého potkáváme. Prosím, neztrácejme odvahu: Pán nám všem dal dobrou látku, abychom do svého každodenního života vetkali svatost! A když nás přepadne pochybnost, že se nám to nepodaří, nebo smutek, že jsme nedostateční, nechme na sebe pohlédnout "milosrdnýma očima" Pannu Marii, protože nikdo, kdo ji požádal o pomoc, nebyl nikdy opuštěn!