Navigace: Tematické texty Č ČlověkDelší texty Budoucnost církve (Joseph kardinál Ratzinger)
Budoucnost církve (Joseph kardinál Ratzinger)
Nyní se zdá, že se katolická církev brzy bude moci srovnat s proslulými černými dírami ve vesmíru, s rozpadající se hvězdou, jejíž střed je už dávno neviditelný, a která se postupně scvrkává do trpasličí velikosti. Ještě si uvědomujeme její existenci, avšak jen díky udivujícím pohybům v okruhu její kdysi obrovské hmoty. Kousky starých úlomků, které nejsou schopny uniknout přitažlivé síle mateřského tělesa, bezmocně létají kolem v malých nových jednotkách, narážejí na sebe nebo se samy ničí.
Obraz černých děr, rozpadávajících se hvězd, považuji za velmi zajímavý. Z empirického hlediska se to tak může jevit Jisté je, že právě popsaný proces přítomného dějinného období nebude vystřídán masovým hnutím k víře. Dějinná hodina se neobrátí, tato hvězda se nestane opět kompaktní, ani se nevrátí ke své bývalé velikosti a světelnosti. Nepochybně by bylo falešné očekávat, že by mohlo dojít k jakési změně dějinného trendu, že by se víra opět stala masovým fenoménem, který by ovládal dějiny.
Stále stejně však věřím, že existují nenápadné nové rozkvěty, že se církev, abych tak řekl, znovu shromáždí z pohanů a že se v tomto smyslu zopakuje zkušenost, kterou učinili učedníci i Ježíš sám. Jestliže říká: "Takovou víru jsem v Izraeli nenalezl," plně důvěřuje v rozkvět živé víry v pohanském světě, jakou u dnešních křesťanů nevidíme. Ti jsou často svou vírou omrzelí, považují ji za těžké břemeno, které prostě musejí vláčet dál, ale z něhož vlastně nemají radost. V tomto smyslu je pak také obraz hvězdy nedostatečný, protože křesťanství, jak už jsem řekl, se stále znovu podobá hořčičnému zrnu. Právě proto se však také vždy znovu omlazuje. Bude-li ještě kdy utvářet dějiny tak jako ve středověku, kdy všechno stálo ve znamení křesťanství, nikdo předpovědět nedokáže. Jsem si však naprosto jist, že tu bude i nadále, a nově, novými způsoby existovat jako životní síla v dějinách, že bude nově vytvářet místa, kde lidstvo přežije.
Ovšem pouhá zkušenost negativního poznání, že bez víry to jde špatně, že se ocitáme v ohromné prázdnotě, víru ještě nevyvolá. Může vést k prosté rezignaci, k totální skepsi nebo cynismu - nebo ještě dál, ke zničení člověka.
Autor: Benedikt XVI.
Související texty k tématu:
Církev
- Církev je - v určitém smyslu - ovdovělou matkou (Papež František)
- Obejde se církev bez biskupů?
- Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná
- Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji!
- Kardinál Martini: tři nástroje proti únavě církve
- Mnohé mocnosti se snažily církev zničit, samy ale byly zničeny
- První křesťané neutíkali ze světa kvůli jeho ´zkaženosti´
- Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.)
- Překvapení Ducha svatého vedou církev kupředu
- Snáším neomalené chování druhých (Řehoř Veliký)
- Nesvatá svatost církve
- Duch svatý a církev
- Bez Ducha svatého by byla církev jen... (patriarcha Ignatios IV.)